Transience – aneb když se Youtubeři rozhodnou udělat hru
Po Youtube se pohybuje spousta herních kritiků, ale minimum z nich má odvahu pustit se do něčeho vlastního. Transience je ukázka toho, když se tak stane.
BigfryTV je vcelku známý Youtuber, který se zaměřuje na kritiku her a bere si na paškál primárně taktické hry. Mnohokrát o sobě zmínil, že miluje staré Ghost Recon a sérii Socom. Na Youtube má cca 340 tisíc odběratelů a já patřím mezi ty, kteří ho občas sledují. Dost často se zaměřuje na malé Indie tituly, ale i velké velkorozpočtové záležitosti. Je to ten druh člověka s nevymáchanou hubou, co říká to, co si myslí. Nepochybuju, že spoustě lidem to není po chuti.
Jistě i on slyšel poznámku, kterou slýchá většina kritiků: Když seš tak chytrej, udělej si vlastní hru. No, tak Bigfry ji udělal. Dal dokupy malé studio a s velmi omezeným rozpočtem udělal taktickou akci podle vlastních představ.
Klasický žoldák na scéně
V Transience se ujmete role Talona, nejlepšího „účetního“, což je označení pro žoldáka na volné noze, který dělá pro korporace špinavou práci. Je to ten typ otrkaného cynika, který je už zvyklý na kdejakou prasárnu, ale má svůj kodex, který ctí. Žije v chudinské čtvrti, ne proto, že by neměl na víc, ale má rád svůj klid a pokoj od ostatních. Jednoho večera se vrací domů a zjistí, že místo gangů mu v bejváku řádí žoldáci neznámé korporace s jasným cílem – zabít ho. Od této chvíle se Talon vydává na cestu za poznáním, který parchant mu zkazil večerního šlofíka.
Postava Talona je napsaná dobře, jeho filozofování se k ději docela hodí a mě jako charakter sednul. Ostatní charaktery, které na své cestě Talon potkává jsou v Transience napsány přinejhorším průměrně. Není to žádná vysoká literární škola, ale na děj indie hry s omezeným rozpočtem to je víc než dost.
Temné a osobité
Transience je v základu taktickou akcí, která nejvíce připomíná stařičký Project IGI. Akorát v drsném futuristickém prostředí. Většinou se snažíte dostat do nějakého areálu a tam splnit různé úkoly. Oproti Project IGI je ale Transience sevřenější a koridorovější. To ale neznamená, že nemáte dost prostoru na podrobný průzkum mapy a sbírání všelijakých drobností. Upřímně, průzkum lokací je zde zábavný a kradmé plížení dost baví.
Krom dvou, nebo tří větších map se sice hra odehrává ve stísněném prostoru, který funguje na klasickém schématu arén propojených koridorem. Vždy dostanete menší otevřený prostor na vyblbnutí a po jeho překonání se posunete dál, obvykle přes další checkpoint. Funguje to, není nic objevného, ale stačí to na vyblbnutí tak akorát.
Kyberpunkové hračky
Arzenál zbraní je také taková klasika. Pušky, pistole, samopaly, brokovnice jsou vymodelovány podle reálných předloh, byť některé jsou futuristicky upravené. Každá zbraň se chová jinak a ještě jde upravit přímo na bojišti. Je to systém úprav známý už od Crysis a tady funguje opravdu dobře. Veškeré doplňky na zbraně si odemykáte tak, že je najdete v misi. Pokud seberete zbraň, která má neodemknutý doplněk, můžete ho využívat, ale když ho sundáte, už ho nedáte zpátky. Je to trochu zvláštní designerské rozhodnutí. Každopádně hledání doplňků v misích funguje jako dobrý motivátor k dalšímu průzkumu.
V Transience máte taky různá udělátka a když se Talon oblékne do svého super obleku, nastává pořádná zábava. Krom zbroje, která vám dá trochu lepší výdrž tu máme ještě zpomalování času. To se hodí obzvlášť ve větších přestřelkách, nebo když se situace nevyvíjí podle vašeho plánu. Navrch k tomu máte na zápěstí šipky, které můžete použít na několikero způsobů. Uspání nepřátel, vyřazení zabezpečení pomocí EMP a odlákání pozornosti.
Tohle futuristické vybavení má ale jedno velké ale. Krom šipek, které můžete použít jen dvě rychle za sebou se nic neobnovuje. Na doplnění zpomalovače času, zdraví a zbroje musíte použít speciální injekce, na každou položku zvlášť. Což vás nutí do dalšího průzkumu. I na nejlehčí obtížnost toho vydržíte docela málo. Stačí jedna dávka do hrudníku a jste bez brnění. Pak stačí jedna šťastná rána a je po vás. Tady musím podotknout, že ač nepřátelé neoplývají vysloveně genialitou, párkrát se mi stalo, že dva muži poutali moji pozornost, zatímco další dva mě obešli. Do toho se nepřátelé umí vyklánět a dobře se krýt. Nicméně, dá se velmi rychle přijít na způsob, jakým nepřítel funguje a pak se podle toho zařídit.
Za málo peněz slušná muzika
Grafické zpracování není sice špička, ale je stylové a ke hře se hodí. To platí jak pro hru samotnou, tak pro animace i komiksové předěly mezi většinou misí. Osobně jediná věc na zpracování a to hudba. Transience má takový ne zrovna příjemný Jazzový podkres, který v příběhových animacích a komiksových předělech neurazí a neruší, ale po chvíli dokázal být otravný. Nejsem příznivec Jazzu a tady jsem trochu trpěl. Hudba nebyla schopná vykreslit správně bojovou náladu, jako to třeba uměl původní Rainbow Six. Jasně, nečekám Hanze Zimmera, ale tady je hudební doprovod trochu krok vedle. To je asi ale věc vkusu, jestli vám Jazz nevadí, tak to nemusíte řešit.
Vzato kolem a kolem, Transience je dobrá hra. Na minimální rozpočet nám vývojáři dodali slušnou porci zábavy. Hra se dá projít za nějakých 6 hodin a pak je docela těžké potlačit nutkání, abyste to nezkusili znova.
Transience jsem ulovil v letních slevách za osm éček a kdybych věděl, jak je ta hra dobrá, těch 20 bych za ni i klidně vysolil. Za 20 éček se vám dostane dobré hry, která pobaví milovníky taktických akcí na pár hodin. A hračičkům a detailním procházečům nabídne cca 15 hodin slušného zkoumání. Za mě palec nahoru. Bigfry udělal hru podle svého gusta a k překvapení spousty lidí to není mizérie. Je to malý, ale funkční titul za malou cenu. Vysolené peníze za to ale stojí. Jděte do toho.
