God Save Birmingham v beta verzi láká nápadem, ale budí obavy
Zombie, středověk a survival zní jako skvělá kombinace. Beta verze God Save Birmingham ale ukazuje, že silný nápad zatím nestačí.
God Save Birmingham je přesně ten typ hry, u které stačí slyšet základní popis a člověk hned zbystří. Zombie survivalů už vzniklo hodně, ale zasadit podobný koncept do středověkého Birminghamu je nápad, který má něco do sebe. Žádné moderní zbraně, žádné vojenské vybavení, žádné pohodlné útočiště s bednami munice. Jen špinavé město, nemrtví vesničané, improvizované nástroje, hlad, žízeň a snaha přežít o něco déle než minule. Papírově to zní výborně. Po necelých pěti hodinách v PC betě ale zároveň cítím, že mezi silným konceptem a opravdu dobře fungující hrou je ještě velký kus cesty.
Skvělý koncept, syrová beta
Testovaná verze pořád je beta, takže nechci příliš řešit technický stav jako něco definitivního. Přesto se tomu úplně vyhnout nejde. Na PC s RTX 5060 a Ryzen 9 mi hra i na nízké nastavení běžela zhruba kolem 40 snímků za sekundu a často padala přibližně ke 20. U rozpracované verze to samo o sobě nemusí být zásadní problém, optimalizace se může do vydání výrazně změnit. V kombinaci s dalšími nedodělky ale beta působila hodně syrově a místy až nepříjemně neohrabaně.
Hned první průchod skončil zvláštně. Zombie se dostaly do budovy dřív, než zjevně měli, zablokovali mi dveře a ty už nešly otevřít. Výsledkem byl tedy restart a začátek odznova. Při dalším pokusu jsem vydržel zhruba tři hodiny, jenže pak mě zastavila žízeň a zemřel jsem. A tady jsem narazil na věc, které moc nerozumím z hlediska herního designu. Studna s vodou není v "základním táboře", ale uprostřed polí, kam je na začátku bez lepší výbavy a přípravy dost těžké se dostat. Chápu, že survival má být tvrdý. Jenže tvrdost by měla hráče nutit přemýšlet, ne ho trestat za to, že ještě nepochopil logiku světa.
Samotný pohyb postavy i chování zombíků zatím působí dost neohrabaně. U podobné hry by mi pomalejší a těžkopádnější ovládání vlastně vůbec nevadilo, pokud by to nějak podporovalo napětí a pocit zranitelnosti. Tady jsem ale měl často spíš dojem, že se peru nejen s nemrtvými, ale i se samotnou hrou. Zombíků je navíc opravdu hodně. Jasně, Birmingham je dnes druhé největší město Británie, takže představa zamořeného města dává smysl. Jenže v praxi bych raději viděl méně protivníků, kteří by byli chytřejší, nebezpečnější a třeba i rozdělení do různých typů. Desítky až stovky tupých vesničanů toužících po mém mase a krvi dokážou vytvořit tlak, ale ne vždy zábavný.
Rozpačitá je zatím i audiovizuální stránka. Grafika v betě působila dost zastarale, objekty často doskakovaly až ve chvíli, kdy jsem se k nim přiblížil, a některé detaily vypadaly skoro jako z éry PlayStationu 2. Tohle ale beru s rezervou. God Save Birmingham ještě není hotová hra a právě grafika, dohlednost objektů nebo optimalizace patří mezi věci, které se mohou do finální verze zásadně zlepšit.
Horší dojem ve mně zatím zanechal zvuk. Od středověkého zombie survivalu bych čekal temnější hudbu, výraznější práci s tichem a atmosféru, která se člověku postupně dostane pod kůži. Místo toho jsem většinu času slyšel hlavně řev zombíků, praskání ohně a dost výrazné zvuky tryskající krve. Brutální to je, ale zatím ne dost pohlcující.
Co mě mrzelo asi nejvíc, je malý význam vybavení. U survivalu bych čekal, že rozdíl mezi lněnou tunikou a těžší koženou zbrojí ucítím velmi rychle. Že budu lépe chráněný, pomalejší, odolnější, nebo že se mi alespoň trochu změní šance přežít přímý střet. Jenže jsem takový rozdíl skoro nevnímal. Podobné to bylo u zbraní. Mlátit zombie dřevěnou palicí mělo v praxi velmi podobný efekt jako použít čerstvě nabroušenou sekeru. A to je u hry, která stojí na fyzice, improvizaci a přežití, docela problém. Výbava by měla být jedním z hlavních motorů. Hráč by měl mít radost, že našel lepší ochranu, ostřejší zbraň nebo užitečnější nástroj. Zatím jsem tenhle pocit moc neměl.
Crafting ukazuje potenciál
Na druhou stranu crafting mi dával velký smysl a právě v něm jsem poprvé opravdu viděl potenciál celé hry. K rozdělání ohniště bylo logicky potřeba křesadlo, které se válelo v kůlně, seno jsem našel tam, kde bych ho čekal, tedy ve stájích, a dřevo bylo venku před dílnou. Navíc jsem si ho mohl sekerou naštípat, případně rozsekat dřevěnou bednu. Tohle jsou přesně momenty, kdy God Save Birmingham začíná fungovat. Svět najednou nepůsobí jako kulisa, ale jako místo, ve kterém věci dávají smysl. Když hráč potřebuje přežít a musí si suroviny obstarat způsobem, který odpovídá prostředí, má survival konečně správnou váhu.
Právě proto bych God Save Birmingham rozhodně neodepisoval. Ten nápad je pořád skvělý a některé systémy naznačují, že by z něj jednou mohl vzniknout velmi zajímavý survival titul. Jenže aktuální beta ve mně zanechala spíš opatrnou zvědavost než nadšení. Hra potřebuje výrazně zapracovat na výkonu, čitelnosti systémů, významu vybavení, chování nepřátel i atmosféře.
Zatím působí jako silný koncept, který má v sobě hodně dobrých nápadů, ale ještě je neumí spojit do opravdu přesvědčivého celku. Potenciál tu rozhodně je. Teď jde hlavně o to, aby se v dalších měsících neztratil v neohrabanosti, technických problémech a nelogických designových rozhodnutích.
