007: First Light – Recenze drsných bondových začátků
Hry s agentem 007 to neměly nikdy jednoduché a krom pár kousků pořádně nezazářily. Dokáže to mladý James Bond v 007 First Light?
Bond, James Bond. Martini, protřepat, nemíchat. Tuhle kultovní postavu filmového a literárního světa se už pokusilo do toho videoherního převést nejedno vývojářské studio. A většina z nich si na tom pěkně vylámala zuby. Krom legendárního Goldeneye, které tehdy dost redefinovalo žánr FPS asi neexistuje titul z tohoto univerza, na který se dá vzpomínat. Jasně, je tu pár titulů, které se mi vryly do paměti. Dodnes známá FPS 007: Nightfire, který proslul skvělou PS2 verzí a absolutně ořezanou a zmršenou PC verzí. Akční adventura Everything or Nothing byla kladně přijata, ale její sláva taktéž rychle pominula. Osobně si pamatuju taktéž spin off Goldeneye: Rogue Agent, kde Bond na začátku „zemře“ a vy pak bojujete za opačnou stranu barikády.
To byla éra Pierce Brosmana, kdy hry vydávalo Electronic Arts. Následovla éra Daniela Craiga pod Activisione, a ta přinesla Quantum of Solace, který vypadal jako spinoff Call of Duty (vyvíjel to Treyach souběžně s Call of Duty: World at War) a byl tehdy celkem kladně přijat. Následoval opět vcelku dobrý 007: Blood stone, který sice hráči přijali celkem kladně, ale prodejně se mu moc nedařilo. Pak už jen následoval epický kiks jménem 007: Legends, který selhal prakticky ve všem. To byla poslední hra s Jamesem Bondem, která se mi dostala do rukou a já si pamatuju akorát její šílenou špatnost. Licence tehdy vypršela a dlouho nebyl zájem. Což se osobně nedivím.
Když byl oznámen 007: First light, kupodivu mi to bylo jedno. Bylo mi jedno, že se jedná o příběh nezatížený filmy a má ukazovat začátky Jamese Bonda. Nová tvář na mě působila jako lenost, nebo neochota platit za známého herce. Jelikož jsem se o hru nezajímal a jediné, co jsem četl, byly kdysi docela rozporuplné dojmy na netu, měl jsem čistou hlavu. Žádný hype, nadšení, které by pak hra potvrdila, nebo vyvrátila. To byl asi nejlepší přístup, který jsem hře mohl dopřát, protože 007: First Light není špatná hra, ale GOTY to taky asi nebude.
Plešce narostly vlasy
007: First Light vyvíjelo IO Interactive, které stojí za legendární sérií Hitman. Tady jsem začal osobně být trochu opatrný. IO Interactive dělá dobré hry ze série Hitman, ale kdykoliv šli jinou cestou, výsledek byl trošku rozporuplný. Freedom Fighters byli fajn záležitost, duologie Kane and Lynch měla něco do sebe, ale bohužel, moc jí to nevyšlo v ani jednom díle. Každopádně, všechny jejich hry měli společné znaky. Dobrý příběh s nápady, detailní prostředí a soundtrack od Jespera Kyda, který vynikl zejména v Hitman 2: Silent Assasin. Krom toho posledního 007: First Light obsahuje všechny ingredience, na které jsme od IO Interactive zvyklí. 007: First light má jasný rukopis studia, hra mnohdy vypadá jako Hitman, chová se jako Hitman, akorát má hlavní hrdina vlasy a lidský charakter. Zároveň hra nesází na to, na co se série Hitman specializuje.
Začínáme od dvojité nuly
To, že 007: First light bude popisovat první dobrodružství Jamese Bonda, jsem věděl. Jen jsem nečekal, jak moc od nuly se bude začínat. Autoři to vzali těžce od podlahy. Jejich Bond není ten uhlazený elegán typu Pierce Brosmana a starších, ani drsnější ve stylu Daniela Craiga. Zdejší James Bond nezačíná jako agent jejího veličenstva, ale jako osádka helikoptéry. V zácviku. Prostě nikdo, z koho by se mohl vyklubat legendární tajný agent. Jenže přijde mise na Islandu, která se zkomplikuje a on zůstane jako jediný na nohou. Všichni okolo to schytali hned na začátku a on zůstane za nepřátelskou linií. Od tohoto momentu začíná jeho cesta do MI6 a do programu agentů 00.
Tohle pojetí Jamese Bonda jsme tu moc neměli, žádný zkušený harcovník, ale mladý hejsek. Musím pochválit to, jak se s tímto motivem pracuje. James je tak trochu zaražený puboš, potřebuje všem okolo dokazovat jak je schopný a nenechá jedinou sukni na pokoji. Komentuje všechno okolo sebe a permanentně si koleguje o ránu do huby. A dostane přes ni. Ne jednou, ale mnohokrát. Příběh nehodlám moc spoilerovat, je to totiž taková klasika. Drsné začátky drsného agenta. Výhry, prohry postupně formující nového jedince. Scénáristé a herci odvedli opravdu dobrou práci. I pár překvapivých momentů se najde. Není to nic, z čeho bych měl čelist na podlaze, ale udivený výraz dokázaly vykouzlit. Autoři se sice nevyhnuli spoustě klišé v tomto žánru, ale ty nejhorší naštěstí obešli velkým obloukem. Mluvím o klasikách typu ukradených ruských jaderných hlavic, globální hrozba díky megalomanskému šílenci s kočkou na klíně atd. Tady je příběh většinu času dost u země a působí to uvěřitelně. Jen ke konci se jeho šílenost stupňuje do správně bondovských mezí.
Filmová atmosféra čiší z každého pixelu a pokud máte rádi třeba Uncharted, bude se vám 007: First Light opravdu líbit. Na druhou stranu musím říct, že tohle bude pro spoustu lidí tak trochu zápor. Tahle hra je minimálně z počátku spíš film, než hra. Uděláte pár kroků, animace, pár kroků, animace. Vše je sice perfektně zvládnuté, ale pořád více čumíte, než hrajete.
Závan retra
Aby vás vývojáři udrželi v pozoru, přidali do hry quick time eventy. Prostě uprostřed scény zničehonic naskočí ikona klávesy, kterou musíte urgentně stisknout, nebo dokola mačkat, abyste například přetlačili nepřítele s pistolí. Ve videích na YT to sice vypadá pěkně, ale v reálu je to neskutečný opruz. QTE byly populární před 15 lety a spousta tehdejších her bez nich nemohla být. Jak se tahle módní vlna ukázala, tak i rychle zmizela. Udělat kvalitní, nebo funkční QTE není snadné a spousta her na to dojížděla. Proto je tenhle prvek považován za překonaný a spousta lidí ho bere jen jako úlet z let 2009-2014. Potom už v podstatě zmizel. QTE zde nejsou časté a nejsou vysloveně špatné. 007: First Light zpracoval QTE velice kvalitně a pokud je bytostně nesnášíte, není třeba zoufat. V nastavení se dají normálně vypnout. Ano, čtete dobře. QTE zde nejsou povinné a je čistě na vás, jestli je budete chtít, nebo ne.
Pleška v koridorech
Hlavní silnou stránkou série Hitman je to, že vás nechává prozkoumávat okolí a hledat různá řešení. Vždy dostanete velký plácek a tam si hrajte. Tady jsou tato „hřišťátka“ výrazně menší a kratší. Je to uzpůsobeno příběhu a jeho tempu, čemuž se nedivím. Většina misí začíná tím, že se dostanete do oblasti a postup, jak se dostat dál je plně ve vašich rukou.
Obvykle k cíli vede vícero cest. Jednou se dostanete do pirátského doupěte a musíte získat určitou částku pro postup dál. Jak ji získáte? Možností je dost, abyste mohli experimentovat. Tady je vidět rukopis IO Interactive naplno. Máte malý píseček a nechávají to čistě na vás. Hra zde opravdu působí jako ukecanější Hitman s menším počtem možností. Osobně se mi tyto pasáže líbily, kdyby s nimi nebyl jeden problém, ale o tom později.
Když akce, tak pořádná
Většina hry je buďto ukecaná, nebo se musíte plížit. Co by to bylo za Bonda, kdyby ale nedošlo i na akci. Když akce nastoupí, je to vždy následkem postupné gradace děje. Každá mise má jasné schéma, které se sice opakuje, ale díky ději to moc nevadí. Vždy se pomalu rozkoukáváte v lokaci, máte malý prostor na vyřešení a mise se postupně svírá do úzkého, ale adrenalinového koridoru.
Přestřelky jako takové jsou dravé, syrové a zábavné. I na nejnižší obtížnost si musíte dávat pozor, odkud protivník střílí a přemýšlet, jak ho obejít. Nehrnou se na vás tuny nepřátel, ale i čtveřice střelců dokáže potrápit, když jste neopatrní. Hurá styl tady prostě nefunguje a je to dobře. Zbraní je dostatek, aby si s nimi hráč užil, ale munice je zas nedostatek. Obvykle získáte necelý zásobník a když najdete zbraň s plným stavem munice, můžete si být jisti, že ho rychle vypotřebujete. To platí i v případě, že budete opravdu pečlivě mířit. Druhou složkou jsou automobilové honičky, k těm asi nemám co dodat, jsou zábavné a jednoduché. Jsou to klasické pasáže, které jsme viděli třeba v Uncharted. Jestli to někoho štvalo, tady ho to bude štvát tuplem. Mě to nevadilo, ale osobně k nim nemám moc co říct. Je to vždy krátká, dosti skriptovaná jízda.
Třetí a finální akční složkou jsou bitky tělo na tělo. Klasické ruční souboje, kdy je vhodné se naučit využívat prostředí. Třeba vrhat hrnky, kladiva, prostě to co vám přijde pod ruku. Celý soubojový systém je o hodně dravější a živelnější než klasické přestřelky. Popravdě, já si rvačky dost užíval, dokud jsem nezjistil drobný problém. Občas jsou šíleně zabugované. To znamená, že když chcete vykrýt úder, stává se, že i když stisknete klávesu, Bond nezareaguje a dostane do tlamy. Ne, že by si to občas nezasluhoval, vzhledem k jeho permanentnímu úšklebku a blbým poznámkám. Kupodivu zabugovanost nebyla konstantní, ale pouze v určitých pasážích. Občas jsem měl dojem, že některé pasáže jsou perfektně odladěné, zatímco některé nikoliv.
Bez udělátek by to nešlo
Co by to bylo za Jamese Bonda, kdyby nebyl přítomen Q a jeho hračky. Nabídka hraček je… asi bych řekl dostačující. Máme tu mobil na šipky způsobující průjem, raketovou propisku, laser v hodinkách. Speciální oční čočky k navigaci a odhalování důležitých předmětů jsou samozřejmostí. Nepřekvapí, nenadchne, ale ani neurazí. Na druhou stranu musím říct, že jsou pro postup hrou dost nezbytné a jejich používání je zábava.
Skvrny na slunci
Ač jsem ve finále s 007: First light dost spokojený, je třeba říct i pár podstatných negativ. Krom občasného zazlobení soubojového systému na blízko a občasných bugů tu je ještě jedna věc – systém ukládání. A to jeho zabugovanost. Checkpointy samy o sobě jsou rozmístěné dobře a není problém se k nim dostat. Teď to ale. V jedné otevřené lokaci se mi 3X za sebou stalo následující: Bylo potřeba sehnat peníze pro postup dál. K tomu bylo potřeba udělat několik menších úkolů. Jeden z úkolů vás zavedl do menšího koridoru, kterým když jste prošli kompletně, váš postup se vyresetoval. Takže pokud jste PO splnění miniúkolu umřeli, šli jste na začátek lokace, i když se hra uložila. Pokud jste umřeli PŘI plnění miniúkolu, jeli jste od posledního checkpointu. To že mě během tohoto miniúkolu zabil bug, nebo se důležitá postava zasekla ve zdi a nešlo jít dál byla už taková třešnička. Kdybych hodnotil hru čistě podle této pasáže, v klidu ji napařím 4/10, protože takhle zabugovanou pasáž jsem dlouho neviděl. Je docela ironií, že jsem hru v tu chvíli vypnul, šel dělat něco jiného a po opětovném zapnutí prošel celou pasáž bez záseku a jediného bugu. Takže si myslím, že se někomu může stát to samé v úplně jiné pasáži.
Má nový Bond místo na slunci?
Od 007: First Light jsem nic nečekal a dostal hodně. Máme tu velmi dobrou akční adventuru se zajímavým příběhem, který se neváhá místy rýpat do citlivějších témat, není černobílý a místy se člověk i fakt zasměje. James za své poznámky sice dostává občas pořádně po hubě, ale vy se jako hráč zasmějete. Skvěle napsané postavy a jejich slovní přestřelky na mě dost zapůsobili. Restart Bonda, nezatížení žádným filmem hře hodně pomohlo. Narážek na předchozí díla si sice všimnete, ale pokud nejste znalec, nic se neděje. Většina narážek je stejně v názvech Steam achievementů. Co se samotné hratelnosti týče, 007: First light je místy spíš film, než hra, ale jakmile musíte po něčem pátrat, něco zařizovat, máte prostoru tak akorát na vyblbnutí.
Není to Hitman, je to jeho mnohem menší a jednodušší bráška. Hitman ale nemá adrenalinové akční pasáže a promyšlený soubojový systém na blízko, takže omezenost variant postupu klidně odpustím. Ve finále tu máme titul, který za pozornost stojí a jeho herní doba okolo 20 hodin je něco, co už se dneska moc nevidí. A až hru dohrajete, pořád tu máte simulátor, kde můžete blbnout do sytosti. Já jsem spokojen, protože tohle je pro mě příjemné překvapení.
Verdikt
007: First Light možná prolomilo prokletí her s Jamesem Bondem. Je to zábavná, dlouhá akční adventura s dostatkem možností postupu, která zabaví na minimálně na dvě probdělé noci.
