STALKER 2: Dojmy po 5 hodinách hry aneb má cenu se vracet?
Na STALKER 2 jsme si počkali opravdu dlouho. Nyní, když je hra konečně venku, je vhodné zjistit, jestli čekání stálo za to. První dojmy fandy po 5 hodinách.
Trojice her s názvem Stalker byla kdysi modlou pro spoustu lidí. Nyní je sice pořád modlou, ale už pro výrazně menší skupinku hráčů. Do původní série vycházejí stále nové modifikace a totální konverze, které hru obvykle dosti mění nebo ztěžují.
Já třeba na původních Stalkerech vyrůstal a proseděl u nich mnoho hodin. Zejména u posledního Call of Pripyat. Pak ještě pár hodin u módu Anomaly. Každopádně, ať má svět Stalkera své kouzlo, moje nadšení časem opadlo a oznámení plnohodnotné dvojky mě ze židle zrovna nezvedlo. Přece jenom, první díl se původně jmenoval Oblivion Lost a byla to sci-fi z daleké budoucnosti (rok 2001), která několikrát změnila název i zasazení. Kdysi existoval i vtip, že Stalker: Shadow of Chernobyl vyjde přesně měsíc a den po Duke Nukem Forever. Což byla taky dlouhé roky odkládaná záležitost.
Když Shadow of Chernobyl konečně vyšel, byl zabugovaný, přehnaně náročný na HW a pro spoustu lidí téměř nehratelný. Popravdě, čekal jsem, že se toto bude opakovat a víte co? Splnilo se. Stalker 2 je opravdu krvavě náročný, ale při troše šikovnosti s nastavením se dá vykouzlit plynulá a docela pohledná záležitost a ani vám nezačne doutnat počítač. Hru jsem testoval v Gamepassu na 5 let starém PC a nejprve ji musel dost nastavit. Možností nastavení je spousta a to musím pochválit. Hru jde opravdu ořezat až na nekoukatelný hnus. Naštěstí, u mě to nebylo potřeba. No, minihru jménem nastavení mám za sebou, takže, jak je na tom hra samotná?
Návrat do zóny po 14 letech
Upřímně, po prvním spuštění jsem netušil, co od STALKER 2 vlastně čekat. Budu opět překvapeně koukat na zajímavý svět, který se nesmazatelně zapsal do srdcí spousty hráčů, zejména těch východních? Nebo to bude návrat domů, který mě zrovna moc nenadchne?
Pravda je upřímně… na půli cesty. První spuštění, úvodní animace perfektně navodila temnou východní atmosféru plnou deprese a beznaděje. Svět Zóny je krutý, nemilosrdný a nemazlí se absolutně s nikým. Vše se vás tu prostě snaží zabít, ale i na takovém místě platí jedno staré pravidlo: Největší zrůda je vždy člověk.
Prolog děj STALKER 2 jen lehce naznačí a i když vše vypadá jako rychlý výlet dovnitř a ven, vše se zkomplikuje zhruba po 30-50 minutách hry. A nezkomplikuje se to než díky někomu, kdo vás podrazí. Vše se pak zvrhává v pátrání po dotyčném parchantovi.
Díky počáteční lokaci jsem se hned cítil, jakoby na tomto místě už někdy byl a orientace v terénu přešla velmi rychle do krve. Co ale do krve nepřešlo tak rychle, bylo ovládání. Základní nastavení kláves je prostě… krkolomné a nepraktické. Dá chvíli zabrat, než si člověk na něj zvykne, nebo si ho nastaví k obrazu svému. Mě to v podstatě trvalo celý prolog. Když jsem pořešil technikálie a dohrál prolog, hra samotná se otevřela naplno a já byl celkem překvapen. Příjemně i nepříjemně
Okolí Černobylu nevymřelo
Hned po konci prologu se hlavní hrdina Skif dostává do první větší lokace, které vévodí malá vesnička. Zde si jde pořídit vše potřebné, ovšem za dost mastný peníz. Takže tady se moc nezměnilo, i když mám pocit, že ceny zboží a vylepšení vzrostly. Holt, inflace se dostala i sem.
Na druhou stranu, od začátku jste zásobováni vedlejšími úkoly, kde se dá vše nahrabat, nebo za ně dostanete nějaký obnos. Opět, mám pocit, že i tady se změnila částka, kterou za úkoly dostanete. Tentokrát směrem dolů. Lidi šetří a proč by měli dávat prachy neznámé nule, i když jim zrovna zachránila zadek?
Nic není zadarmo, to vám hra vtlouká do hlavy od začátku a pokud na to nebudete pamatovat, hned vám to omlátí o hlavu. Z prostých začátků se musíte vyhrabat sami. Je čistě na vašem úsudku a schopnostech, jak se vypracujete.
Kdo přežije větry války?
Tenhle citát jsem si vypůjčil ze starých Heroes IV. Ti sice nemají se Stalker 2 nic společného, ale citát sedí perfektně. Proč? Hned v první lokaci si uvědomíte jednu věc – tady se to brzo pořádně semele. Nová frakce Strážců se chová jako páni Zóny a svobodným stalkerům se to nepřekvapivě nezamlouvá.
Je nad slunce jasné, že bude na vás, hlavním borcovi, aby tuto situaci rozhodnul. Má to ale pár háčků. Za prvé, nikdo vás tu nezná a váš názor je všem u zadnice. Za druhé, nejste borec. Jste nula, který někdo na kraji zóny rozbil hubu a vy se mu snažíte tuto laskavost oplatit. Vše si musíte pečlivě oddřít a vypracovat se. Šplhání vzhůru je ale trnité a pomalé. Do toho všichni okolo chovají jako absolutní svině a každá pomoc hned požaduje platbu. To, co vám v první chvíli přijde morálně správné, se po pár minutách ukáže jako největší blbost. Lidi se tu chovají… jako lidi.
Jestli se něco scénáristům a designérům povedlo, je to ukázka lidského hyenismu. Hra vám od začátku naznačuje, nebo dokonce ukazuje, čeho jsou lidé schopni. Slabší povahy se asi odvrátí, ale spousta hráčů se zrovna zde vyřádí. Volby jsou na hráči, záleží čistě na něm, jak moc se do hry ponoří a jak se bude chovat.
Bohužel, samotný gameplay je sice zábavný, ale místy pokulhává. Zejména, co se pohybu týče. Není to takový extrém, jako třeba Six Days in Fallujah. Jen prostě pohyb někdy nepůsobí zrovna nejlépe. Hráč se o něco zadrhne, nebo zasekne. Působí to dost nepříjemně zejména v malých prostorech. Možná je to jen můj dojem, nebo to časem odladí nějaký patch.
Navíc, když už máme hru s takovou hloubkou, je dost velká škoda, že RPG prvky nebyly rozvedeny více. Nemyslím tím zrovna systém skillů jako třeba v Elex, Dragon Age a podobných hrách. Mám na mysli systém jako třeba Escape from Tarkov. Tam se používané vlastnosti zlepšovaly, zatímco jiné stagnovaly. Mě takový systém přijde nejlepší pro podobnou záležitost a tady vidím dost promrhaný potenciál. I když, pořád lepší nic, než nefunkční mechanika, která hru bude spíš kazit. Už takhle je ve hře dost mechanik, které nefungují moc optimálně. Systém headshotů, který nevypne člověka na první dobrou je otravný a hráče to naštve. Ještě, že už na tuhle hru vznikají módy.
Po 5 hodinách v Zóně… má cenu se vracet?
Od oznámení Stalkera 2 jsem očekával 2 věci: Buďto absolutní bombu, nebo totální fiasko. Nestalo se ani jedno. Zatím má hra slušně našlápnuto a i přes zmíněné neduhy u ní funguje obvyklé ještě jeden quest a jdu spát.
Rozhodně v ní hodlám prožít dalších 10-20 hodin a po každém úseku sepsat článek, jak moc se hra v mých očích změnila. Může to být k lepšímu, nebo k horšímu. Je mi jasné, že během té doby budou vycházet updaty, co hru pozmění, takže je budu sledovat.
Stalker 2 není ani zklamání, ani překvapení. Je to dost nadprůměrná hra (kdybych musel vypálit známku, pohybovala by se mezi 7-8 z 10) se spoustou možností. Dost se u ní bavím, ale už přišly momenty, kdy mě hra prostě naštvala. Nicméně, věřím, že se najde oddaná komunita, která tuhle hru pozvedne a udrží při životě dalších 15 let.
Pokud máte Game Pass a aspoň trochu slušné PC, důrazně hru doporučuju. Za ozkoušení rozhodně stojí. Uvidíme, jak se změní můj názor za 10 hodin.
A malý Stalkerský vtip na závěr:
Dva Stalkeři v Zóně a jeden se ptá druhého:
1: Hele, proč vždy do Zóny taháš fotku tchýně?
Druhý vytáhne fotku a koukne se na ni. Smutně odpoví:
Víš, Zóna, to je armáda, mutanti, anomálie, zima a radiace a kdykoliv si myslím, že je to nesnesitelné, vytáhnu tuhle fotku a dojde mi, že je tu vlastně fajn...
