Requiem za Monolith Productions 2. část - zlatá léta
Monolith Productions bývalo legendou, která nečekaně skončila. Ve druhé části vzpomínáme na jejich nejznámější a nejvlivnější herní sérii a jednu její odbočku.
V minulém článku jsem se zaměřil na jedny z nejstarších titulů, které se od Monolith Studios dostaly do mých rukou. Nicméně, tohle studio se zapsalo do dějin jednou sérií, zejména jejím prvním dílem. Dnes už to mladším hráčům asi moc neřekne, ale F.E.A.R. byl ve své době přelomová a dechberoucí hororová akce, která dost zamíchala standardy tehdejších hráčů. Dnes už je doba sice hodně jinde, ale spousta starších hráčů na F.E.A.R. ráda vzpomíná. A já se jim nedivím. Ve své době byl prostě pecka a dnes, když odmyslíme nostalgické brýle, skrývá slušnou zábavu. Aspoň na pár hodin.
F.E.A.R. First Encounter Assault Recon
Když jsem se z tehdejšího Score dozvěděl o vývoji F.E.A.R., byl jsem trochu zklamaný. Od Monolith Studios jsem očekával pokračování No one lives forever, ne novou značku, která jela tehdy na přehypovaných trendech. Tím byly akční scény se zpomalováním času a horory typu Kruh. Nicméně, hra mě zaujala ale jelikož jsem na ni neměl hardware, dostal jsem se k ní naplno až o 3 roky později. Hra vyšla 17. října 2005 pro PC a později ji Day 1 Studios přepracovalo pro PS3 a Xbox360. Nutno podotknout, že ve své době hra vypadala opravdu perfektně. Skvělé nasvícení, hutná atmosféra a perfektní design levelů stál opravdu za to. Haluzní příběh byl jen takový doplněk, u kterého jste se na konci podrbali na hlavě a přemýšleli, co to sakra bylo?
Jestli původní F.E.A.R. v něčem exceloval a dodnes může působit minimálně slušně, je to umělá inteligence. Hlavní hrdina stál proti nepřátelským klonovým vojákům, kteří mezi sebou kooperovali, házeli granáty a uměli hráče obklíčit, nebo přizdít k zemi krycí palbou. Adrenalinové přestřelky byly neskutečně zábavné a návykové, protože autor AI, Jeff Orkin si na ní opravdu dal záležet. Dokonce o ní pak napsal esej pro Media Lab na slavné MIT.
F.E.A.R. podobně jako Half-life, sázel po příběhové stránce hlavně na náznaky a nutil hráče poslouchat všechny audiology a stahovat informace z pracovních notebooků. Vývojáři celý děj zaonačili tak, že se odehrával primárně ve skladištích a několika kancelářských budovách. Autoři taktéž pochopili, že horory jsou hlavně v náznacích a neznámém, takže onen příběh byl sice vyprávěn vysloveně minimalistickým způsobem, ale dokázal se prodrat do podvědomí jako neskutečně zlého a drsného. Když k tomu připočtu strašící malou holku, která rozpouštěla lidi pohledem a vy před ní mohli maximálně zdrhat, bylo o atmosférickou akci zajištěno.
Bohužel, s přibývajícími léty první díl dost zastaral, zejména, co se hororu týče. Každopádně, je to pořád dobrá akce, která dokáže zabavit. A dnes si ji zahrajete prakticky na čemkoliv. Na rozdíl od doby vydání, kdy tavila počítače.
F.E.A.R. Extraction Point
Sice se v těchto článcích zaobírám hrami od Monolithu, ale bylo by blbé nepřipomenout vše, co k sérii F.E.A.R. náleží. Rok po vydání původní hry vyšel datadisk s názvem Extraction Point. Vtip je v tom, že na něm pracovalo studio Timegate, které dopadlo opravdu špatně (kauza Aliens: Colonial Marines). Původní vývojáři kutali už druhý díl, ale bylo potřeba třískat značku za každou cenu.
První datadisk přímo navazoval na konec hry od začátku působil jen jako drobný přídavek, který má navnadit na plnohodnotný druhý díl. Sranda byla v tom, že Monolith se tehdy rozhádali s vydavatelem Vivendi a přešli pod Warner Bros. Nastala tudíž taková vtipná situace, vývojáři měli značku na postavy a prostředí, vývojář na značku. V době vydání prvního datadisku tahle situace nebyla tak známá, ale už se o ní šuškalo. Obvzlášť, když v té době původní vývojáři vytvořili ještě jednu hru.
Osobně se mi první datadisk líbil hodně, někdo jeho závěr považuje a ten nejlepší možný konec série a já dotyčným nedivím. Extraction Point byl fajn záležitost. Krátká, ale fajn.
Condemned: Criminal Origins
Nyní od série F.E.A.R. trochu odbočím. Každopádně si myslím, že je potřeba zmínit i tento kousek. Tohle je už hodně zapomenutá herní série. Vývojáři se chtěli svést na vlně psychologických a temných hororů a v té době frčely drsné krimi thrillery z městského prostředí. Takže necelý měsíc po vydání prvního F.E.A.R. vyšel další titul.
Condemned: Criminal Origins vás nestavěl do pozice vojáka, ale vyšetřovatele sériových zločinů. Hra vás provedla tím nejhorším možným hnusem a postupně odhalovala děsivá tajemství. Stejně jako první díl F.E.A.R. si hra pohrávala s iluzí jakési realističnosti. Prostě se snažila vnutit pocit, že tohle se skutečně stalo. Minimálně z počátku, protože i zde platilo, že čím dále jste byli v příběhu, tím větší haluze to byla. Někdo Condemned zbožňuje a já popravdě si z něj pamatuju dvě věci – zajímavou úvodní pasáž a pak neskutečnou úlevu, když jsem hru dohrál. Tady nebyl problém v příběhu, ve kterém jste lovili sériového vraha sériových vrahů (Čau Dextere! Btw, první řada tohoto seriálu měla premiéru až rok po vydání). Problém byl nečekaně v hratelnosti.
Vývojáři zde udělali v rámci usedlosti a hře na realističnost dost šílené volby. Z přestřelek přesedlali primárně na souboje na blízko s tím, že všechny předměty se postupně opotřebovávaly a byly čím dál méně účinné. Problém byl, že se to dělo moc rychle. Další a to dost podstatný problém byly zbraně. Střelba byla sice zábavná, ale v každé zbrani byl pouze jeden (!!!!) zásobník. Po jeho vystřílení jste mohli nepřítele zbraní umlátit a na těžší obtížnosti vám výdrž zbraně nestačila ani na jednoho nepřítele. Prostě katastrofa.
Aby toho nebylo málo, finálním problémem byl pohyb. Ve F.E.A.R. byl pohyb úžasný, plynulý, adrenalinový, prostě super. Tady jste se pohybovali pomalu, neohrabaně a dokázali jste popoběhnout max pět metrů. Jasně, hlavní hrdina nebyl žádný turbospeciál, ale v animacích jste viděli, že hlavní hrdina je docela zdravě vypadající policajt. Žádný koblihář typu šerif Wiggum ze Simpsonových. Ale pohybovali jste se tak. Když k tomu připočtu, že jste s mohli skrčit jen na předem určených místech, bude vám asi jasné, že tady zrovna dobrá hratelnost nebyla. Ve snaze hratelnostně odlišit od F.E.A.R. udělali vývojáři přesný opak, ale totálně to podělali.
Atmosféra byla sice hutná, ale totálně rozbitá interakcí s hráčem. Osobně Condemned jsem dohrál jen jednou a byl za to rád. Druhý díl mě už úplně minul. Ten navíc vyšel jen pro PS3 a Xbox360. Tahle série měla možná slušně našlápnuto, podle všeho se prodávala i dobře, ale nebyla vůle pokračovat. Když si člověk zjistí něco o tom, jak problémový byl vývoj druhého dílu, nemůže se ani divit.
F.E.A.R. Perseus Mandate
Zmínil jsem už problémy mezi vydavatelem Vivendi a vývojáři z Monolith Studios. Vývojáři se s vydavatelem těžce rozhádali a přešli pod Warner Bros. Následky byly takové, že pracovali na plnohodnotném druhém díle, ale nemohli použít originální název. Ten zůstal vydavatelům, ale jako na potvoru nemohli použít původní postavy v nějakém enormním množství.
Rok po vydání datadisku Extraction Point vznikl druhý datadisk, tentokrát samostatně spustitelný. Nejednalo se o plnohodnotné pokračování, ale o odbočkový příběh, vinoucí se paralelně od půlky prvního dílu a končil zhruba ve stejné době, jako první datadisk. Vývojáři vám naservírovali příběh, který vysloveně nebyl špatný, ale ani výborný.
Samotní vývojáři z Timegate si uvědomili, že nemohou postavit nic dokonalého ani nového, takže splácali příběh vojáka týmu dva a snažili se, aby vyšla aspoň trochu průměrná hra. Což se jim povedlo. Datadisk nepřinášel nic extra nového, pár zbraní, nové lokace, novou nepřátelskou frakci, která hrála hlavní roli v příběhu. Původní postavy se ukázaly opravdu minimálně.
Problém datadisku nebyl v jeho kvalitě, ale v jeho načasování. Datadisk vyšel na konci roku 2007 a starší hráči už tuší, kam mířím. Rok 2007 byl rok Call of Duty 4: Modern Warfare, Crysis 1, Stalkera 1. Průměrný datadisk neměl tedy moc šancí na úspěch, i když F.E.A.R. byl v tu dobu slušně silná značka.
Datadisk bohužel ukázal problémy enginu LithTech Jupiter EX, který v tu dobu nečekaně zastaral. Vše bylo hranaté a denní mise vypadaly opravdu nevábně. Vše bylo hranaté, ploché a bez větších detailů. V porovnání s džunglí v Crysis, nebo lesy Stalkera to byla opravdu bída. I přes své mouchy stálo za to si ho zahrát a dnes je to zajímavý doplněk k předchozím hrám.
Bohužel, nebo spíš bohudík, díky selhání datadisku Perseus Mandate se Vivendi rozhodlo vzdát práv na značku F.E.A.R. a dát ji naplno do rukou vývojářů z Monolith Studios, kteří v té době vytvářeli projekt s názvem Dark Signal, ze kterého se nakonec vyklubal F.e.a.r. 2: Project Origin. Strastiplný vývoj a hodně smutný konec téhle značky si ovšem probereme zase příště.
