A.A.U. Black Site – dojmy ze zajímavého indie hororu
A.A.U. Black Site je podivný název ještě podivnější indie hry. Kupodivu má tenhle titul co nabídnout milovníkům hororů a taktických akcí.
A.A.U. Black Site je název, který většině lidí asi nic neřekne. Není se ale co divit, jedná se totiž o indie titul, který vyšel před několika dny v Early Accessu. Na první pohled A.A.U. vypadá jako podivný mix F.e.a.r., taktické FPS ve stylu Ready or Not a hororových adventur jako Layers of Fear. Zní to docela šíleně, ale hned z kraje musím říct, že to kupodivu funguje. A ještě jedna věc, hra, ač nedokončená, je v early accessu v lepším stavu, než některé AAA tituly rok po vydání. Nedělám si srandu.
Slavjank v dobrém slova smyslu
Slavjank je obvykle výraz pro hry z východní Evropy oplývající nevalnou kvalitou, jejichž cena obvykle nepřesahuje pár šupů. A i tak byla občas větší než náklady na celý vývoj. Na druhou stranu, tyhle hry měly své specifické kouzlo. Tady jde hlavně o to kouzlo, nikoliv o kvalitu. Hra nešetří klišé a stereotypy o východní Evropě, což může připadat zvláštní spoustě lidem. Mě to přišlo hlavně zábavné. Hra samotná se odehrává v Uzovnici, fiktivním místě, které by se asi nejlépe dalo zasadit do míst bývalé Jugoslávie. Ostatně, narážky na válku v Jugoslávii by tu byly. Příběh jako takový je jednoduchý ale svému účelu poslouží dostatečně. Jste bezejmenný západní žoldák a vyrážíte do Uzovnice plnit nějaký úkol se svým týmem. Ještě než dorazíte na místo, jste přepadeni, tým zlikvidován a vy zůstanete sám za nepřátelskou linií. Vaši zaměstnavatelé se otočí proti vám, takže vás chtějí zabít nejenom místní ranaři, ale i vaši kolegové. Do toho se ještě zapletou duchové a paranormální existence. Prostě takové pondělí v životě běžného žoldáka.
Trochu originální pohled na svět
První pokus o originalitu najdete hned po příchodu do hry. Hra se tváří, že sledujete takzvanou „found footage“ neboli záznam z kamery, kterou někdo někde našel a teď si ji přehrává. V tomto případě je to bodycam žoldáka. Nemusíte se bát, že by vývojáři šli tak daleko a bodycam umístili na hrudník, nebo na stranu helmy. Tady je pohled umístěný klasicky, pohledem vašich očí, ale neustále vidíte blikající červené světlo a čas, po který kamera běží. Působí to zajímavě a kupodivu to dost pomáhá atmosféře, která je už tak hutná.
Do Uzovnice jen s náhradníma trenkama! Minimálně čtvery kusy!
Mám odehráno dost hororů, takže mě popravdě už málo co rozhodí. V akčních fps mě hororové pasáže už dnes spíše nudí. Tady otevřeně přiznám, že první hororová pasáž mě donutila se nervózně ošít. První střet s prvním nepřítelem byl slušná lekačka a já se opravdu lekl. Následovala pasáž se strašákem v poli. Strašák se nehýbe, když se díváte, ale jakmile se otočíte, přiblíží se, nebo změní pozici. Je to klasický trik, ale tady funguje na jedničku. Obzvlášť, když vás hra na to neupozorní, nebo vůbec nevysvětlí. Je to dobře, protože to prostě nečekáte.
Vývojáři se vybodli na scifi propriety a nesnaží se vás vyděsit nějakým hnusem, nebo hordami nepřátel. I když humusu si tu užijete taky dostatek. Ke strachu využili klasickou temnotu, strach z neviděného a divné zvuky. Jestli je něco potřeba opravdu vypíchnout, jsou to zvuky a hudební doprovod. Hudba během přestřelek je adrenalinová a dokáže nabudit. Zvuky samotné vytváří dost nepříjemnou atmosféru. Velká část hry v dostupné verzi se odehrávala v temném lese, takže divné zvuky, děsivý smích dokázaly vytvořit slušně nepříjemnou atmosféru. Samotných lekaček tu moc není, ale budování napětí tu funguje opravdu perfektně. Tohle mi utkví v paměti na hodně dlouho. Obzvlášť ta pasáž se strašákem…
Bodycam se vším všudy
Grafika A.A.U. nevypadá nějak extrémně pokročile, ale za to je dost stylová. Hra běží na enginu Unity, na kterém běží třeba Escape from Tarkov. Osobně jsem v některých místech dojem, že procházím oblastí Tarkova, stylisticky byly dosti podobné a vyvolávaly stejné dojmy. Pokud si vzpomenete na dnes již velmi starý titul: Kane and Lynch 2: Dog days (od autorů 007: First light), určitě vám utkvěla v paměti specifická stylizace grafiky. Hra tehdy působila, že je snímána roztřesenou ruční kamerou, kterou drží v ruce vyděšený kameraman sledující hlavní hrdiny. Veškeré 18+ věci byly cenzurovány rozkostičkováním obrazu. Tato metoda cenzury je použita na většinu obličejů ve hře. Zejména na vaše kolegy žoldáky a místní ranaře. I když většina z nich nosí kukly, takže je takhle rozbitá jen část okolo očí. Vypadá to zajímavě a je to další detail, který umocňuje pocit toho, že sledujete nějaký záznam.
Hodně zbraní bez využití
Úvodní lokace vám představí v A.A.U. dostupný zbraňový arsenál, který je na Early Access indie titul dost působivý. A tady vyvstane asi největší problém, který jsem se hrou měl. Tím je nevyužitost tohoto arsenálu. Mám prošlé všechny dostupné úrovně a bohužel se v nich primárně opakují dvě, tři zbraně pořád dokola. Občas najdete nějaký zajímavý kousek, ale že by nepřátelé měli nějakou variabilnější výbavu, to ne. Na jednu stranu to chápu, na druhou mě to mrzí, protože zbraně se zde chovají opravdu dobře a já si střelbu užíval. Krom klasické střelby od boku a přes mířidla tu máme i střelbu s nakloněnou zbraní, neboli vyosené míření (anglicky offset aiming). Rozdíl ve všech módech je při střelbě citelný, akorát se nemohu zbavit dojmu, že při střelbě přes mířidla z 1911 byla střelba výrazně nepřesnější, než od boku. Testoval jsem to několikrát a pokaždé jsem měl pocit, že zrovna u téhle zbraně přesnost moc nefunguje. Je to early access a není to multiplayer, takže to není extra katastrofa a já čekám, že se zbraně brzo ještě upraví.
(Ne)příjemné indie překvapení
A.A.U. je příjemné překvapení po stránce kvality. Na to, že se jedná o Early Access, nabízí za 15 éček slušnou porci zábavy, která se bude jen zvětšovat. Doufám. Zábavné boje a hodně nepříjemná, přízemní atmosféra, promyšlené lekačky a občas hodně děsivé momenty hru dost zvedají. Titul roku, nebo totální bomba to asi nikdy nebude. Titul, okolo kterého se utvoří menší kult fandů by to ale mohl být. A já mu to přeju.
