Replaced – recenze cyberpunkové pixelovky
Vydali jsme se do retrofuturistického pixelového světa Replaced, utkali se s mnoha bossy a užívali si poutavý příběh nebo parádní audiovizuál.
Přiznám se, že hru Replaced jsem měl v seznamu přání už dlouhou dobu, protože tahle hra mě něčím upoutala a slibovala to nejlepší, co pixelové hry můžou nabídnout. Rychlou akci, poutavý příběh a nádherný zážitek. Pixelové hry jsou stále populárnější a ty nejlepší dosahují vysokých hodnocení a věřil jsem, že Replaced se mezi takové hry zařadí. Není bez zajímavosti, že tento titul měl dorazit už v roce 2022, dočkali jsme se ho ale až nyní.
Pastva pro oči
Opravdu, po audiovizuální stránce naprosto unikátní zážitek. Každá jednotlivá lokace vypadá od začátku do konce naprosto skvěle. Stejné je to i se zvukem, ať už v temných stokách, nebo na povrchu mezi obyčejnými smrtelníky. V příběhu se chopíme role R.E.A.C.H., umělé inteligence, která se probouzí v těle svého stvořitele. Jak se to ale stalo a proč? Na to přicházíme postupem hraní a tady musím vyzdvihnout druhou věc, kterou si mě hra získala, a to je silný a poutavý příběh, kde Reach odhaluje minulost svého stvořitele a přitom sama zažívá dosud nepoznané emoce, jako strach nebo vztek.
Právě příběh celé hry byl něčím, co mě u hry drželo nejvíce. Jakožto milovníka příběhů si mě tahle cyberpunková cesta získala. Není tu nouze snad o nic, co tvoří dobrý příběh. Dobrá zápletka, zvraty, akce i silné emoce. Po téhle stránce není hře co vytknout. Žádné dlouhavé intro, Replaced vás ihned hodí do příběhu, přestože na vás veškeré mechaniky klade hezky pomalu a postupně. Navíc jsem během hraní nezaznamenal prakticky žádné chyby, propady snímků, nebo bugy, co by mi zkazili zážitek z hraní.
Začíná to drhnout
První třetina hry je opravdu skvělá a všechno jsem si užíval, přestože jsem si začínal všímat toho, že ne všude hra drží vysoké standardy. Podobně jako většina pixelovek je i Replaced hodně o běhání, skákání a trochu toho logického uvažování. Ale také hodně o správném načasování určitých skoků nebo zachycení určitého bodu a tohle bylo něco, u čeho jsem se musel pořádně obrnit své nervy. Občas se totiž stane, že se Reach ničeho nezachytí a jen tak proletí do smrti. Musíte zkrátka trefit přesné místo na zachycení, jinak máte smůlu. Podobně to je v situacích, kdy se musíte schovávat, aby vás nepřítel neviděl, stačí ale jen jeden malý pixelek, který se vám nepodaří schovat včas, a je po vás. Samotné checkpointy pak bývají někdy velmi zrádné a vrátí vás o pěkný kus zpátky.
Umění boje
Další část hry se skládá z bojování a i tady bohužel není všechno perfektní. Ačkoliv je samotný boj poměrně jednoduchý, bývá zejména v pozdější fázi poměrně nepřehledný. Hra má totiž tu tendenci, že na vás nepřátele dávkuje postupně. Tedy že v zadní řadě čekají nepřátelé na chvíli, než porazíte jejich druhy, a pak teprve skočí do boje. Některým protivníkům navíc musíte zničit jejich zbroj, než je budete moci zabít. Potíž je v tom, že nepřátelé často splývají mezi sebou, takže trefit toho správného je někdy trochu složitější. Ovšem to největší peklo jsem si zažil se samotnými bossy.
Bossové totiž mají ten zvyk, že jsou rychlejší než vy a některé útoky nemáte jak odrazit. Představte si tedy situaci, že provedete animaci útoku, boss je však rychlejší a provede nezastavitelný útok. Nemáte jak uskočit a schytáte pořádnou ránu. Nehledě na to, že mi souboje s nimi přišly poněkud nezáživné a znovu nešlo ani tak o to překonat výzvu, jako spíš si obalit nervy.
Taháme čas
Co dalšího vytknout hře, je určitě zbytečné natahování v určitých částech hry. Zvlášť ve stokách je takových částí poměrně dost a upřímně jsem moc nepochopil, proč mám probíhat nebo skákat přes několik oblastí, které tu jsou jen od toho, aby vás naštvaly. Akorát to zdržovalo tempo celé hry a vůbec nic se v nich nedělo a podobných míst má hra bohužel víc.
Vedlejší aktivity
Co mě naopak víc potěšilo, byly vedlejší aktivity, které můžete, ale nemusíte plnit. Nešlo přitom o žádné konfrontace nebo nějaké složité věci. Jedna postava vás například požádá o speciální brýle, které má jiná osoba, která vám je dá, pokud porazíte její nejvyšší skóre v jedné arkádové hře. Takových vedlejších aktivit tu najdete více a přiznám se, že bylo fajn jen tak dělat úkoly s pocitem, že vám nehrozí žádné nebezpečí. Navíc jako odměnu můžete dostat třeba bonus do větších životů, což jsem zejména v pozdější fázi hry velmi ocenil.
Verdikt
Mám ze hry Replaced poněkud smíšené pocity. Hra mě ohromila svým světem, příběhem, postavami, soundtrackem i jednotlivými lokacemi, na druhou stranu byly akční části trochu zklamáním, boje s bossy byly vyloženě peklo a nebýt tolika hluchých, natahovaných míst, byla by hra Replaced takřka dokonalou hrou, ale stejně jako ve městě Phoenix nic dokonalého není. Ale ve výsledku vlastně nelituju těch 9 hodin, které jsem ve hře nechal.
Verdikt
Replaced je po příběhové stránce dokonalá hra ve všech ohledech a nabízí to nejlepší, co současné pixel hry dokáží, na druhou stranu pokulhává v soubojích proti více nepřátelům a bossům a občas vás potrápí i mechanika ovládání.
