Recenze Death Stranding 2 - Kodžima vám opět udělá z mozku kaši, kterou musíte doručit
Záchrana světa, osobní příběhy, poctivě vyskládaný batůžek s balíčky a absolutně nesmyslný svět, aneb Kodžima v životní formě. Death Stranding 2 doručuje.
Pokud mohu začít recenzi Death Stranding 2: On the Beach z osobního pohledu, zrovna na tento titul jsem se spolu s KCD II těšil letos nejvíce. A mezi českým titulem zaměřeným na realističnost a Kodžimovo místy až absurdní vizí dokážu vidět jednu spojitost, kterou byste měli znát, pokud hraní DS2 zvažujete. Obě série totiž přinášejí dost znatelný pokrok v hratelnosti a vyhlazují řadu nedokonalostí z prvního dílu., Tím pádem již nejde o “niche” tituly, ale mainstreamové AAA pecky.
A zde vás trochu zastavím. Pokud totiž nechcete o Death Stranding 2: On the Beach vědět nic víc, hru si prostě pořiďte a pusťte se do ní. Ideálně si ani nepouštějte trailery, které vyzrazují občas zbytečně mnoho. Kodžima sice udržel v rukávu hlavní esa, přesto v rámci trailerů odhalil řadu cool momentů, které podruhé už nepůsobí tak dechberoucně. Dost ale okecávání, pojďme se pustit do samotné recenze.
Engine Decima strká do kapsy konkurenci
Už úvodní renderovaná sekvence na začátku hry dokáže doslova uchvátit. Ano, je to i díky hudbě od Woodkida, přesto každý detail na krajině, na kůži, na oblečení i na obalech zásilek působí živě, reálně a ostře. I na základní PS5 v režimu výkonu (obraz se renderuje ve 1440p při 60 FPS) si užijete každý malý detail. Engine Decima si vytvořilo studio Guerrilla Games známé za sérií Horizon a už jsme ho viděli také u prvního Death Stranding, tehdy ještě na PS4. Kodžima pracuje s tímto enginem precizně a ždíme nejen z něj, ale i z PS5 (Pro) plný potenciál.
Na úvod hry se dostáváme do Mexika, z velké části jde o pouštní biomy předělené horami. Nasvícení, dohlednost a pohyb Sama vás už při překračování prvních vrcholků uchvátí. Pohyb je přitom o trošku plynulejší než u jedničky.
Z kraje hry se zároveň seznamujete s novými přírodními mechanikami. Konkrétně jde o obdobu zemětřesení. Kromě toho, že můžete lehce ztratit stabilitu, se na vás mohou z hor snést odpadající balvany a z vyšších vrcholků i laviny. Při časodešti, který samozřejmě nechybí, se mohou rozvodnit řeky a značně tak znepříjemnit jinak celkem snadný přechod kdysi poklidného potoka.
Obě tyto mechaniky přitom poškozují stavby od vás i okolních spoluhráčů. Včera postavený most na okraji řeky tak dnes už stát nemusí. Osobně jsem takto opravoval asi jen dvě stavby, ale při vyšší kadenci by mohlo jít o dost otravnou mechaniku.
Ať už se vláčíte po nekonečných pouštích, nebo šplháte na hřebeny hor, Decima engine exceluje. Zejména při načítání textur nemáte často šanci spatřit předěl, kde se lehce rozmazané daleké čmáranice mění v precizně vymodelované živé textury. A podobně je to i u obličejů a kůže obecně. Filmečky u Kodžimy hrají velkou roli a v DS2 tomu není jinak. Každá postava je do detailu (doslova do chloupku) zpracovaná, originální a živá. Samozřejmě k tomu přispívá i skvělá práce s kamerou, světlem a samotní herci. Pokud jste si u jedničky připadali jako ve filmu, ve dvojice to i s odstupem let je stejné.
Klidný život v Death Stranding neexistuje
Příběhové sekvence jsou opět hutné zejména na začátku a na konci hry. Druhé Death Stranding se odehrává necelý rok po jedničce a kromě Sama se vrací i řada dalších postav. Miminko Lou už nám vyrostlo a Sam si užívá první rok prakticky jako tatínek. Rodičovskou ale naruší Fragile, kterou hráči moc dobře znají z prvního dílu. Než řeknete “BT”, události se uvedou do pohybu a vy doručujete první zásilku a spojujete další místa, tentokrát v Mexiku.
V této části narazíte na zajímavou změnu v rámci dialogů, jsou to možnosti odpovědí. Bohužel v Death Stranding 2 nelze dělat u rozhovorů rozhodnutí, prakticky tím můžete jen získat informace navíc, nebo si dialog trochu zkrátit a neptat se podrobnosti. Lehce nevyužitý potenciál.
Naopak možnosti výběru cesty při doručování jsou opět široké. Zpětně jsem tak zjistil, že jsem u první zásilky zvolil tak bezpečnou, ale zdlouhavou cestu, že jsem minul jedno zajímavé setkání.
V určitých misích jste prakticky nuceni vydat se jistou cestou, kde si pro vás Kodžima přichystá důležitou cutscénu nebo jen velmi nepříjemné setkání s nepřáteli. Oproti jedničce se s okolním životem (a jeho mrtvými částmi) setkáváte častěji. A právě zde DS2 může zaujmout hráče, které by simulátor České Pošty nudil.
Díky rozšířenému arsenálu zbraní a novému stromu dovedností lze DS2 hrát prakticky jako akční střílečku. Po vyprázdnění zásobníků a znehybnění nepřátel (zabití by přece způsobilo odhmotnění a to nechcete), se můžete pustit do lootění, vrátit se pro nesený náklad a misi dokončit.
Druhů nepřátel je tentokrát více a jejich tábory jsou pečlivě umístěné tak, aby vám křižovaly některé klíčové cesty. Kromě potyčky se můžete plížit okolo nebo třeba ujet. Některé hlavní a řada vedlejší misí pak vyžaduje, abyste se vydali přímo do nitra nepřátelského tábora a získali třeba nakradený materiál zpět.
Poslíček na cestách
Klasické doručování zásilek z bodu A do bodu B zůstává hlavní náplní. Poutavý příběh, který se váže ke každému člověku v dané základně, vás ale motivuje v jinak celkem repetitivním postupu. Dokonce natolik, že se opět pustíte do stavby infrastruktury. Kromě silnic zde máme tentokrát i jednokolejky a na ně napojené doly. Pokud tedy potřebujete třeba velké množství železa, v dole ho vytěžíte dost na zaplnění celé nosnosti nákladního auta. Doly nabízejí přístup k velkému množství všech základních materiálů.
Stavba infrastruktury je občas rychlá, ale některá místa vyžadují opravdu velké množství materiálu, což vyžaduje grind. Za 40 hodin jsem postavil v mezičase méně náročnou třetinu silnic a chyběla mi asi polovina jednokolejních tratí. Grind se dostavuje také u levelování základem, kam doručujete. Pro připojení do chirální sítě, která odemyká postup hrou i stavbu vlastních struktur, stačí jedna hvězda, což obvykle znamená doručení jedné zásilky. Každá další hvězda z pěti celkových odemkne novou výbavu. A právě vymaxování na pět hvězd už zabere opravdu spoustu času. Většinou jde o doručení většího počtu hlavních zásilek a také posbírání ztracených balíků v okolí.
Grind vedlejších misí vás kromě lepšího vybavení může odměnit také filmečkem nebo zajímavým příběhem. V rámci vestavěného kodeku a trochy selského rozumu můžete předvídat, co u daného outpostů získáte. Zejména druhé verze zbraní jsou pak velice účinné a rozhodně stojí za to si je pořídit co nejdříve.
Při cestování je tentokrát větší důraz kladen na vozidla. Ty lze vylepšovat přidat jim třeba automatickou zbraň, chyták zásilek nebo baterie pro vyšší dojezd. Překvapivě nechybí ani lepší pneumatiky usnadňující šplhání po horách. Vrací se oblíbené vznášedlo nebo různé druhy skeletu.
I v DS2 budete stavět klasické mosty, lanovky (vylepšené) a nově i třeba chirální mosty. V rámci staveb se vrací nabíječky, podzemní bunkr nebo deštníky. Překonávání terénu usnadňuje kotva s lanem nebo žebřík. Tyto stavby se tak vrací z prvního dílu a většinou na ně narazíte již postavené od okolních doručovatelů. Ty opět nelze potkat napřímo, asynchronní multiplayer je i ve dvojce trochu záhadný, ale zároveň imerzní. Stavíte ostatně takový internet 2.0.
Emoce a akce
Při putování napříč Mexikem a Austrálií se postupně rozvíjí příběh, který sice už nepůsobí wow efektem jako u jedničky, přesto je dostatečně nepředvídatelný a hlavně poutavý. Vrací se celá řada známých tváří a referuje se na události z prvního dílu. Jeho znalost vám pomůže dost pochopit pravidla tamního světa, ale jinak se bez něj obejdete.
Už na úvod se setkáte s posádkou DHV Magellan, která sestává z mixu nových postav, Sama a Fragile. DHV Magellan představuje pojízdný úkryt, který lze přesouvat mezi stanovišti. Dokonce usnadňuje doručování zásilek, ačkoliv za značný postih. Slouží tak primárně pro rychlý přesun a jako hybný bod příběhu, místo kde se postavy schází a vedou důležité dialogy.
Ačkoliv vám DHV Magellan kryje záda, zůstává vždy blízko outpostů a na samotnou akci jste tak sami. Včetně boss fightů, které trošku připomínají právě Horizon, hru postavenou na stejném enginu. Proti největším nepřátelům je tak hlavní se trefovat do určitých bodů a periodicky se vyhýbat útokům. Tyto souboje jsou ale zábavné a dávkované střídmě minimálně do samotného závěru. Bossové se navíc příliš neopakují.
Po poražení bosse v rámci příběhu se navíc příběh značně posune. Kodžima vám přitom moc nedá vydechnout a místo akce musíte zkousnout nával emocí. Svět v Death Stranding není černobílý a tak i nepřátelé mají své oprávněné důvody vám škodit. O to více pak při donášení další zásilky přemýšlíte, jaký bude váš další krok.
Mistrovské dílo, které ne všichni ocení
Kombinace grafického zpracování, scénáře a hereckých výkonů dělají z Death Stranding 2: On the Beach prakticky filmový zážitek hodný Christophera Nolana. Pokud tohoto režiséra filmů jako Počátek, Interstellar nebo Oppenheimer milujete, Kodžima je jeho ekvivalentem na herní scéně. A ačkoliv chybí hudba od Hanse Zimmera, Woodkid je více než dostatečná náhrada. Doručování zásilek lze v DS2 pojmout mnohem akčněji, ale i pacifisté si přijdou na své. Volnost je zkrátka mnohem větší a díky tomu hra více zaujme širší cílovku.
Druhý díl vylepšuje akční momenty, přidává více zbraní, lepší pohyb při soubojích, květnatější dialogy a stále silný příběh. Během hraní se u vás budou střídat “WTF” momenty a chvíle, kdy se jen kocháte krásou a vychutnáváte si soundtrack. A těch minimálně 30 hodin uteče opravdu rychle. Ačkoliv těsně před finálním aktem může DS2 působit už trochu úmorně, poslední část příběhu vše rychle napraví.
Léta čekání se vyplatila. Death Stranding 2: On the Beach servíruje přesně to, co fanoušci chtěli. Neotřelý svět, hutný příběh, krásnou grafiku a originální hratelnost. Ačkoliv se DS2 posouvá trochu blíže mainstreamovému žánru, není to vůbec na škodu. Stále jde o naprostý unikát, který nastavuje laťku. Jde o titul, kvůli kterému se vyplatí mít konzoli, ačkoliv PC port dorazí nejspíše do roka. Svět Death Stranding už nyní patří mezi zářné body videoherní historie.
Verdikt
Death Stranding 2: On the Beach je oproti prvnímu dílu výpravnější, propracovanější a akčnější. Titul tak dokáže zaujmout širší skupinu hráčů a doručování balíčků už představuje jen drobný úkol v rámci velice zajímavého světa, o kterém prostě musíte vědět víc. Zážitek garantován.
