S.T.A.L.K.E.R. 2 – Dojmy z patche 2.0, aneb takhle se to mělo vydat!
S.T.A.L.K.E.R. 2 už je venku skoro dva roky a nyní obdržel další update, včetně opravdu masivního DLC. A oboje stojí opravdu za to.
Spite vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Ke S.T.A.L.K.E.R. 2 mám trošku zvláštní vztah. Po prvnotním očarování přišlo rozčarování a já hru pak dlouhé měsíce nezapnul. Po patchi 1.5 jsem hře dal další šanci a dohrál ji. V té době jsem už byl se hrou více méně spokojen. Jen nebyl důvod se vracet. Teď jsem ho dostal, nejenom díky updatu 2.0, ale hlavně kvůli DLC Cost of Hope.
Takhle se to mělo vydat
První, co po zapnutí updatu praští přes oči, je změna grafiky. Proměnou prošlo nasvícení, stíny a odrazy, takže příroda vypadá o hodně živěji. Další novinkou je nové počasí – mlha. Tentokrát se hoši opravdu vyřádili, protože jít někdy nad ránem mlhou po zóně má opravdu tu správnou tajemnou šťávu. Nejenom příroda, systém A-life prošel taky slušnou proměnou a zóna vypadá nyní jako živá organická struktura. Náhodná setkání, přesuny, to vše nyní nepůsobí naskriptovaně, jak tomu bylo v době vydání. Člověk potkává víc Stalkerů, víc mutantů a nejsou to vždy ta samá místa. Prostě zóna žije, konečně.
Opravdu, takhle se to mělo vydat, moje původní zklamání by se nikdy nedostavilo, kdyby S.T.A.L.K.E.R. 2 vyšel přesně v tomto stavu. Krom technických částí hry přišlo i pár novinek, několik zbraní a dalekohled. Díky němu si můžete spoustu oblastí prohlédnout z větší dálky a podle toho rozhodnout o postupu. Máte tak další úroveň volnosti. Opravdu, tenhle update hru dost překopal a k lepšímu, dá se říct, že tu máme stejnou situaci, jakou byl Cyberpunk 2077. S příchodem DLC vyšel masivní update, který hru proměnil téměř k nepoznání. Já jsem s tímhle updatem, co se týče technické, tak obsahové stránky, více než spokojen.
Cena naděje
Součástí tohoto updatu s podtitulem Zpátky do Zóny přišla ještě další věc – první placené DLC s názvem Cost of Hope, neboli česky, Cena naděje. Není to nějaké separátní DLC, jako byl třeba Muž Cti pro Mafii: Domovina. Tohle DLC se aplikuje do základní hry a přináší krom nového příběhu a lokací asi 20 hodin hry. Celý děj se táhne paralelně s hlavní hrou a pokud nepostoupíte v příběhu dál, DLC se vám ani neodemkne. Je vidět, že scénáristé naroubouvali děj tak, aby vás od hlavního příběhu netahal, ale zároveň vy měli důvod se vydat do nových lokací z nichž největší prostor si krade Rudý les a samozřejmě, Černobylská elektrárna. Onen celý nový konflikt mezi Svobodou a Povinností je zajímavý, pořádně šedý a zábavný. Všechny postavy jsou dobře napsané a mají něco do sebe. Dá se říci, že se mi líbily více, než většina původních.
Nemá cenu do toho moc zabředávat, protože stačí říct, že tohle DLC za to stojí. Dovolím si heretickou poznámku že spousta misí mě bavila víc, než v původní hře. Autoři si tentokrát opravdu dali práci, aby DLC hladce vklouzlo do původního děje a pokud hru budete hrát poprvé, ani si neuvědomíte, že je to přidaný obsah. Krom oznámení, že vstupujete do děje DLC. Můj pocit je zde stejný, jako je u DLC do Starfieldu. S.T.A.L.K.E.R. 2 to dělá obdobným způsobem, postupem v ději se vám DLC odemkne a vy do něj můžete vesele skočit. Jen s tím rozdílem, že po splnění pár misí se DLC opět uzamkne, než postoupíte v hlavní dějové linii. Funguje to skvěle, za mě ano. A srovnání se Starfieldem bylo, protože způsob startů DLC je podobný. Kvalitativně se DLC ze Starfieldu nemůžou Cost of Hope vůbec rovnat. Ani za mák.
Možná trochu problém
Do DLC můžete také naskočit z hlavního menu. Přijdete tak asi o 15-20 hodin hry, minimálně v mém případě, ale já jsem šťoural, takže to může být klidně i 6-10 pro někoho. Každopádně, v tu dobu, kdy DLC S.T.A.L.K.E.R. 2 začíná, jste už celkem daleko v příběhu, máte sice možnost si vybrat, ke komu jste se v určitých volbách přidali, ale dostanete do začátku vcelku mizernou výbavu, aspoň mě to tak připadalo. Všeho všudy k tomu dostanete 250k kreditů, což je částka, za kterou si seženete slušné vybavení, které vám bude vyhovovat. Tohle je ale trochu hnidopišství, uznávám. Kdo chce, najde si vysněné vybavení prakticky do hodinky.
Hlavní problém je ale s dějem. Děj Cost of hope je fajn, ale pokud ho spustíte rovnou z menu a nemáte S.T.A.L.K.E.R. 2 prochozenou všemi směry tam i zpět, tak budete z počátku trochu tápat. Prostě je vidět, že nejlepší je začít od začátku a DLC splnit během kompletního průchodu. Jinak budete, stejně jako já, cítit jisté odtržení. Prostě budete mít pocit, že vidíte stejné události, ale jakoby to odehrál za vás někdo jiný a vám hru pak předal s tím, že děj shrne ve 3-4 větách. Je to navíc doporučené i samotnými vývojáři. Byl to jen můj dojem, ale donutilo mě to hru rozehrát odznova. Kompletně. Nebudu lhát, když řeknu, že si to užívám víc, než kdy dřív.
Návrat do Zóny se vším všudy
Vývojáři si opravdu mákli a dodali nám update, který hru výrazně zlepšuje, ale zároveň ponechali tvrdou, nesmlouvavou hratelnost, kvůli které má spousta lidí S.T.A.L.K.E.R. 2 tak ráda. Ti, co ho doposud nehráli, těm ho můžu bez okolků doporučit. S.T.A.L.K.E.R. 2 už nepřipomíná podivnou Potěmkinovu vesnici, ale živý organismus, který dýchá sám za sebe. Už nemáte ten pocit, že bez vás se to neobejde. Funguje to, vypadá to dobře a ještě lépe se to hraje.
S.T.A.L.K.E.R. 2 prošel opravdu pořádnou a nutnou revitalizací. Dodal nové funkční mechaniky, nové zbraně, výrazně vylepšil grafiku a zároveň přišlo DLC, které hru taktéž dost povyšuje. Zóna už nevolá, Zóna přímo řve. Řve, abyste do ní vstoupili a nechali v ní prachy, nervy a svoji duši. A já můžu jen říct: Jděte do toho.
