Hell let loose: Vietnam – rozporuplné dojmy z open bety
Hell let loose: Vietnam je celkem očekávané pokračování oblíbené bitevní akce. Ukázala open beta potenciál? Nebo spíš odradila od koupě?
Hell let loose patří mezi moje obvyklé víkendové odpočinkové akce. Jedná se o simulátor masivních bitev, kde se proti sobě utkají dvě skupiny po padesáti hráčích na velkých mapách. Zatímco původní díl byl z druhé světové, Vietnam nás bere, jak už název dokazuje, o dvě dekády později a kontinent jinam. Popravdě, her z Vietnamské války tu moc není. Těch kvalitních ještě méně. Legendární Vietcong asi není třeba představovat, ale ten už má přes dvě dekády. Poslední kvalitní záležitostí z tohoto období byl Rising Storm 2: Vietnam, který už je taky skoro deset let starý. Pár pokusů tu sice bylo, jako třeba crowdfundingový scam Burning Lands. Milovníci druhé světové války jsou na tom holt lépe. Takže když byl Hell let loose: Vietnam oznámený, byl jsem opravdu rád. Jako člověk, co vyrostl na Vietcongu 1, mám pro Vietnamskou válku dost slabost. A když ta hra je pokračování mé oblíbené záležitosti, zvědavost byla maximální. Ale popořádku.
Open Beta… no prostě demo v betě
Hru budu porovnávat primárně s původním Hell let loose. Původní hra byla ve spoustě věcí dost specifická a osobitá, že konkurenci moc nesnese. Maximálně se Squad44 a to ještě těžko. Prostě titul, kterého může překonat jen jeho nástupce. Jelikož se jedná o betu, přistupoval jsem k ní s očekáváním problémů. A ty se dostavily hned po spuštění. Už původní Hell let loose měl trošku problémy s nastavováním, zejména co se ovládání týče, ale tady to byla zcela nová dimenze. Jakkoliv jsem během tutoriálu přehodil klávesu, v momentě, kdy byla potřeba, vyresetovala se na původní nastavení. Tutoriál se krom návodu k boji stal i bojem samotným. O zbytku nastavování asi taky škoda mluvit. Trvalo mi dlouho, než se mi povedlo najít správný poměr koukatelnosti, bez toho, aby mě zoufale úpěla grafická karta, nebo mi krvácely oči. Jelikož hra běží na Unreal Engine 5, moje 5070 12gb ram při nich jde občas do neuvěřitelných otáček a teplot. Čím je hůře engine optimalizovaný, tím hůře pro moji kartu. Jasně, je to beta, ale tady je prostě místy vidět, že hra potřebuje ještě nějaký čas a testování. Teda, nejenom tady.
Něco není v pořádku
Nastavení grafiky a hry bychom měli za sebou, tutoriál je jednoduchý, ale pochopíte z něj nejpodstatnější základy. Teď je na čase bojovat. Vybavení a balanc probereme později, teď je na čase věc, která vás praští do obličeje na první dobrou. Doslova. Co se grafické stránky týče, zejména jejího stylu, jsem popravdě dost na rozpacích. Hra vypadá o hodně hůře, než Gray Zone Warfare běžící na stejném enginu. Nejen to, hra vypadá hůře než původní Hell let loose běžící na Unreal Engine 4. Jako uznávám, že tak perfektně sladěnou grafiku u Hell let loose je opravdu těžké dohnat, ale tady ten propad je neskutečný. Džungle vypadá mrtvě v divném nasvícení. Není barevná, ale ukrytá za pofiderním pískovým filtrem, ze kterého po čase začaly dost bolet oči. Hrál jsem si s nastavením různě a onen filtr nezmizel. Nepomůže ani argument, že se testovaná mapa odehrává při západu slunce. Když k tomu připočtu hromadu grafických glitchů, nenačtené textury a podobně, mám pocit, že hraju alfatest něčeho, co má vyjít až za rok. Na grafické stránce je vidět, že potřebuje ještě hodně ladění.
Nové prostředí, staré mechaniky
V původním Hell let loose mám dost hodin na to, abych se ve Vietnamu cítil jako doma. Kdo hrál, bude hned vědět, která bije a koho bít. Systémy z původní hry považuju za dost dobré a osobně bych na nich nic neměnil. Bohužel, nějakého vývojáře napadlo několik dost nepříjemných rozhodnutí, které hru dost kazí. Celé UI prošlo výrazným downgradem. V původním díle bylo UI nerušivé, rozumně velké a rozložení taky v pořádku. Tady UI prostě ruší, odvádí pozornost a ikony předmětů v inventáři jsou menší a méně přehledné. Tohle je můj osobní dojem a je škoda, že si to nemůžete nastavit sami. Tuhle variantu bych v plné verzi ocenil. Jestli něco ale prošlo výrazným zhoršením, je to samotná mapa. Pokud hrajete za klasického pěšáka, potřebujete do ni občas nakouknout a to stačí. V původní hře vám mapa ani nepřekryla obrazovku a vy měli stále výhled do periferie. Tady mapa totálně překryje výhled a ještě při ni hra lehce lagne. Jak při vstupu, tak při výstupu z mapy. Což znamená ztrátu cenných vteřin. Když se během koukání do mapy rozhoří ve vaší blízkosti přestřelka, vaše reakce jsou o o hodně pomalejší, takže vás čeká mnohdy rychlý a trapný respawn.
Je to ale pravý Vietnam?
Ve hře je zatím pár zbraní v různých variantách. Klasické ákáčko, legendární M16 a pistole Colt 1911 a Tokarev TT. Všeobecně zbraně nepřekvapí, ale zase znějí dobře, vypadají hezky a střelba z nich je příjemná. S nastavením kláves jsem sice bojoval, ale pohyb po bojišti a ovládání zbraní je plynulý a zábavný. I přes všechny výhrady musím říct, že plížení džunglí, kde se orientujete primárně podle zvuku a čekáte za každým listem nepřítele, nebo slyšíte nepřátelskou vysílačku, jsou momenty, které se umí vrýt do paměti a vydolovat i nějaké emoce.
Mapa (Thanh Hóa Bridge) v betě nabídla prakticky všechno potřebné, abych si o hře udělal dostatečný obrázek. Nabídla řeku s bojovými čluny, tanky, vrtulníky za Američany. Prostě všechny hlavní prvky, které budou přítomny ve finálové verzi. K dispozici byli dva herní módy: Warfare a Offensive.
Warfare je klasická přetahovačka, kdy se oba týmy snaží vytlačit nepřítele z mapy. Je to asi nejhlavnější mód původního HLL a délka jednoho kola je hodina a půl, což už nějaký ten čas je. Druhý mód je offensive, kdy jedna strana útočí, druhá brání. Cílem je obsadit všechny body a na každý z nich je půl hodina. Tyhle zápasy bývají buďto neskutečně rychlé (20 minut), nebo dlouhé jak jedno Warfare.
Oba módy mají silné a slabé stránky. Oba jsou postaveny na kooperaci a spolupráci týmů ve všech jeho složkách. Technici opravují, podpora nosí munici, piloti a střelci vrtulníků převáží pěchotu a kryjí ze vzduchu. Taková klasika. Nutno podotknout, že když narazíte na tým, který dá dohromady tři mozkové buňky, zažijete úžasný pocit funkční bojové mašinérie. A problém nastane, když potkáte tým, který ty buňky dá dohromady čtyři…
Co se týče obou stran Vietnamu a US Army, obě strany jsou dobře rozeznatelné a rozdílné, aby byla zábava hrát za obě strany podle nálady.
Vyplatí se to?
Upřímně, z open bety Hell let loose: Vietnam jsem na rozpacích. Máme tu staré mechaniky, přinejhorším obstojně převedené do jiného konfliktu, máme tu dobře nadesignovanou mapu, která se mi po tvarové stránce líbila. Boj je sice trochu rychlejší, ale je pořád dostatečně při zemi, aby ze hry nebylo další Call of Duty. Bohužel, hra mě nepřesvědčila o své dokončenosti. Vysloveně divný grafický styl, grafické glitche a další bugy svědčí o tom, že vývojáři hru vysloveně tlačí k co nejbližšímu vydání. Osobně netuším proč. A je mi to i celkem jedno, protože jestli vývojáři zklamou, bude to opravdu problém. Hell let Loose si okolo sebe vybudoval slušnou komunitu a bude velká škoda, když pokračování selže. Obzvlášť, když je z mého oblíbeného konfliktu.
Open Beta nepřiživila moje nadšení, naopak. Dost ho ochladila. Což je hodně smutné, vzhledem k pekelně horkému zasazení. Jestli hra vyjde ve stejném, nebo horším stavu, než je teď, asi radši půjdu zas čuchat napalm do Rising Storm 2: Vietnam...
