Bohemian Rhapsody byl hit, ale Michael? Totální banger

Varování, text níže může obsahovat spoilery a když ne přímé, tak jak by řekl Sheldon z TBBT, připravuji vás o first feel resp. předhazuji vám svoji emoci, budete očekávat banger a můžete být zklamaní (i když si to nemyslím).

Je důležité upozornit, že nejsem objektivní. Píšu to jako někdo, kdo se nesnaží se být za každou cenu kritický a zbožňuje životopisné filmy. A to se netýká jen hudebních ikon jako Fredie Mercury (Bohemian Rhapsody), Elton John (Rocketman), Avicii (Jsem Tim), nebo dokumentu o vzniku písně „We Are the World“ (Nejhvězdnější noc popu), ale například také sportovních. Namátkou mě napadá třeba Mark Cavendish nebo jiná Netflix série k Tour de France. I přesto jsem cítil potřebu se z toho včerejšího (21. 4. 2026) zážitku vypsat. A to samo o sobě značí, že zážitek to byl opravdu fenomenální. Pokud jste stejný magor do tohoto žánru, Michael je v kategorii „musím vidět“.

Abych byl upřímný, i přesto jaký jsem fanoušek těchto filmů, byl jsem skeptický a zvažoval, zda na premiéru vyrazit. Zejména proto, že jsem se bál, jak jej tvůrci uchopí, přeci jen životopis Michaela Jacksona je velmi široký (stejně jako ostatních hvězd). Mé obavy byly liché, film (dle mého správně), popisoval “jen pozitivní” průběh jeho kariéry, ačkoli to není tak docela pravda z mnoha důvodů. Mimo jiné, mě nepřestává udivovat, jak je kariéra hvězd “vykoupena” vším možným, ať už si pod tím představíte cokoli, od vztahů, blízkého okolí, přes různé drogy a alkohol či psychické problémy aj.. A to je první highlight moment z emoční horské dráhy, kterou film přináší.

Úvod , kdy otec Joseph striktně, nadřazeně, nátlakově kluky z Jackson Five nutí k „práci“ a při sebemenším odporu neváhá použít násilí je něco, co mě, jako detailně neznalého historie Michaela zaskočilo. I přes to, jaký měli všichni s otcem vztah, tak na pódiích to na sobě nenechali vůbec znát. Nechápu, jak to v tom věku dokázali, zejména pak malý desetiletý (osmiletý 🤔 ) Michael. O to víc jsem se podvědomě těšil, až se to rozjede.

Na můj vkus se mi v kině ta část zdála až příliš dlouhá, ale zpětně hodnoceno vzhledem ke výše zmíněnému to bylo přiměřené a vlastně hrozně důležité, aby následně vznikl kontrast s dalším vývojem i osobností Michaela. Obecně jsem pak při cestě domů říkal, že film byl velmi dobře rozsekán na jednotlivé segmenty života, přechody mezi jednotlivými etapami byly přirozené.

Michael měl štěstí na blízké lidi okolo sebe, když pominu otce, tak měl psychickou oporu v matce, ale hlavně jeho bodyguard Bill Bray (KeiLyn Durrel Jones) nebo právní zástupce, manažer John Branca (Miles Teller, pozn. Rooster z Top Gun: Maverick), ale i další. I ti jsou ve filmu ztvárněni moc hezky, uvěřitelně.

Nesmím zapomenout na Michaelovu zálibu ve zvířecích kamarádech, abych příliš nespoileroval, tak jen podotknu, že se jedná o moc fajn vsuvku, na kterou tvůrci kladli důraz. I když je to svým způsobem smutné, film to velmi hezky odlehčí.

Jeho celospolečenský přesah, který si uvědomoval, se ve filmu objevuje několikrát různou formou návštěv v nemocnicích resp. popáleninovém centru. Jediné, co mě mrzelo, že se do filmu nevešel právě nápad s písní „We Are the World“.

Asi si úplně reálně neumím představit, jak jej tehdy vnímali lidé z branže, ale skvěle se tuto emoci pokusili tvůrci předat scénou, kdy se svým zástupcem dorazí do společnosti CBS a "vyjednávají" Michaleovo čas pro píseň Billie Jean na stanici MTV. Famózní scéna.

Už tak je článek delší, než jsem chtěl, a proto stejně jako tvůrci skončím velmi rychle a v tom nejlepším. Závěrečná pasáž hezky navazuje na Michaelem vyřčenou myšlenku v průběhu „ještě nejsem připraven odejít od rodiny, osamostatnit se“. Michael odjede otcem vymodlené „Vítězné turné“ svých chlapců Jackson Five a oznámí konec, a i film zamíří ke svému závěru. Ve chvíli ve filmu posledního“ solo koncertu jsem si říkal: „achjo, teď to určitě skončí“. Abyste rozuměli, jsem ten typ člověka, co nemá rád otevřené konce, ale tady mi to vlastně vůbec nevadilo (ačkoli bych jedním dvěma záběry přímo ve filmu, ještě rád znal osud otce).

Vše, co mělo být řečeno, bylo řečeno, tvůrci přesně odhadli vrchol emocí a tento klenot ukončili v tom nejlepším. Stejně jako sám Michael Jackson se film dle mého skromného názoru dotknul hvězd.

Doporučuju, zajděte se mrknout, já si ho minimálně ještě jednou dám :)