Recenze Saros - Slunce, zatmění a brutální roguelike kolotoč
Saros bere to nejlepší z Returnalu, přidává vlastní nápady a hází vás do Carcosy, kde je každá smrt jen součástí cesty.
SAROS od studia Housemarque je singleplayerová akční roguelike hra zasazená do ztracené kolonie na planetě Carcosa, která žije pod zlověstným zatměním. Sleduje osobní příběh Arjuna Devraja, elitního vojáka korporace Soltari, který se v neustále se měnícím světě a mezi přísně střeženými tajemstvími nezastaví před ničím, aby našel osobu, kterou hledá.
Na úvod musím zmínit obrovského slona v místnosti - podobnost s hrou Returnal. Ta je velmi výrazná, až do takové míry, že jsem si během prvních pár minut říkal, jestli vůbec hraju jinou hru. Saros si ale brzy našel vlastní cestu, tenhle pocit rychle vyprchá díky specifickému designu a dalším novinkám. Je pravda, že i tato hra věrně následuje roguelike žánr, ale jsem si jistý, že i vy během pobytu na Carcose velmi rychle narazíte na několik zásadních odlišností.
Nemůžu si pomoct, ale hned po spuštění a shlédnutí úvodních cutscén a celkové estetiky jsem měl pocit, jako bych hrál zvláštní spin-off filmové (původně knižní) série Duna. I tady je hlavním středobodem slunce a oba tituly sdílejí nejen výrazně podobnou barevnou paletu. Neberte to ale jako výtku - naopak si myslím, že pokud vás podobné sci-fi motivy baví, mohl by se pro vás Saros stát novým domovem.
U příběhu jsem trochu na vážkách. Způsob vyprávění je hodně roztříštěný a hra ve vás vyvolá tolik otázek, že je nestíhá zodpovídat, a to navzdory velmi atraktivnímu „hooku“ na začátku. Těžko říct, jestli to byl záměr, ale osobně toho nejsem velkým fanouškem. Vnímal jsem i lehkou předvídatelnost - možná jsem už jen příliš náročný a čekám nějaké narativní senzace, ale žádná část příběhu mě vyloženě nepřekvapila a jednotlivé zvraty jsem dokázal celkem dobře odhadnout. Kromě hlavní dějové linky ale ve hře narazíte na logy a audio stopy od ostatních přeživších, které vyprávění skvěle doplňují a snaží se vám vždy o kousek víc poodhalit, pokud dáváte pozor. Členy předchozích posádek dokonce můžete potkat přímo na mapě a vést s nimi krátké rozhovory. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že takovýhle příběh by si zasloužil jinou formu podání než právě skrz roguelike žánr.
Během hraní jsem nenarazil na žádný technický problém ani bug, což je skvělé - hra je ve špičkovém technickém stavu. Podtrhuje to výborné využití ovladače DualSense, konkrétně různé typy vibrací, které detailně reagují na dění na obrazovce a ještě víc podporují vaši imerzi ve světě hry. V nastavení navíc najdete širokou škálu možností, včetně změny barev jednotlivých projektilů. Recenzoval jsem na PS5 Pro a hra se ani jednou nesekla, nezaznamenal jsem žádné výraznější propady snímků, optimalizace je na velmi dobré úrovni. Díky PSSR je navíc hra vizuálně vylepšená - ani v tomhle směru nemám co vytknout, pořizovat screenshoty do recenze byla radost, hra je vyleštěná jako bonbón.
Saros neztrácí dech ani v soubojovém systému, který může být pro novější hráče ze začátku trochu moc a určitě vám zabere nějaký čas, než se naučíte využít jeho plný potenciál. Vzhledem k žánru je soubojový systém naprosto klíčový a právě on rozhodne o tom, jak moc vás bude hra bavit. Oproti Returnalu přibyla mechanika štítu, která je do hry skvěle zapracovaná a neslouží jen k blokování příchozího poškození. Postupně vám navíc hra během průchodu světem odemyká nové možnosti, jako například parry.
Co se týče gameplay loopu, pokud vám Saros ani Returnal nic neříkají, Hades už vám pravděpodobně známý bude. Hra vás hodí na mapu a vaším úkolem je pokaždé dostat se o kousek dál - jednu lokaci zakončuje souboj s bossem a jeden průchod by vám neměl zabrat víc než 30–45 minut. Pokud už jste roguelike/lite žánr zkoušeli a moc vás neoslovil, jsem si téměř jistý, že Saros nebude hra pro vás - obzvlášť pokud nejste zvyklí opakovaně umírat na stejného bosse, ke kterému se pokaždé musíte znovu prosekat skrz celou mapu. Právě tady jsem nejvíc narazil já: jako zkušenější hráč jsem měl v určitých pasážích s obtížností problémy. I když chápu, že je to součást žánru, myslím si, že vývojáři mohli v některých zónách trochu ubrat. Nemyslím si, že množství nepřátel bylo adekvátní vzhledem k TTK (time to kill).
Housemarque ale tenhle problém řeší poměrně elegantně. Pokud se dostanete až za druhého bosse, hra vám nabídne takzvané „Carcosan modifikace“, které vám průchod hrou výrazně usnadní. A když říkám výrazně, myslím tím opravdu výrazně. Pokud si v nastavení vypnete vyvažování pozitivních modifikací negativními, hra vás pustí na mapu jen s pozitivními buffy - v tu chvíli jste v podstatě něco jako Chuck Norris, protože vás bude jen velmi těžké vůbec zastavit.
Verdikt
Saros je definicí dobře a poctivě vytvořené hry s excelentním technickým stavem, estetikou, designem a soubojovým systémem, která ztrácí na drobnostech, jako je příběh a místy přehnaná obtížnost.
