Sudden Strike 5 – recenze slušného pokračování klasiky
Série Sudden Strike je tu s námi již několik dekád a očividně stále neřekla poslední slovo. Nový díl potěší primárně fanoušky hardcore WW2 strategií.
Okolo roku byla éra masivního množství WW2 strategií. Hlavními tahouny tohoto žánru byl tehdy Blitzkrieg a Sudden Strike. Obě tyto série sázely na to samé – realistické zpracování bojů a autentickou techniku. Neexistovalo stavění základny a podobné vymoženosti, které tehdy jely legendy jako Age of Empires a Command and Conquer. Hra nutila přemýšlet s tím, co vám dala a někdy to byl opravdu oříšek.
Jenže, to už je opravdu pár let. Blitzkrieg umřel třetím dílem, který se dopustil hromady experimentů a nakonec dost neslavně umřel. A Sudden Strike na tom je trochu podobně. Mezi 3 a 4 dílem uběhlo téměř 10 let no a mezi 4 a 5 vlastně skoro taky. Čtvrtý díl nebyl z počátku moc kladně přijatý, protože se soustředil na menší bitvy a menší počty jednotek. Když k tomu připočtu pár větších problémů v podobě pathfindingu a bugů, dá se říci, že čtvrtý díl se moc do historie nezapsal.
I tak jsem se na 5 díl docela těšil a rozhodně ocenil možnost ho recenzovat. Kupodivu, nejsem zklamaný. A mám pocit, že krom absolutních uctívačů prvních dílů Blitzkriegu a Sudden Strike budou spokojení i hráči strategií. Takže, je na čase obléknout uniformu oblíbené druhoválečné strany, zapálit si dýmku, nalít oblíbený alkohol (vodka, whisky, šňaps) a jde se velet.
Trošku nám to nabobtnalo
Když jsem hrál na Gamescomu ukázku z 5, překvapilo mě pár změn, které byly vidět na první dobrou. Hlavní změna – bitvy nabraly na velikosti. Zatímco ve 4 jste si museli vystačit obvykle s pár tanky a chumlem pěchoty, teď bitvy občas nabírají i slušně epická měřítka. Když jsem mluvil s vývojáři na Gamescomu, bylo mi hrdě zmíněno, že bitvy budou opravdu velké. V tomhle opravdu nelhal. Bitvy jsou parádní a někdy nestíháte vydávat rozkazy, protože boje mnohdy probíhají na vícero částech mapy. Naráz. Zážitek by to byl dokonalý, kdyby nebylo pár bugů a hodně špatných designových rozhodnutí.
Jednoho z prvních si všimnete hned. Je to kompletní absence tutoriálu. Není tu žádná výuková mise, která by vám vše ozřejmila. U stříleček mě tutoriály docela vytáčí, ale u strategií si je vždy rád projdu. Veškeré informace a základní ovládání vám je vysvětleno na začátku první ostré mise, kterou spustíte. V tu chvíli to působí docela divně, protože vřava se rozjíždí a vy do toho zkoumáte, jak se hýbe s kamerou. Hra vás při tom blokuje, takže nemůžete ovládat jednotky. Tohle působí dost nešikovně, ale jakmile se do hry ponoříte, dá se říct, že vše přejde do krve hodně rychle.
Mikro, nebo makro?
Jak už to u těchto strategií bývá, základním kamenem hratelnosti je posouvání jednotek po mapě. Do toho se musíte starat o stavy munice, ošetření a u vozidel o stav paliva a opravy. V jádru to zní jednoduše, ale bohužel, vyvstává tu trošku problém. Ovládáte každou jednotku. I jediný voják může být vybrán a díky velikosti bitev je to trošku nepraktické.
Vozidla a jejich účel poznáte na první dobrou, i se základními znalostmi techniky z druhé světové. U pěchoty je to díky velikosti panďuláků trošku problém. V misích, kde používáte převážně pěchotu se občas stane, že naklikáváte jednotlivé typany, abyste zjistili, kterého zrovna potřebujete. Je docela škoda, že tu není třeba systém čet z Company of Heroes, nebo něco podobného. Tam to funguje skvěle. Je to jednoduché a praktické. Tady to bohužel moc nefunguje, což dost kazí zážitek.
Kam že to kráčíme?
Obvykle si ty nejhorší věci nechávám na závěr, ale tady je bohužel tak velká, že ji musím říct co nejdříve. Jedná se o pathfinding jednotek. Ten je opravdu katastrofální. Na velkých mapách s lesy a volným prostorem to ještě jde, ale ve městech přichází to pravé utrpení. Vojáci se zasekávají o budovy, vozidla to samé a když k tomu připočteme jeden dost slušný bug, je o bizár postaráno. Tím bugem myslím to, že vozidla jsou schopna doslova odletět, nebo se posunout po mapě sama od sebe. Obvykle se to stává, když poblíž vozidla něco vybuchne, nebo se zasekne o nějaký předmět. Nastává tak dost bizarní situace, kdy kolona tanků se mi nahustila na jednom místě a doposud mlčící kanón mezi budovami vypálil. Jeden z tanků vybuchl a ostatní doslova odletěly všemi směry. Jeden dokonce přistál přímo před zmíněným kanónem, který ho po přebití okamžitě zničil.
Stalo se mi to dvakrát za celou dobu hraní, ale i tak se mi tenhle moment dost vypálil do mozku. Je to hodně nepříjemné, když přicházíte o jednotky tímto stylem. Když se mi to stalo poprvé, naštvaně jsem vypnul hru. Napodruhé se mi povedlo situaci zopakovat úmyslně a pak jsem se naučil jí vyvarovat. Není to důvod, proč hru nezkusit, ale musí se počítat s tímto problémem.
Mise opravdu dlouhé
Herní doba Sudden Strike 5 nebude zrovna malá. V základu vás čeká 25 misí rozdělené mezi Němce, Spojence a Sověty. Když se podíváte na rozložení misí, hned vám dojde jedna vtipná věc. Tohle je X-tá strategie, kde je vícero misí za Němce. Nevím, čím to je, ale platilo to pro Codename: Panzers, některé díly Blitzkriegu a mnoho dalších podobných her. Sudden Strike se očividně veze na této vlně. Neříkám, že je to špatně, jen mě to osobně pobavilo.
Mise samotné jsou docela rozmanité, ale po čase sklouznou k jednoduchému schématu. Postupně projdete celou mapu a zničíte vše. Kupodivu neexistuje jen jeden postup, ale člověk musí uvažovat a plánovat. Nepřítel má dost velké tendence útočit z boku a zezadu, obzvlášť, když přehlédnete jeho bod na přivolání posil. To se pak masivní tankový protiúder rychle změní v totální jatka v křížové palbě. Co se týče délky misí, každá vám zabere okolo hodinky, aspoň mě se to tak dařilo. Nejedná se o malé kousky ale o opravdu rozsáhlé mapy, což je jedině dobře. Milovníky historie potěší zasazení misí. Kupodivu se jedná o ty méně profláklé části války, takže boj o Krétu, Afrika, Sevastopol. Ne tak provařená témata, i když Ardeny se taky najdou. To mě osobně dost potěšilo, že autoři nerecyklují už staré známé bitvy a zkouší ukázat i něco nového. Před každou misí si musíte zvolit generála, který vám přidá určité bonusy k jednotkám. Jsou tři za každou stranu a jsou to vždy známé historické osobnosti. Každý má jinou doktrínu. Jeden se specializuje na útok, druhý na obranu a třetí je taktik. Je proto nutno poslechnout si brífink a volit podle toho. Dost to pomůže. No a po každé bitvě obdržíte podle úspěšnosti body a bonusy, které využijete v té další. Jednoduché, ale kupodivu zábavné a nutí vás to plnit i vedlejší úkoly.
Funkční technika
Technické zpracování Sudden Strike 5 není špatné. Hra vypadá dobře, nepadá a krom zmíněného jsem na další bugy nenarazil. Z grafiky si člověk na zadek nesedne, ale je funkční a vy hned poznáte, co je co. Kupodivu ozvučení je na hodně dobré úrovni. Zvuky výstřelů, výbuchů a vozidel znějí opravdu dobře. S technickou stránkou jsem spokojený a víc k tomu asi není co říct.
Čas na lekci dějepisu?
Sudden Strike 5 na jednu stranu nepřekvapil. Nabízí obstojné množství obsahu v přijatelném balení. Bitvy jsou větší, akčnější a taktických možností je opravdu hromada. Pro úplné amatéry to asi není, ale pro hráče, kteří na podobných strategiích vyrůstali, ho doporučuju vyzkoušet.
Verdikt
Sudden Strike 5 není špatný, naopak. Je to pokračování klasické série a ostudu ji vysloveně nedělá. Mise jsou dlouhé a zábavné a nechají vás vyblbnout. Hru ale zrazuje AI jednotek, zejména pathfinding a absence tutoriálu. Fanoušky žánru ale potěší
