Kingdom Come: Deliverance 2: První dojmy z plné verze
Kingdom Come Deliverance 2 už dorazilo k recenzentům. Dostojí hra očekáváním, nebo půjde o další mizerné pokračování? Exkluzivní první dojmy po 15 hodinách hraní!
Druhý díl série Kingdom Come Deliverance 2 to na jednu stranu nemá lehké. První díl vzbudil masivní ohlasy a zejména v české kotlině patří pořád mezi velmi oblíbené tituly. Komunita milovníků historie a zejména šermířů, hru dodnes vynáší do nebes. A to dosti oprávněně. Kingdom Come: Deliverance nabídl osobitou, velmi historicky přesnou zábavu okořeněnou dost tvrdou a nemilosrdnou hratelností.
Spousta lidí hru dost kritizovala pro přepálenou obtížnost a velmi složitý soubojový systém. Kvůli tomu ji část hráčů odložila a byli tak ochuzeni o výborný příběh se spoustou zajímavých momentů. Já se s prvním dílem dost natrápil, díky určitým herním mechanikám a technickým problémům. I přes to jsem se na druhý díl nesmírně těšil, i když po průseru jménem Stalker 2 jsem začal být dost opatrný. Nicméně, po 15 hodinách můžu říct, že obavy opravdu nebyly na místě.
Jindra a Jan Ptáček se vracejí
První díl nabídl velmi zajímavý, lidsky pojatý příběh, který měl svoji hloubku a nápady. Dvojka začíná hned tam, kde končil první díl. Jindra doprovází Jana Ptáčka v diplomatické cestě na hrad Trosky. Autoři do začátku zvolili stejný styl vypravování. Tedy krátké rozkoukání, seznámení se základními herními mechanikami a pak… katastrofa následovaná hektickou akcí. Tady se ale nejedná o vypálení rodné vesnice, ale o krvavý přepad vaší družiny. Jak to tak v takových příbězích bývá, celkem nabušený hrdina na začátku dostane pořádně nařezáno a vy začínáte opět od nuly. Je to sice docela klišovité, ale pokud to nepůsobí nuceně, nemám s tím problém.
Jan Ptáček je fakt pták…
První věc, která praští přes oči, je kvalita animací, filmečků a scénáře všeobecně. Už krátká předehra v táboře vás doslova zavalí možnostmi, co všechno se dá ve hře dělat. Každá postava má svoji historii a nepůsobí ploše. Rychle si k nim vytvoříte vztah, zejména k Janu Ptáčkovi, kterému Jindra dělá ochránce a pomocníka. Po událostech z jedničky jsem si myslel, že Jan Ptáček už nebude takový hejsek zralý na pár facek, ale opak je pravdou. Je ale krásné vidět, že to není účelné, neničí to události jedničky, naopak. Je vidět, že tahle postava se chová přesně podle charakteru. Čím lepší je situace, tím je milejší, ale jakmile spadne exkrement do studny, je z Jana Ptáčka pták k pohledání. Hádky s Jindrou, který se přece jenom něčemu přiučil, jsou pak opravdu výživné, obzvlášť, když něco mírnější Jindra před něčím varuje a pak dojde na jeho slova. Vymazlenost scénáře jako takového zatím nemůžu hodnotit, ale minimálně začátek je více než slibný.
Kingdom Come: Deliverance 2 je epičtější větší… vážně?
Autoři propagovali, že druhý díl bude větší, epičtější, akčnější… a nahnali mi tím hrůzu. Protože první díl nestál na epických bitvách a velkolepém příběhu. Sázel na lidský, osobní příběhy, živé prostředí a detailnost. Tudíž hrůza z toho, že se vše zvrhne v epickou cestu za pomstou, byla na místě. Kupodivu jediné, co je z propagačních materiálů pravda na první dobrou, je ona velikost. Hra nabízí opět rozmáchlý začátek a po vypuštění do volného světa zůstanete stát a zírat na velkolepý, detailní svět. Je vidět, že autoři nelenili a opravdu si dali práci s každým šutrem, či trávou. Už první díl na to sázel. Tady to vývojáři jen vynásobili. Desetkrát…
Detaily prostředí, zajímavý příběh a atmosféra, která pohltí, to jsou hlavní a velmi silné stránky druhého dílu. Tím bychom měli audiovizuální stránku, je na čase si říct, jak je na tom hratelnost.
Obroušení většiny hran
Vývojáři se dušovali, že hra bude přístupnější většímu publiku. Člověk by z takového vyjádřeni očekával masivní zjednodušení a zlehčení hry. Tady to vývojáři udělali opět po svém a opět to myslím v dobrém. Hratelností se dvojka od prvního dílu extrémně neliší. Nejsou tu žádné podivné experimenty, nýbrž vyladění. První díl měl ve spoustě věcí dost drsnou hratelnost s dosti hrubými hranami. Autoři tedy vzali pilník a obrušovali. Velice jemně, aby nepoškodili solidní a zábavné jádro.
Soubojový systém sice působí jednodušeji, ale je pořád stejně nemilosrdný. Jakmile ho osaháte a naučíte se ho, boje se stanou zábavné, ale pořád hrozí, že narazíte na někoho, kdo vás sestřelí na první dobrou. Hráč si musí uvědomit, že po pár úrovních z něj není nepřemožitelný bijec, ale pořád obyčejný člověk. Musí přemýšlet, taktizovat a nemyslet si, že všechno vyřeší pár švihnutí mečem/palicí/sekerou. Hra díky tomu působí až neuvěřitelně realisticky a živě. Celé prostředí opět vypadá uvěřitelně, i když totální hnidopich asi najde pár detailů.
Sejvovice je zpět … bohužel
Tuto část článku berte jako čistě osobní názor na věc, která mě na prvním díle opravdu štvala. Nemyslím tím soubojový systém, ani obtížnost hry samotné, ale ne zrovna dobrý systém ukládání. Jasně, ukládat hru pomocí speciálního nápoje zní dobře, ale první díl mi krátce po vydání mnohdy padal, zasekával se nebo se neuložil na checkpointu. Takže návrat sejvovice a vším s tím spojené patřilo mezi faktory, které mě dost odrazovaly.
Jestli mě opravdu něco překvapilo, byl to systém checkpointů a fungování sejvovice. I zde totiž došlo na vylepšení a hra nabízí výrazně větší množství bodů, kde se uloží, tudíž se nejedná o takový problém, jako v jedničce. Vzato kolem a kolem, další výtka, co jsem měl, zmizela. A co se týče padání hry…
Kingdom Come: Deliverance 2 … tohle opravdu nedělala Bethesda
První díl jsem hrál asi 3 měsíce po vydání. Hra mi padala a měl jsem velké problémy s optimalizací. Když mi přišla nabídka na recenzní klíč, byl jsem velice skeptický, že mi hra vůbec pojede. No, představte si tu čelist na podlaze, když jsem zjistil, že dvojka jede výrazně lépe než jednička. A to na stejném stroji.
Pro jistotu PC sestava: Core i5 9400F 2.90ghz, RAM 32 GB dual channel DDR4 a Geforce RTX 3060 12gb RAM. Hru mám nainstalovanou na SSD disku. Windows 10.
Krom detailů a textur na střední mám vše na minimum, ale hra běží plynule a vypadá dost dobře. Běží výrazně lépe, než Stalker 2 a zároveň i lépe vypadá. K tomu jsem za 15 hodin čistého času nezažil ani jeden crash hry a nenarazil na žádný bug v questech. Když jsem si myslel, že je situace zabugovaná, zkusil jsem jiný přístup a zjistil, že můj přístup byl od začátku špatně.
Hra roku už v únoru?
Ve hře jsem během víkendu zkejsnul na dobrých 16 hodin. Začal jsem v pátek večer a skončil v neděli pozdě odpoledne. Vzhledem k tomu, že jsem se věnoval i jiným záležitostem a správně měl pracovat na nové knize, kterou odevzdávám na konci února, je mi jasné, že jsem si zadělal na slušný průšvih. Ale nelituju toho! Vím, že v následujících dnech ve hře prožiju další desítky hodin. Těch 15 hodin není náhoda, byl to čas, po kterém se předchozí velká hra (Stalker 2) začala sypat a přestala mě velmi rychle bavit. Už se těším, až na tohle sepíšu recenzi.
