The Outer Worlds 2 – recenze pokusu o staromilské RPG
První The Outer Worlds do světa moc velkou díru neudělal. Hra ale byla dostatečně úspěšná, aby si vysloužila pokračování. Napravuje chyby, nebo se jedná o zbytečný kus?
První The Outer Worlds to neměli jednoduché. Vývojáři z Obsidianu se snažili o duchovního nástupce Fallout: New Vegas, ale zůstali tak na půli cesty. Dodali zajímavou, Bioschockem, Borderlands a Firefly říznutou space operu, která excelovala v menších příbězích a hlavní dějová linka nestála zrovna za moc. Podobnost se Starfieldem v tomto ohledu musí být čistě náhodná, nebo je to nějaký divný trend scifi her. The Outer Worlds ve finále nebyla vysloveně špatná hra, měla něco do sebe, svoje kouzlo. Bohužel, dojížděla na spoustu divných věcí a stylisticky taky nesedla každému. Ona vtipnost hry se mnohdy zvrhávala v politickou agitku, která si utahovala jen z jednoho a toho samého, tedy korporací. Pár vtípků bylo dobrých, ale nikdy jsem se u toho extrémně nezasmál. Po 6 letech od vydání jedničky přicházejí vývojáři s pokračováním, které má aspoň trochu napravit reputaci a možná přinést do žánru RPG něco nového. Nebo aspoň uspokojit staromilské hráče.
Vítejte do akce, agenti!
Když jsem mluvil s vývojáři The Outer Worlds 2 na Gamescomu, probral jsem s nimi několik detailů ohledně hry samotné, zajímal mě zejména příběh a jak bude navazovat na jedničku. Dozvěděl jsem se pár vágních slov, že dvojku si užijí i ti, co na první díl ani nesáhli a budou tam jen narážky. To mohu potvrdit, za odehraný čas jsem ve hře nenarazil na nějaké hlubší propojení s jedničkou. Pár narážek se sice našlo, ale nejednalo se o nic, co by nedošlo i nezkušeným hráčům. Většího dalšího propojení jsem si bohužel nevšiml.
Děj: Vylepšen!
Dvojka The Outer Worlds se odehrává s určitým časovým odstupem, který se po prologu ještě prodlouží. Tentokrát nejste kolonista zamrzlý na kolonizační lodi, ale agent Pozemského Direktorátu, který má zabránit katastrofě a získat cenné zařízení. Jak už to tak bývá, něco se podělá a vy po prologu startujete strastiplnou pouť plnou politiky, bojů a dalších kratochvílí. U druhého dílu je děj sice stejně volný, ale máte motivaci se posouvat dál. Musím uznat, že ač hra opět nabízí velké mapy s množstvím questů, nejste do nich nuceni, ale na druhou stranu, proč ne? Objevování a plnění vedlejších úkolů se mi dost líbilo. The Outer Worlds 2 mají stejné kouzlo, jako první díl. Univerzum je opravdu specifické a tentokrát si vývojáři šli svým směrem a měli očividně dost nápadů, které využili.
Je opravdu potěšující vidět, jak většina postav má nějaké motivace, slabiny a nejsou to vysloveně jednovrstvé charaktery, které pohnou dějem ve správný moment. Lidskost charakterů, včetně záporáků byla osvěžující a působila opravdu dobře. S nedávno recenzovanými Borderlands 4 to bylo popravdě jako nebe a dudy. I vtipné reliéfy příběhu zde působí přirozeně a nenuceně. Co se týče scénáře, je oproti jedničce tak o dva stupně výš. Sice se pořád těží primárně z jednotlivých mikro příběhů na planetách/stanicích, ale tentokrát je to vše pospojované opravdu dobře.
RPG: Zjednodušeno!
Zatímco děj, atmosféra a zpracování se mi líbilo víc, než v prvním díle, RPG prvky zde kompletně překopány a tady jsem dost rozpačitý. Zatímco v jedničce se vývojáři snažili držet systému Fallout: New Vegas, tady se vše výrazně zjednodušilo. Polovina možností je pryč a zůstal jen systém skillů a perky. Věci jako síla, inteligence, to zmizelo. Vše nahrazují perky a skilly, na kterých jste nyní závislí.
Postupem hry si uvědomíte, že pokud budete body rvát do skillů, které jste si na začátku vybrali jako přednosti postavy, budete mít mnohem snadnější hraní. To, co si vyberete na začátku vám dost určuje postup, jakým se bude hra ubírat. Žádné další optimalizace se moc nelíbí. Prostě pokud si vyberete dva skilly na začátku, budete muset vylepšovat primárně je a nic jiného. Za ostatní vás hra bude mírně trestat. Pokud si to nedokážete představit, vemte si rozdíl vývojového stromu mezi prvním a druhým Mass Effectem. Přesně takový jsem ze všech těchto změn měl dojem. Neříkám, že tenhle systém je vysloveně špatně. Má něco do sebe, to ano. Možností je spousta, ale když už jednu zvolíte, musíte se ji držet. Vžijete se tak do role lépe, ale pokud z ní budete chtít odejít, bude to problém. Na druhou stranu, když se do hry ponoříte a půjdete určeným směrem, dostane se vám slušného zážitku. Osobně mě opravdu bavilo experimentovat se skilly, jak si upravit schopnosti a tak dále. Hra k tomu opravdu vybízí.
Dalším prvkem RPG systému jsou takzvané Flaws, neboli česky chyby. Když hrajete určitým způsobem, něco kupujete pořád dokola, nebo se jen hodně plížíte, máte možnost získat chybu do svého setu skillů. Tyto chyby mají plusy a mínusy. Jedna třeba zařizuje slevy u obchodníku, ale zároveň vše, co prodáte, nebude mít takovou hodnotu. Další třeba urychlí váš pohyb v pokleku, ale když do pokleku přejdete, křupne ve vás a uslyší to všichni okolo. A nutno podotknout, to křupnutí zní fakt vtipně.
Vše je přirozené
Jednička působila místy dost kostrbatě a nedodělaně. Pohyb v některých prostorách mi dělal díky zasekávání o předměty docela problém. Pokud jste si toho všimli také, můžu vás ubezpečit, že tady to nehrozí. Prostředí a pohyb je opravdu dobře odladěný. To platí i pro další prvky hratelnosti. Bugfest se tentokrát nekoná. Občas se nějaké bugy vyskytnou ale nic tragického to není.
S tou zmíněnou přirozeností přichází i další věc. Čím déle jsem hru hrál, tím víc se mi začala líbit. I když se mi zmíněné zjednodušení systému skillů z počátku moc nezamlouvalo, po čase jsem si na něj zvykl. Nemůžu se zbavit dojmu, že vývojáři osekali některé prvky jen proto, aby byla hratelnost plynulejší a zábavnější.
Technická stránka s pár kaňkama
Co se týče vizuálu, je lehce lepší než první díl. Vše je podřízeno grafickému stylu a stylistice vesmíru. Grafika jako taková, neurazí, nenadchne. Nenarazil jsem na žádné problémy s grafikou, či grafické glitche a podobně. Hra běží stabilně, ani jednou mi nespadla a po mírných úpravách nastavení jede bez problémů. Jestli jsem někde narazil na problém, byla to hloupější AI, která občas předváděla různé halucinace. Tím je myšleno pobíhání po bojišti, krytí se za překážkou, ale přímo před mými mířidly, nebo zmatené postávání uprostřed boje. To vše se dělo minimálně, ale zato vždy na velkých prostranstvích s menším množstvím krytí. V úzkých koridorech se AI chovala přijatelně, ale nevymyslela nic, co by mě vysloveně překvapilo.
Má druhý díl smysl?
Ve finále jsem trošku rozpačitý. Čím déle hru hraju, tím více se mi líbí. Objevování světa je fajn a questy zajímavé. Někdy jednoduché, někdy složitější. Autoři se vybodli na nějaký velký spektákl a naservírovali až staromilské rpg, které se pokusili spojit s moderní hratelností. Bohužel, tohle zůstalo na půli cesty. The Outer Worlds možná zklame spoustu hráčů, není to hra pro každého. Ač se snaží být přístupnější a jednodušší než první díl, moc jí to nejde. Ve spoustě ohledů je to RPG z dost staré školy, kde většinu příběhu obstarávají dialogy a tuny textu. Styl humoru zůstal sice nezměněn, ale je umírněnější a trefnější, což je jedině dobře. Trošku slabší začátek pak nahradí zvětšující se zábavnost. Pokud jsou pomalejší staromilská RPG váš šálek kávy anebo máte slabost pro stylové a bizarní vesmíry, můžu hru doporučit. Pokud hledáte epický, akční zážitek plný vesmírných bitev, budete muset počkat na Expanse: Osiris Reborn.
Verdikt
The Outer Worlds 2 nabízí slušný mix staromilského RPG s pár ne zrovna dobrými pokusy o modernu. Díky stylizaci a pomalému tempu nemusí vyhovovat každému. Pokud máte rádi RPG, mohl by vás tenhle titul zaujmout.
