Pekelný Doom je s námi už 31 let, jaké byly jeho hry?
Doom je tu přes tři dekády doprovázený nejednou kontroverzí a akcí plnou démonů. ID Software vytvořil nezapomenutelnou a úspěšnou sérii. Jaké byly všechny tyto hry?
Myslím, že se nikdo neurazí, když řeknu, že Doom je jedna z nejvlivnějších a nejznámějších sérií, které herní svět kdy poznal. Přitom premisa hry byla už od začátku strašně jednoduchá. Ale jak se říká, „v jednoduchosti je krása“. Tak si nabijme brokovnici, dotankujme motorovku a pojďme vystřílet démony, kteří narušují naše životy.
Článek vznikl díky podpoře INNO3D a NVIDIA. Děkujeme! Modely INNO3D GeForce RTX 4070 Ti SUPER X3 OC 16G a INNO3D GeForce RTX 4060 Ti Twin X2 stojí za pozornost.
Doom (1993)
Je těsně před Vánoci a vývojáři s Johnem Carmackem a Johnem Romerem v čele vydávají první díl takové nenápadné pekelné střílečky.
A tak začala revoluce. Doom totiž přinesl konečně pořádnou hru pro dospělé publikum a jedná se o jednu z prvních her, která pořádně využila 3D grafiku.
Jednalo se o jednoduchou střílečku, ve které bylo příběhu stejně malé množství jako inovací v posledních dílech Call of Duty. To ale neznamená, že tam žádný nebyl. Ocitli jsme se v kůži nejmenovaného mariňáka na vojenské základně na Marsu, kterou postihla invaze démonů a je jen čistě na nás všechno zastavit. Vše ostatní je vyprávěno skrze útržky v prostředí a terminálech v jednotlivých levelech.
Rozhodně ale nikdo tuto řežbu nehrál kvůli příběhu, ale kvůli brutální a rychlé akční hratelnosti, která vás nenechala vydechnout. Souboje byly intenzivní, na svoji dobu dost brutální a soundtrack vytvořený Bobbym Prince a Adrianem Carmackem se postaral o zbytek. Můžeme s jistotou říci, že tóny známé skladby E1M1 slyšel každý hráč minimálně jednou.
Po takovém úspěchu bylo pokračování jisté, zvláště díky modelu shareware, který dovolil lidem zdarma vyzkoušet první epizodu a zbytek si koupit.
Na pokračování se sice pracovalo, ale už tehdy nebyl John Romero moc nadšený z myšlenky, že by studio každoročně vydávalo podobné hry. Chtěl se zaměřit na něco nového, ale zbytek studia ho přehlasoval. Ke každoročnímu vydávání sice nedošlo, o čemž si povíme za chvíli, ale aspoň můžeme být klidní, že dneska se některá studia pro tento styl vydávání her rozhodla. Samozřejmě ten “klid” myslíme ironicky.
Doom II: Hell on Earth (1994)
Rok se s rokem sešel a pás naší motorovky se opět zařezává do démonů. Druhý díl se odehrává hned po prvním a jak název napovídá, tentokrát budeme proti invazi bojovat na naší matičce Zemi.
Už podle screenshotu výše můžeme vidět, že na grafických změnách až tak moc nedošlo. Celkově změn oproti prvnímu dílu bylo strašně málo. Jedná se pouze o přímé pokračování.
Ale to nejdůležitější jsou rozhodně přidání nových nepřátel, jako například Hell Knight, Mancubus nebo velice známý Arch-vile. Ikonická dvouhlavňová brokovnice už dorazila na pomoc, soundtrack byl rozšířen a levely byly daleko větší. Celkový level design byl už daleko komplexnější. Pro sérii to byla zlatá doba.
Doom 64 (1997)
O tři roky později se tentokrát dočkali i hráči na mírumilovném Nintendu.
Doom 64 je přesně to, co byste čekali – upravená verze na konzoli Nintendo 64. Mohli bychom to tady už ukončit, ale je důležité zmínit, že tato verze má několik rozdílů oproti té normální.
Mezi ty nejhlavnější patří temnější atmosféra, menší stupeň brutality a předělání designu některých zbraní. Co vývojáře či vydavatele k tomuto kroku vedlo, můžeme jen spekulovat, ale stále to fungovalo. Hra byla zábavná a stále akční, jak ji známe.
Doom 3 (2004)
Na další díl této střílečky jsme si museli chvíli počkat. Čekání se vyplatilo, i když vlastně i ne, protože třetí díl schytal celkem dost kritiky od zarytých fanoušků série a chválu od nově příchozích.
Třetí díl tentokrát dává zpátečku v akční hratelnosti a více se soustředí na příběhové pozadí a hororovou atmosféru. Jedná se vlastně o remake prvního dílu, kdy se v kůži nejmenovaného mariňáka musíme postavit invazi démonů na Marsu po zpackaném pokusu s teleportací.
Tentokrát už neběháme a nestřílíme jako šílení, ale spíše se bojíme v temných zákoutích a sem tam si zabojujeme.
Tento díl sklidil chválu za svůj grafický design a světelné efekty. Ani příběh nebyl úplně špatný, ale spíše než nový díl, to připomínalo předchůdce dnešního FPS Resident Evil s Ethanem Wintersem.
Nebyla to špatná hra, jen směr, kterým se vydala, byl úplně jiný než ten, na který jsme byli zvyklí a který fanoušci chtěli.
DOOM (2016)
Po půl na půl dobrém třetím díle jsme dlouho čekali na ten takzvaný "čtvrtý". Bylo mnoho pokusů a hra dokonce prošla vývojářským peklem, kdy vývojáři nevěděli, co s hrou dělat. Nakonec vše dobře dopadlo a id Software nám dal přesně to, co jsme chtěli: střílečka, která je akční, plná krve, cynismu, metalové hudby a s ničím se nepárá.
To nám prozradí hned začátek, kdy bez dalšího otálení jsme hned vhozeni do akce. Je nám rovnou i představena nová mechanika "Glory Kill", kdy můžeme démona rukama dodělat.
O hudbu se tentokrát postaral Mick Gordon, který svými kytarovými riffy dokázal vybudit adrenalin nejednomu hráči. Graficky hra taky vypadala skvěle a celkový cynismus celé hry byl to pravé, co ji dostalo na vrchol.
Už tak skvělá střílečka. Nikdo ale nečekal, že by mohla být ještě lepší..
Doom Eternal (2020)
Nyní přichází pravé peklo v podobě dílu Eternal, na který jsme čekali 4 roky. Je to perfektní příklad toho, jak se mají dělat správná pokračování, kdy id Software vzal všechno, co fungovalo v roce 2016, a vylepšil to. Zbytečné věci naopak zahodil.
Země je napadena démony a my v roli Slayera nabíjíme svoji brokovnici za doprovodu metalové hudby od Micka Gordona a křiku nevinných lidí, kteří právě zažívají daleko horší léto, než my teď.
Celková hratelnost byla upravena, čímž se z Eternalu stává frenetická střílečka a zároveň i simulátor správy inventáře. Nábojů, životů a brnění není zrovna dostatek, a tak musíme využívat celý arzenál, jinak umřeme rychleji, než Slayer stihne nabít svoji dvouhlavňovou brokovnici.
Grafická stránka hry se také posunula dopředu, kdy některé scenérie jsou opravdu pastva pro oči. Zvláště při zapnutém Ray Tracingu od NVIDIA, který vylepšuje různé efekty a celkové osvětlení pekla na novou úroveň. Krásné porovnání je vidět níže. Odrazy světel jsou při zapnutí RTX mnohem propracovanější.
Chválu si zasloužila i skvělá optimalizace, díky které si hru užije opravdu každý i na 4K rozlišení. Hra za to vděčí mimo jiné technologii DLSS Super Resolution, která Vám opět posune FPSka na vrchol. Na minulé generaci grafik šlo o nárůst až o 60 % FPS, přičemž novější generace RTX 40 je na tom ještě o něco lépe.
DLSS Super Resolution využívá umělou inteligenci a výkon Tensor jader v grafických kartách NVIDIA GeForce RTX k zvýšení snímkové frekvence skrze pokročilý upscaling obrazu. Pomocí strojového učení se dopočítává obraz vygenerovaný v nižším rozlišení. Výsledný obraz tak má lepší kvalitu než v případě tradičních algoritmů a vy si zároveň můžete užít vyšší FPS.
Jak to bude se Slayerem dál?
Dnes už víme, že byl oznámen nový díl Dark Ages, který nás má dostat do středověkého prostředí. Z nabušeného traileru se rozhodně těšíme, s čím nás tentokrát id Software překvapí, ale jsme si jisti, že můžeme počítat s krvavou řežbou za doprovodu industriálního metalu, jak to známe a máme rádi.
Vzhledem k umístění traileru také na YouTube kanálu NVIDIA, je pravděpodobné, že DOOM: The Dark Ages nabídne po vzoru předchůdce Ray Tracing a DLSS. Na další podrobnosti si ale musíme počkat.
I na závěr se sluší poděkovat partnerům INNO3D a NVIDIA, bez kterých by tento článek nevznikl. Mrkněte na grafické karty INNO3D GeForce RTX 4070 Ti SUPER X3 OC 16G a INNO3D GeForce RTX 4060 Ti Twin X2. Díky
Sponzorovaný redakční článek
Autorem textu je redaktor našeho webu. Jedná se o nezávislý článek, který mohl vzniknout díky finanční podpoře partnera. Děkujeme!
