Hell let loose: Vietnam – dojmy z druhého testu možné budoucí katastrofy
První veřejný playtest Hell Let Loose: Vietnam moc pochval nesklidil a hra byla odložena. Zachrání druhý test reputaci? Nebo potvrdí obavy?
Hell let loose patří mezi specifické stálice na herní scéně. Jeho náročnost na znalosti, taktiku i čas ho řadí mezi nejnáročnější tituly v současné nabídce. Hra je v jádru opravdu lehká na pochopení, ale než se naučíte všechny detaily, nějaký čas to prostě potrvá. Prostě je to totální žrout času a já si ho užívám, když mám přebytečných pár hodin času. Proto jsem se na pokračování z Vietnamu dost těšil, ale první veřejný playtest mě dost odradil.
A nebyl jsem jediný, hra dostala tak nařezáno od komunity, že vývojáři hru odložili o dva měsíce. Osobně si myslím, že kdyby ji odložili o rok, udělali by lépe, ale což. Rozhodně se snaží napravit reputaci druhým playtestem. Pro tento playtest zvolili i jinou mapu, což se ve finále ukázalo, jako hodně dobrá volba.
Napodruhé už lepší?
Jestli jsem pochválil, byla to atmosféra, původní mechaniky upravené pro konflikt ve Vietnamu a všeobecně plynulý boj. Mapa Thanh Hóa Bridge odehrávající se za soumraku ale byla mizerně nasvícená, utopená v divném filtru a všeobecně nebyla moc koukatelná.
Vývojáři tentokrát nasadili mapu letiště s pro nás šíleným názvem, ale o to lepší hratelností. Mizerné nasvícení zde není a boj se odehrává za jasného dne. Je na ní minimum vodních ploch, ale o to více vynikne převaha US Army ve vrtulnících. Velkou část mapy tvoří letiště a vojenská základna. Tady jsem si boje o každou boudu, metr zákopů a přistávací plochu opravdu užil. Kdyby vývojáři nasadili tuhle mapu, asi bych nebyl ze hry tak rozpačitý. Mostní mapa má sice své kouzlo, ale díky použitému nasvícení, které v prvním testu stálo opravdu za prd, ztratila dost ze svého potenciálního kouzla. Tato mapa mě uchvátila hned na první dobrou a já si ji užil opravdu hodně. Což se nedá říct o zbytku hry.
Něco by se nemělo měnit
Vývojáři trochu hrábli do herních mechanik a upravili je pro modernější konflikt. Zároveň tak poskytli větší možnosti nastavení postavy. Jedná se o klasický systém váhy/bodů, kdy si můžete nabrat vybavení a zbraně podle prostoru, který zabírají. Bylo to už ve starém Call of Duty: Advanced Warfare a obdobně to funguje i zde. A funguje to celkem dobře, i když k tomu mám své výhrady. Jako například to, že většinu věcí si musíte odemknout za každou třídu zvlášť a trvá to opravdu dlouho. A že nejde omezit minimální počet zásobníků do pistole na jeden záložní a podobně. Tenhle systém je fajn, jen by potřeboval ještě trochu poladit.
Pokud budete expit všechny třídy postupně, čeká vás opravdu dlouhá doba, než si všechno odemknete. Vidím to na stovky hodin. Na rozdíl od zmíněného Call of Duty, se dá hrát i se základní výbavou a netrpíte první úrovně, než si všechno odemknete.
Co je ale dle mého opravdu průser, je UI. Hodně dlouho jsem neviděl použití původního, funkčního UI, které bylo předěláno na docela neintuitivní a nepřesnou šílenost. UI v původním Hell let loose fungovalo adekvátně. Tady funguje mizerně. Když k tomu připočtu jeho nepřesnost, jako že musíte klikat vedle nápisu a podobně, je to šílené. Původně jsem si myslel, že to je v nastavení u mě, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, pořád to zůstávalo stejné. Navíc, hra nereaguje na klávesnici po vašem zabití. Sice vám říká, že máte stisknout mezerník, ale v reálu musíte kliknout na tlačítko redeploy. Spoustě lidem to bude znít asi jako prkotina, ale tohle dokáže mnohdy pořádně otrávit.
Další vrstvou problémů je mapa a tabulka skóre. V původním Hell let loose fungovala tak, že jste si rychle zobrazili, co jste potřebovali a nepřerušilo to vaši chůzi, léčení a podobně. Tady vás to vždy zastaví na místě a navíc mapa překryje celou obrazovku. Původní verze to zvládala lépe a vy jste kvůli tomu zbytečně neumírali. Popravdě, to, že se hráblo do tohoto systému Hell let loose: Vietnam dost shazuje. Nejenom to.
Brouků jak ve Vietnamu
Spoustu věcí, co jsem doposud zmínil, by spousta lidí asi odmávla jako můj hnidopišský vkus a konzervatismus. Co ale nejde přehlídnout, je nepřeberné množství bugů, nestabilita hry v hlavním menu a další. A ano, hra mi nejčastěji padala při nastavení grafiky, až jsem se sám divil. Co se týče bugů, je to klasika, zasekávání se o předměty, propady pod mapu a dost neseřízené fyzické modely s tím zobrazovaným.
Několikrát se mi stalo, že jsem na někoho spustil palbu a efekty dopadu střel se zobrazovaly před ním v čistém vzduchu. Stačilo udělat pár kroků do boku a zkusit to znovu. Někdy to pomůže, někdy ne. Každopádně je vidět, že hra ještě není zcela odladěná. Kdyby měla příští měsíc vyjít v Early Accesu, prominul bych jí to s komentářem, že je ještě potřeba hodně práce. Té bude potřeba tak jako tak, protože tohle hotová hra ani za mák.
Rozpačitost zůstává
Po dalších asi 6-7 hodinách jsem stále z Hell let Loose: Vietnam na rozpacích. Hra má určitě potenciál, který je ale dost nevyužitý. Některé novinky mě vysloveně vytáčí, jiné jsou dobré a šité na míru nové době, ve které se hra odehrává. Ať to ale beru z jakéhokoliv úhlu, vidím jasně jednu věc. Hell let loose: Vietnam míří k velice uspěchanému a možná katastrofickému launchi. Zejména díky konstantní zabugovanosti, která prostě sráží celkový dojem. Osobně nevěřím, že by vývojáři hru stihli odladit. Čekám katastrofu, nebo další odložení.
