Kromlech – první dojmy z českého RPG
Kromlech vyšel v předběžném přístupu i s českými titulky a my měli tu možnost sepsat pro vás první dojmy ze samotného úvodu. Hra potřebuje čas.
Kromlech nás v redakci zaujal prakticky ihned po svém oznámení v únoru 2025 - i z toho důvodu, že se jedná o autory naprosto parádního simulátoru Hobo: Tough Life. Česká scéna podobně ambiciózních titulů příliš nepřináší a o to více jsme si hru chtěli vyzkoušet co možná nejdříve. Byli jsme zvědaví jak na zajímavého hlavního hrdinu, tak mytologii, ale i svět a příběh. Tohle vše jsme si mohli právě vyzkoušet v předběžném přístupu a přinášíme vám první dojmy.
Ihned na úvod bychom vás chtěli připravit na nečekaně velký soubor. Stahovali jsme přes 100 GB, což často nemusí být pozitivní - trochu jsem se vylekal a měl obavy ve špatnou optimalizaci, navíc hry v předběžném přístupu často mají o desítky GB méně.
Kromlech
Kromlech je akčně-dobrodružná hra pro jednoho hráče s prvky RPG, immersive sim, a rogue-lite. Jedná se o hru inspirovanou láskou k imerzivním RPG z přelomu tisíciletí, která i přes moderní designová rozhodnutí a vylepšení hratelnosti zůstává veskrze old-school záležitostí. Vydej se na výpravu do mýtického světa dávné minulosti, kdy je ocel stále mladá, čáry zrádné, a pravda je k nalezení pouze na ostří meče.
Kromlech se nachází v předběžném přístupu a tak se nějaké ty nedodělky dají omluvit, viz například problikávající textury nebo špatně načtené textury. Hra mi po prvním spuštění nenačetla většinu objektů ani vzhled naší postavy, viz obrázek níže, nutno však říct, že po několika minutách se vše relativně vzpamatovalo.
První zajímavou výzvou však nebyl nepřekvapivě první nepřítel, boss nebo divoká zvěř, ale přímo uživatelské rozhraní. Než jsem se do hry vůbec dostal, prošel jsem si postupně nastavení, které je stejně jako hra česky přeložené, tady jsem však strávil podstatně déle, než bylo v plánu - asi 20 minut jsem se marně pokoušel nějakým způsobem změnit rozlišení, šipky však nereagovaly. Nakonec se podařilo a já mohl konečně navštívit ručně vytvořený svět. Tam jsem si vyslechl přátele u ohýnku a vyrazil za dobrodružstvím, tady se přiznám, šel jsem asi jinam, než mi říkal úkol a rovnou ze skály jsem skočil do jakési jeskyně, kde mi hra rychle ukázala, že nebude pro každého. Po několika úderech mě banda kostlivců sejmula doslova za pár vteřin a já se vrátil zpět k ohýnku - tedy ne hned, ale po celkem nezvykle dlouhém loadingu, který byl delší než souboj s kostlivci.
Rozhodl jsem se jít k prvnímu označenému úkolu a prakticky ihned za prvním rohem jsem objevil opravdu hnusné a na poměry člověka skutečně velké monstrum, se kterým jsem se pustil do boje. Ačkoliv jsem pár útoků vykryl a ztratil tím celou staminu, postupným couváním jsem se dostal až k úvodnímu ohýnku, kde tábořili naši spojenci, tam mi jeden z místních pomohl, zatímco ostatní vůbec neřešili, že jen pár metrů od nich svádíme ostrý souboj o život. Monstrum nakonec mého kamaráda zdolalo a já následně silným útokem (pravé tlačítko myši) monstrum dorazil - lidé sedící metr vedle to ale neřešili. Velká škoda, že nenastala panika nebo úprk či podobně, svět nepůsobil vůbec živě.
Jen pár minut poté jsem prozkoumával další část mapy, která musím říct, mě příjemně překvapila - svět je pěkný a rozlehlejší, než se možná zdálo. Ovšem tady jsem narazil na skupinu vlků, kterým jsem mečem nedal prakticky žádné poškození, naopak mi vše sebralo staminu a vlci mě dvěma nebo třemi hity zabili. Hurá, můžeme jít od začátku.
Něco mi říkalo, že při soubojích musíme být opatrnější, protože každý hit může znamenat 90% ztrátu života - tu však můžete doplňovat “Q”. A tak můj další run byl diametrálně odlišný, než ty předchozí. Jakmile jsem zaregistroval tříčlennou skupinu nepřátel, pokusil jsem se je obejít stealthem - jenže ten tu není a nedostane ani možnost přikrčení “C”, jak jsme většinou zvyklí. Ti mě ihned spatřili a došlo na souboj, i tady jsem si dával větší odstup a pomalu všechny zdolal. Zbylo mi asi 10 % života a já se marně pokoušel sebrat jakýkoliv předmět, mrtvoly (alespoň ty, které jsem zdolal) u sebe nemají vůbec nic, hra vám nenabídne otevření jejich inventáře ani možnost sebrat jejich zbraň. A když už jsme u toho soubojového systému, musíme ocenit kritické hity, které dost často odseknou nepřátelům končetinu či dokonce hlavu.
Každopádně já pokračoval dál a ani netušíte, jak jsem byl rád, že tábor, který vidím, je spojenecký a nikoliv nepřátelský. S mými téměř nulovými životy jsem byl nadšený, že vidím partu ozbrojených lidí, prodejce a oheň s kotlíkem, kde jsem doufal, že něco málo odkoupím, popřípadě uvařím alespoň houby, které jsem našel v lese poblíž zmíněných vlků. Velmi brzy jsem ale bohužel zjistil, že mi je vše úplně k ničemu. U kotlíku se totiž můžete maximálně pokochat přírodou, ale nic v něm neuvaříte a už takhle chudý inventář mi je stále k ničemu. Kotlík, ale i celý tábor, je tak prozatím jen dekorací - pokud nepočítáme tu hrstku předmětů, kterou nabízí prodejce. Každopádně tentokrát jsem byl ještě opatrnější a v moment, kdy jsem potkal nepřátele, opět tlupu několik ozbrojených mužů, jsem se rozhodl, že je pomalu, ale jistě zavedu k vlkům nebo monstrům, které čekají hned za rohem. Tam jsem zjistil jednu dobrou, a jednu špatnou zprávu.
- Dobrá zpráva: Nepřátelští NPC se pustili do sebe a na mě úplně zapomněli a já se z dostatečně bezpečného místa koukal, jak zápasí. Z celé skupiny tak nakonec zbyl pouze jeden a toho jsem se rozhodl ukončit.
- Špatná zpráva: Tady ale přichází ta špatná zpráva. Jakmile jsem se přiblížil k mrtvolám a poslednímu přeživšímu, hra se zbláznila a já byl rád, že mi občas nabídne víc než 20 FPS. V případě souboje hra dropovala na neuvěřitelných 8 FPS! Asi vám nemusím říkat, že je to doslova nehratelné, přesto jsem se pokusil hrát - ale marně. Nebyla zkrátka možnost dát hit nebo snad nepřátelské údery vykrývat. Nutno podotknout, že jsem hru testoval na grafické kartě Nvidia GeForce RTX 5050, masivní dropy FPS nastaly zejména v moment, kdy se kolem sebe nachází více NPC, které k sobě sběhli, jinak se to celkem dalo, ale na ten výkon a nastavení (téměř vše na střední), je to bída.
Abychom jen nekritizovali, Kromlech má i své kladné stránky. Soundtrack je parádní a skvěle doplňuje tísnivou atmosféru. Obrovským plusem je pro nás česká lokalizace. Ta se hodí zejména při rozhodnutích v příběhu, kdy přesně víte, na co odpovídáte.
Největším překvapením pro nás byl český dabing, který se zhruba po hodině hraní nečekaně objevil u jedné ze svatyní a odvyprávěl nám kus příběhu. Je potřeba zdůraznit, že dabing není přítomen v běžných dialozích, ale jeho přítomnost v klíčových momentech může být pro tuzemského hráče velmi milým zpestřením.
Závěr
Ačkoliv jsem si vyzkoušel pouze prvních pár hodin, musím říct, že hra nevypadá špatně, má zajímavý příběh a poměrně hezkou grafiku, potřebuje ale spoustu času a já věřím, že to Perun Creative neuspěchá a nechá si na dokončení dostatek času.
Kromlech je právě dostupný formou předběžného přístupu na Steamu za 29.99 dolarů. Plná verze aktuálně nemá stanovené datum vydání, nicméně klidně by mohla dorazit i na konzole PlayStation 5 a Xbox Series X/S.
