Hráli jsme Locomochi: Roztomilé vláčky baví, ale ne bez výhrad
Vyzkoušeli jsme přibližně hodinový playtest logické hry Locomochi. Barevný svět a vláčky mají své kouzlo, nevyrovnaná obtížnost hádanek i slabší soundtrack ale kazí celkový dojem.
Barevný svět plný vláčků a jednoduchých nápadů
Locomochi je jednou z těch her, které si vás chtějí získat především svou atmosférou. Hned po spuštění mě přivítalo barevné prostředí a bylo jasné, že nejde o titul, který by cílil na fanoušky akce nebo realistické grafiky.
Celkovým zpracováním hra připomněla spíše starší tituly z éry konzole Nintendo Wii. Prostředí působí příjemně, je přehledné a snadno se v něm orientuje, což dobře odpovídá zaměření hry. Během zhruba hodinového playtestu jsem prošel pět hlavních úrovní.
V nich jsem ovládal malý vláček, řešil logické úkoly a postupně se snažil dostat do cíle. Vesměs vždy jde o to, dostat určitý počet vagonů k nějakému NPC, aby vám otevřeli další část levelu. Kromě hlavních misí jsem narazil také na několik volitelných aktivit. Ty hra nijak nevyžaduje splnit a alespoň v aktuální verzi hry jsem po jejich splnění nezískal žádnou viditelnou odměnu. Právě to je trochu škoda, protože motivace vracet se k nim nebo je plnit není příliš velká.
Hádanky umí potěšit, ale jejich kvalita kolísá
Nejdůležitější součástí Locomochi jsou pochopitelně logické hádanky. A právě tady jsem měl asi nejrozporuplnější dojmy. Některé úkoly jsou natolik jednoduché, že je vyřešíte během několika vteřin. Jiné už naopak dokážou na chvíli potrápit a donutí přemýšlet. Bohužel jsem narazil i na situace, kdy se stejný princip opakoval příliš často a hádanky začaly působit zbytečně repetitivně.
Samotné ovládání je přitom bez větších problémů. Na klávesnici je jasné a během hraní jsem nenarazil na nic, co by mě vyloženě brzdilo. Přesto si umím představit, že pro mladší děti, na které hra podle mě částečně cílí, nemusí být některé situace úplně intuitivní. Zkušenější hráči se s ovládáním sžijí rychle, ti nejmenší ale mohou potřebovat trochu trpělivosti.
O poznání méně mě zaujal zvukový doprovod. Po většinu hraní posloucháme prakticky jednu melodii, která se jen občas přehrávala v rychlejším nebo pomalejším tempu. Zpočátku to nepůsobí nijak rušivě, ale po delší době se soundtrack začne poměrně rychle oposlouchávat a místo dotváření atmosféry spíše odvádí pozornost.
Příjemná oddechovka, která cílí na specifické publikum
Je potřeba připomenout, že jsem hrál pouze veřejný playtest, nikoliv finální verzi. Řada věcí se proto může do vydání změnit a vývojáři mají prostor zapracovat na připomínkách hráčů. Už teď je ale patrné, že Locomochi nebude hrou pro každého. Pokud hledáte náročné logické výzvy nebo technicky špičkovou produkci, nejspíš vás příliš neosloví.
Naopak fanoušci vláčků, pohodových a oddechových logických her, by si v ní mohli najít to své. Díru do světa podle mě Locomochi neudělá, ale zároveň si umím představit, že kolem sebe dokáže vybudovat menší, ale spokojenou komunitu hráčů. Hra vyjde pouze na PC a přesné datum vydání prozatím nemáme.
