Recenze – Resident Evil Requiem potvrzuje kvalitu série
Nová éra survival hororu – detailně jsme prošli Resident Evil Requiem, horor, který si s největší pravděpodobností letos odnese mnoho cen.
Když jsem se dozvěděl, že budu recenzovat Resident Evil Requiem, měl jsem obrovskou radost. Tahle série patří mezi mé nejoblíbenější a od devátého dílu jsem měl velká očekávání. Až jsem se bál, že ve výsledku budu zklamaný. S každým dalším trailerem a novými záběry, které Capcom pravidelně vypouštěl, se moje nadšení zvyšovalo. Přesně kvůli takovým hrám jsem si loni pořídil úplně nový stroj, takže jsem neměl obavy, že bych měl s hrou po technické stránce nějaké problémy a mohl jsem tak dát hned do díla.
Má očekávání byla velká i proto, že Capcom několikrát prohlásil, že právě Requiem má odstartovat novou éru survival hororu. Co si ale pod tím vlastně představit? Jak posunout pomyslnou laťku zase o něco výš? Je vůbec možné, aby nám nejnovější Resident Evil naservíroval ještě něco, co jsme ještě neviděli? S těmito pocity jsem hru poprvé zapnul, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že svou odpověď dostanu tak rychle.
Na začátku si hru nastavíte podle vlastního výběru. Je nám doporučeno, abychom část za Grace hráli z první osoby a za Leona z osoby třetí. V tomhle směru nás ale vývojáři do ničeho nenutí, takže záleží čistě na vás, co vám bude vyhovovat více. Pak si zvolíte obtížnost. Já jsem si vybral klasickou, tedy obtížnost, na kterou by se hra měla primárně hrát. V této variantě má Grace na rozdíl od Leona omezený počet uložení. To se provádí jen na určitých místech, podobně jako v předchozích dílech, a k uložení je zapotřebí speciální inkoust, který lze najít nebo vyrobit. Nechybí ale ani obtížnosti pro ty, kteří si chtějí užít především příběh nebo tomuto žánru příliš neholdují.
Nová hranice hororu
Resident Evil Requiem si bere to nejlepší z akčních remaků i hororovějších dílů Biohazard a Village. V příběhu střídavě hrajeme za postavy Grace a Leona, které svede dohromady případ záhadně zavražděných lidí, kteří přežili katastrofu v Raccoon City. Zatímco Leon se snaží zjistit, proč se v hledáčku ocitli právě tito lidé, pro Grace představuje tento případ příležitost postavit se své traumatické minulosti. Trochu jsem se bál, jak si s tímhle vývojáři poradí, protože obě postavy jsou doslova protipóly. Grace pracuje pro FBI, ale co se zombíků týče, je to úplný zelenáč, a Requiem tohle velmi dobře ukazuje. Její pasáže jsou hororovější, odehrávají se více ve tmě a staví na pocitu strachu. Naše hrdinka je vyděšená, hlasitě oddechuje, třese se jí ruka a ani v zacházení se zbraněmi není žádný expert. Grace se proto mnohem více spoléhá na plížení, odvádění pozornosti nebo vlastní důvtip. Když už ale na akci dojde, dokáže si poradit. Měla by to však být až poslední možnost.
To, že jednou z hratelných postav bude i všemi oblíbený Leon S. Kennedy, vyvolalo velké nadšení. Rozhodně jsem zklamaný nebyl, zároveň jsem ale zjistil, že tohle už není ten samý Leon, jakého jsem znal. Působí pomalejším a unavenějším dojmem (je mu už přes padesát let), ale hlavně se skutečně potýká s následky nákazy, což ho do určité míry limituje a postupně oslabuje. Přesto si stále dokáže poradit s každým, kdo se mu postaví do cesty.
Upřímně jsem neměl žádný problém s gameplayem, ať už za Grace, nebo za Leona. Vývojáři to zvládli naprosto skvěle. Každá z postav vyžaduje trochu jiný přístup, velmi rychle ale zjistíte, co si s kterou z nich můžete, nebo naopak nemůžete dovolit. Za obě postavy pak strávíte zhruba stejnou herní dobu. Za Grace více v první části hry a za Leona v té druhé. Nebylo to tedy tak, že by některá z nich měla navrch nad tou druhou, jak se spekulovalo.
Děsivější zombie
Neřekl bych, že se jedná o nějakou revoluci, o které Capcom mluvil. Resident Evil Requiem staví na úspěšných minulých dílech, kdy autoři vzali to, co dobře fungovalo, a za celou dobu svého dosavadního hraní jsem si neřekl jediné „wow, to tady ještě nebylo“. Tím ale neříkám, že bych byl zklamaný. Střety se zombíky jsou totiž všechno, jen ne příjemné. Jsou inteligentnější, dokážou používat určité nástroje, nebo střelné zbraně a někteří zvládnou i velmi omezeně komunikovat. Velmi nepříjemně jsem se cítil například při soubojích se „sirénami“. Také obrovská monstra, která se sotva vešla do úzkých chodeb, mi naháněla husí kůži. Pochválit musím i výrazně vyšší úroveň detailů samotných zombií. Nejenže působí ve tváři mnohem děsivěji, ale nyní jim po zásahu může vypadnout oko z důlku nebo jim můžete odstřelit část hlavy tak realisticky, že uvidíte jejich mozky.
Doktoři a pacienti
První část příběhu se odehrává v psychiatrické léčebně. Ta je poměrně rozsáhlá a plná těch, kteří se do vás budou chtít zakousnout. Tuhle část procházíte hlavně za Grace, o to horší je, že se zpočátku musíte prakticky všemu vyhýbat. Grace je slabá a téměř bez vybavení. Až později, když už má nějaký ten náboj a pistoli v kapse, se může pustit do něčeho odvážnějšího, mějte ale na paměti, že bojovat byste měli opravdu jen tehdy, když je to nutné. Tahle pasáž mi připomínala osmý Village, konkrétně část na hradě. Řešíte různé hádanky, hledáte informace nebo předměty, které vás v příběhu posunou dál. Capcom se drží osvědčené šablony a upřímně jsem s tím neměl žádný problém. Proč měnit něco, co dobře funguje? Možná že jsem si to užíval právě i kvůli tomu, že Grace není žádná chodící drtička.
Na druhou stranu ani na klasickou obtížnost pro mě nebyly zombie žádnou velkou hrozbou. Každá z nich má svou oblast a rutinu, které se drží. Nestane se vám tak, že by vás někdo z nich naháněl přes dvě či tři místnosti. I díky tomu jsem se po nějaké době přestal úplně bát, což je určitě škoda. Měl bych mnohem větší pocit strachu, kdybych nevěděl, kde se který nepřítel nachází a kde se může objevit. Takhle jsem rychle přišel na to, jakým oblastem se vyhnout nebo kde být opatrnější. Nešlo o žádnou tragédii, jen o mírně promrhaný potenciál. Mohlo to být děsivější a nepříjemnější, ale to je čistě můj názor.
Krev a náboje
Velmi zajímavou novinkou, kterou nyní můžete dělat za Grace, je sbírání krve z nakažených nepřátel pomocí speciálního nástroje, případně její získávání na různých místech po sanatoriu. Krev slouží k výrobě předmětů, jako jsou náboje, lékárničky nebo speciální injekce na jedno použití. Stačí se jen připlížit k někomu zezadu a následně si už jenom vychutnat explozi, po které se nepřátelé doslova roztrhnou a krev se rozstříkne všude kolem. Ti, co viděli první díl filmu Blade, budou mít radost. Najít se tu dají i paklíče, zelené bylinky na léčení nebo speciální zkumavky, které odemykají další možnosti vylepšení. Zapomenout nemůžu ani na mince, díky nimž si odemknete permanentní bonusy v podobě vyššího zdraví, většího poškození zbraní nebo možnosti nasbírat více krve pro výrobu předmětů.
Na rozdíl od Leona má pak Grace velmi omezený inventář, nemůžete tak brát všechno, na co narazíte. Naštěstí i tady máte bedny, ve kterých si můžete různé věci odkládat a tím si udělat místo. Mechanika, kterou taktéž známe z předešlých dílů.
Pastva pro oči
Po audiovizuální stránce snad ani není co hře vytknout. Po celou dobu běžela naprosto plynule. Bez jakýchkoliv bugů, propadů snímků nebo glitchů, které by mi nějak zkazily zážitek z hraní. Dokonce ani v krátké pasáži ve městě plném lidí jsem neměl žádné problémy. Pochválit musím také dabing, a to zejména postavu Grace. Špičkou toho všeho je celková atmosféra, ať už potemnělého sanatoria, kde se bojíte udělat krok za roh, nebo atomovým výbuchem sežehnutého Raccoon City. V tomhle ohledu není možné hře cokoliv vytknout. Na druhou stranu to zase není tak velký grafický skok oproti předešlým dílům, takže pokud jste je bez problémů rozjeli, Requiem zvládnou vaše stroje také.
Hrál jsem na sestavě:
- Intel Core i5-14600KF (3,50 GHz)
- Nvidia GeForce RTX 4070 Ti
- 32 GB RAM DDR5
- Windows 11 Home
- SSD disk
Vítejte doma, pane Kennedy
Druhá část příběhu se odehrává v Raccoon City a drtivou většinu času ji strávíme v kůži Leona. Samotné město není ani zdaleka tak mrtvé a opuštěné, jak by se na první pohled mohlo zdát, a nejsou to jen zombie, které se vás budou pokoušet sníst. Už z trailerů jsem věděl, že zavítáme zpět na policejní stanici. Tady se mi vybavily vzpomínky na druhý díl. Stále jsem poznal spoustu lokací, ačkoliv bylo místo značně zničené. S tím se pojí další poměrně zásadní událost celého příběhu. Právě tady se totiž dozvíme, že nákaza nebyla hlavním důvodem, proč muselo být celé město zničeno, a odhalíme další, temnější záhadu spojenou s organizací Umbrella. Ohromnou radost mi udělal i návrat ikonických nepřátel, které z Raccoon City už velmi dobře známe. Zejména jeden z nich určitě potěší i vás.
Hojně se spekulovalo o tom, jestli se tu neukáže ještě nějaká jiná postava ze série. V tomhle směru pro vás mám špatnou zprávu, neukáže. Pravda, máme tu Sherry Birkin, její role je ale spíše okrajová, ačkoliv také ona trpí stejnými příznaky nákazy jako Leon. Kromě ní se tu však nikdo další nevyskytne. Pokud jste tedy doufali, že ne má ukáže například Claire Redfield nebo Ada Wong, budete zklamaní. Na druhou stranu to dává smysl, protože hlavní dějová linie se točí především kolem Grace a jejího původu, který sahá až do Raccoon City. Kdo ví, třeba se některá z nich objeví později formou DLC.
Pistole a sekery
Resident Evil Requiem je také poměrně bohatý, co se arzenálu týče, i když za Grace si zbraní příliš neužijete. Ta vezme do ruky pouze pistoli, což jen potvrzuje, že opravdu není žádný zabiják. Leon je na tom podstatně lépe. Místo nože má tentokrát sekeru, která se nikdy nezničí, pouze ji je potřeba jednou za čas nabrousit. Co se střelných zbraní týče, je to podobné jako v předchozích dílech. Kromě základní pistole můžete postupně najít nebo koupit brokovnice, samopaly či odstřelovací pušky. Přímo v menu hry si pak můžete za nasbírané body z různých úkolů odemknout i další zbraně, počítejte ale s tím, že vyzkoušet si je budete moci až při dalším průchodu hry, protože nasbírat potřebné body není vůbec snadné. Dále lze odemknout různé kosmetické doplňky nebo oblečení pro obě postavy, těch je ale zatím poměrně málo. Vývojáři s největší pravděpodobností chtějí, abyste si hru zahráli opakovaně. Po dohrání celé hry se ostatně odemyká i nová, těžší obtížnost.
Vedlejší aktivity
Trochu zklamáním pro mě byly vedlejší aktivity ve hře. Takhle z hlavy mě napadá snad jedině ničení figurek, podobně jako v předchozích dílech. Jinak tu vlastně není co dělat, a to ani za Leona, za kterého můžete maximálně hledat a zabíjet více zombie cílů, abyste získali více peněz na nákup, nebo vylepšování zbraní. Celá hra je velmi lineární a drží se především příběhu. Pro vedlejší aktivity tu tak zkrátka nezbývá prostor.
Pan záporák
Když srovnám Requiem s posledními dvěma díly, pak tento má rozhodně nejslabšího záporáka. Nejenom že se s ním téměř za celou hru nestřetnete, ale nemá ani dostatek prostoru. Sem a tam se ukáže v nějaké cutscéně. V porovnání s matkou Mirandou, nebo Evelyn, či rodinou Bakerových, je to trochu slabota. Při konci hry přitom potkáte další velmi známou postavu ze série, která vám zatopí rozhodně víc.
Ke konci přituhuje
Poslední hodina hry patří za mě k tomu nejlepšímu z celé hry. Znovu se dozvíte více o historii postav i o korporaci Umbrella. Resident Evil Requiem nabízí také dva konce podle toho, jak se na úplném závěru rozhodnete Musím říct, že právě finální twist byl geniální a překvapí snad úplně všechny (minimálně postavy ve hře rozhodně překvapil). Po dohrání jsem byl dokonce trochu smutný, protože to nevypadalo, že by mohlo přijít ještě něco dalšího. Závěrečná cutscéna ale naznačuje, že příběh zde ještě nekončí.
Verdikt
Resident Evil Requiem se povedl. Nejde o žádnou revoluční hru, ale o další skvělý přírůstek do celé série, který bude, věřím, přijat i hodnocen velmi kladně. Za Grace jde o horor srovnatelný se sedmým dílem, kde se mnohem více bojíte. Za Leona je hra naopak akčnější, podobně jako ve čtvrtém remaku. Celkově nabízí úžasnou atmosféru, kvalitní dabing i výbornou hratelnost. Zombie jsou děsivější a nebezpečnější. Možná zde chybí výraznější hlavní záporák a našlo by se pár výtek, zklamaní ale určitě nebudete. Dohrání celé hry mi na klasickou obtížnost trvalo necelých devět hodin a nelituji ani jediné minuty. Dost by mě překvapilo, kdyby si hra na konci roku neodnesla nějakou cenu. Až se tedy do téhle hry vydáte, nezapomeňte si s sebou vzít pistoli a zapalovač. Dávejte pozor. Pokud totiž máte pocit, že se něco hýbe ve tmě, dost možná se vám to nezdá. A hlavně si pamatujte jedno důležité pravidlo: to, že něco leží na zemi, ještě neznamená, že je to mrtvé.
