Recenze The Skin Stapler - PSX horor plný krve a černého humoru
The Skin Stapler sází na PSX, špínu, gore, absurdní humor a béčkovou atmosféru. A i když se začne opakovat, na jeden večer funguje zatraceně dobře.
Carrion City - město kde bych po setmění nechodil
Za The Skin Stapler stojí jednočlenné studio Tainted Pact a už po pár minutách je jasné, že tady se na uhlazenost nehraje. Jde o PSX grindhouse horor nacpaný gore, černým humorem a postavami, kterým bych se v reálném životě raději vyhnul. Carrion City totiž působí, jako kdyby někdo vzal osazenstvo parku před pražským hlavním nádražím a zavřel ho do béčkového slasheru.
Příběh sleduje několik postav a já se postupně ocital jak v kůži potenciálních obětí, tak policejního detektiva Dicka Slatera. Ten mimochodem vypadá, jako kdyby Pierce Brosnan po konci bondovské kariéry zůstal pár nocí v nonstopu a následně nastoupil k policii.
Slatera se Skin Staplerem pojí společná minulost a právě jeho části posouvají vyšetřování kupředu. Dialogy jsou schválně přepálené a místy úplně pitomé, ale přesně způsobem, který mi k podobnému béčku seděl. Stejně funguje dabing. Je béčkový, možná občas céčkový, jenže kdyby byl uhlazenější, hra by část kouzla ztratila.
Jednou párky, podruhé krev. Normální pracovní den
Hratelnost funguje v jednoduchém a stále se opakujícím cyklu. Nejprve jsem se většinou dostal do role člověka, který má před sebou pracovní směnu. Jednou připravuji párky, podruhé odebírám krev a jindy prodávám donuty. Tyhle pasáže kombinují adventuru s hodně osekaným simulátorem práce.
Plním několik úkolů, obsluhuji zákazníky a čekám, kdy se něco pokazí. A protože hra se nejmenuje Happy Shopkeeper, samozřejmě se něco pokazí. Pak přichází Dick Slater a policejní práce. Procházím místa činu, hledám schované stopy a postupně skládám dohromady, co se v Carrion City děje. Ani tady hra nevymýšlí nic revolučního. Problém je, že zhruba po první třetině už jsem začal dobře tušit, jak bude další kapitola probíhat.
Práce, pár vtípků, nepříjemný pocit, průšvih, vyšetřování a znovu. Repetitivnost je největší slabinou celé hry. Naštěstí mi celé dobrodružství zabralo něco přes tři hodiny, takže se mi tenhle kolotoč nestihl vyloženě přejíst.
Béčko, které ví, že je béčko
Nejvíc mě bavilo, jak dobře The Skin Stapler rozumí tomu, čím chce být. PSX vizuál není jen retro filtr přehozený přes obraz. Hranaté modely, špinavé textury a odpudivé prostředí Carrion City perfektně sedí ke grindhouse stylu. Ještě lépe na mě fungoval soundtrack, který atmosféru výrazně táhne nahoru. Povedly se i samotné hororové momenty. Často jsem dobře tušil, že se za chvíli něco stane, hra mě na to prakticky připravovala, a stejně jsem sebou několikrát cuknul.
The Skin Stapler sice hodně vtipkuje a nikdy se netváří smrtelně vážně, ale když chce vytvořit napětí nebo mě vyděsit, umí to. A právě proto jsem mu dokázal odpustit jednoduchou hratelnost i opakující se strukturu. Na poli béčkových hororů jde podle mě o fakt povedenou hru. Je špinavá, krvavá, absurdní a dobře ví, kdy má být směšná a kdy nepříjemná. Pokud máte chuť na krátký hororový úlet na jeden večer a nevadí vám trocha stereotypu, Carrion City rozhodně stojí za návštěvu. Jen bych si tam asi nebral nic z pravé kůže.
Verdikt
The Skin Stapler je krátké, krvavé a zábavně ujeté béčko, které přes jednoduchou hratelnost a opakující se strukturu dokáže bavit. PSX styl, humor a skvělá atmosféra mu sedí dokonale.
