Recenze EA Sports FC 27: Na revoluci si musíme počkat
EA Sports FC 27 znovu nabízí povedený fotbal, několik vítaných úprav a zábavný režim The Grounds. Jako nový ročník ale přináší méně změn, než by odpovídalo ceně a slibům EA.
Každý rok stejná písnička?
U sportovních her je už tak trochu tradicí, že před vydáním nového ročníku slyšíme o revoluci, realističtějším fotbale, chytřejších hráčích a změnách, které mají sérii posunout zase o kus dál. EA Sports FC 27 v tomto ohledu rozhodně není výjimkou. Seznam novinek není krátký a na papíře může člověk snadno získat pocit, že ho letos čeká skoro úplně nový fotbal. Jenže jakmile jsem vzal ovladač do ruky a odehrál několik zápasů, dostavil se mi velmi dobře známý pocit.
Ano, změny tu jsou. Některé dokonce vítané. Jenže při samotném hraní jich většinu nevnímám tak výrazně, jak bych podle prezentace od EA očekával. FC 27 se pořád hraje dobře, zápasy dokážou bavit a jako fotbalový fanoušek nemám problém u hry strávit několik hodin. Zároveň jsem ale velmi rychle přestal mít pocit, že hraji něco skutečně nového.
Podobně je na tom i prezentace. Atmosféra na stadionech je tradičně povedená, fanoušci reagují, stadiony žijí a zejména větší zápasy mají správný náboj. Jenže zásadní posun oproti minulému ročníku jsem tu hledal marně. Povedly se naopak nové POV sekvence, které umí některé momenty příjemně oživit a dodat jim trochu osobnější nádech.
Samostatnou kapitolou jsou obličeje hráčů. Když se EA trefí, výsledek dokáže být opravdu parádní. Někteří fotbalisté vypadají skvěle, animace obličeje fungují a při detailních záběrech hra umí vypadat téměř realisticky. Pak ale kamera přejede o pár metrů vedle a objeví člověka, který jako by právě utekl z nepovedené plastické operace. Rozdíly v kvalitě jednotlivých modelů jsou místy až komické.
Soundtrack je pořád příjemný a k sérii sedí, jen mi tentokrát přišel slabší než v některých předchozích ročnících. Nenašel jsem v něm tolik skladeb, které bych si automaticky spojil s letošní FIF…tedy pardon, FC. Některých zvyků se člověk zbavuje těžko.
Fotbal, který známe až příliš dobře
Samotná hratelnost samozřejmě prošla dalšími úpravami. EA znovu pracovalo s pohybem hráčů, umělou inteligencí, fyzikou nebo chováním brankářů. Jenže znovu narážím na stejný problém. Většina změn je natolik jemná, že při běžném hraní nemám pocit výrazně jiného fotbalu. Brankáři se díky nové AI chovají o něco přirozeněji. Lépe reagují na některé situace, ale stále samozřejmě přicházejí momenty, kdy člověk jen nevěřícně sleduje, co právě jeho gólman provedl.
Velkým tématem je fyzika. Ta dokáže být fantastická a strašná prakticky během jednoho zápasu. Občas jsem viděl zákrok, souboj nebo kličku, u které jsem si říkal, že přesně takhle by to mohlo vypadat při skutečném utkání. Pohyb těla, kontakt hráčů i reakce míče působily naprosto přirozeně. O pár minut později se tři fotbalisté zamotali do sebe a míč se odrazil způsobem odporujícím několika fyzikálním zákonům.
FC 27 nadále umožňuje přepínat mezi soutěžním a autentickým režimem hratelnosti. Soutěžní nastavení se používá především v online zápasech a sází na rychlost a přesnost. Autentický režim je pomalejší a snaží se více přiblížit skutečnému fotbalu. Přidává více nepřesností či náhodných odskoků. Při sólo hraní si navíc můžete nastavení různě kombinovat, což vítám. Osobně mi právě trochu chaotičtější autentický fotbal seděl více.
EA před vydáním mluvilo také o vlivu povětrnostních podmínek. Počasí skutečně dokáže některé zápasy lehce ovlivnit a na trávníku jeho přítomnost poznat jde, jenže něco podobného už jsme měli v minulém ročníku. Naopak slibovaný vítr jsem při hraní prakticky nevnímal. Možná foukal. Možná nefoukal. Kdyby mi o něm hra neřekla, pravděpodobně bych ani nevěděl, že ho mám nějak vnímat.
Viditelnější změnou prošly rohové kopy. Nově přesněji určujete směr i sílu centru a dostáváte více času na pohyb vybraného hráče ve vápně. Rohy díky tomu působí kontrolovaněji a dávají větší prostor k přípravě konkrétní situace. Není to změna, kvůli které bych běžel pro nový ročník do obchodu, ale funguje dobře.
Kariéra udělala půl kroku dopředu
Režim kariéry patří tradičně k částem, ve kterých dokážu utopit nejvíce času. A právě tady je letošní situace trochu rozporuplná. Pokud rádi hrajete kariéru za samotného fotbalistu, příliš důvodů k oslavám nemáte. Hráčská kariéra na mě působí prakticky stejně jako v předchozích letech. Základ samozřejmě pořád funguje, ale po několika ročnících už bych od tohoto režimu očekával výraznější zásah. Chvíli mě bavilo budovat vlastní postavu a postupovat kariérou, jenže velmi rychle jsem získal pocit, že přesně tohle už jsem dělal loni. A předloni.
O něco lépe dopadla trenérská kariéra. Největší radost mi udělaly změny na přestupovém trhu. Vyjednávání je variabilnější a při nákupu hráčů lze nově pracovat i se splátkami. Hodnota fotbalistů se navíc dynamicky mění podle několika faktorů jako forma nebo zranění, takže přestupy nepůsobí tak staticky jako dříve. Je to přesně typ úpravy, který kariéra potřebovala.
Jenže ani tomuhle režimu se technické problémy nevyhnuly. Narazil jsem například na hráče, který po mně požadoval buďto přestup nebo novou smlouvu. Řekl jsem si, že mu nabídnu nový kontrakt a bude klid. Smůla, smlouvu jsem mu nabídnout nemohl, protože se zrovna jednalo o jeho přestupu. Takže chtěl novou smlouvu, já mu ji chtěl dát, ale hra nám oběma vysvětlila, že takhle tedy ne. Fotbalová byrokracie dotažená k dokonalosti.
Trenérská kariéra je tak díky změnám na trhu o něco zajímavější, ale osobně mám pořád jeden problém. Pokud dostanu chuť skutečně řídit klub, řešit přestupy, taktiku a dlouhodobé budování týmu, mnohem pravděpodobněji zapnu Football Manager. FC je pro mě pořád především hra, ve které chci fotbal hlavně hrát.
The Grounds aneb vzpomínky na FIFA Street
Největší novinkou letošního ročníku je bez debat The Grounds. A překvapivě je to také část, u které jsem se bavil možná nejvíc. Hned během prvních minut mi režim připomněl staré časy FIFA Street. Ne úplně stylem ani zpracováním, ale především pocitem, že se fotbal na chvíli přestane brát tak vážně. Ve srovnání s VOLTOU mi The Grounds sedí výrazně více.
Nejde o plnohodnotný otevřený svět. Nejlépe bych ho popsal jako semi-open world, ve kterém se pohybujete po jednotlivých částech města a vybíráte si aktivity. Samotné pobíhání po prostoru mě příliš nebavilo a po čase začne fungovat spíš jako cesta od jednoho zápasu k druhému. Důležitější je ale to, co se děje na jeho jednotlivých hřištích.
Během hraní potkáváte známé postavy včetně Kyliana Mbappého, Paula Dybaly nebo Alexe Huntera. Ti vám zadávají nejrůznější úkoly, za jejichž plnění dostáváte virtuální měnu a dovednostní body. Za peníze si pořizujete nové boty, oblečení, tetování nebo další kosmetické doplňky, zatímco dovednostní body používáte k postupnému vylepšování své postavy. Nic převratného, ale jednoduchá smyčka funguje a dává hraní alespoň základní pocit nějakého postupu.
Hlavní výhodou The Grounds je pestrost. Můžete hrát jeden na jednoho, dva na dva, tři na tři, klasické zápasy nebo známý Rush. Vedle toho jsou připravené také menší disciplíny a minihry. Jednou z nich je třeba fotbalová variace na basketbal, jindy se v režimu jeden na jednoho snažíte trefovat malé branky a současně ty vlastní bránit.
A právě střídání těchto aktivit mě bavilo. Když jsem měl dost klasických zápasů, mohl jsem na chvíli vypnout hlavu a jít si zahrát něco úplně jiného. The Grounds není důvodem, proč bych FC 27 doporučil koupit za každou cenu, ale jako zpestření funguje velmi dobře. A hlavně jde konečně o novinku, kterou při hraní opravdu poznáte, místo abyste její existenci hledali v seznamu změn.
FUT zůstává FUTkem
Je tu samozřejmě i Ultimate Team. Asi by bylo zvláštní, kdyby ve FC chyběl, ale zároveň k němu letos nemám příliš co dodat. Princip je pořád stejný. Stavíte vlastní tým, hrajete online i offline, získáváte odměny, otevíráte balíčky a postupně skládáte sestavu podle svých představ nebo podle toho, kolik času, štěstí a případně peněz jste ochotni režimu věnovat.
FUT má stále obrovské množství obsahu a není pochyb o tom, že právě zde někteří hráči stráví většinu sezóny. Pro mě osobně ale letošní podoba nepřináší nic, kvůli čemu bych měl potřebu věnovat tomuto režimu velkou část recenze. Kdo FUT miluje, pravděpodobně v něm opět utopí stovky hodin. Kdo ho několik let ignoruje, FC 27 ho nejspíš nepřesvědčí, aby změnil názor.
Čeština tu hraje vlastní zápas
Ještě jednu věc ale zmínit musím - českou lokalizaci. FC 27 je tradičně v češtině, což je samozřejmě příjemné, jenže kvalita některých překladů mě několikrát přiměla zastavit a přemýšlet, co tím vlastně chtěl autor říct.
Občas na mě texty působily, jako kdyby je překládala umělá inteligence bez závěrečné lidské kontroly. Místo obyčejného “Potvrdit” na mě například vyskočilo “Pusť mě”. Jinde hra pracuje se slovem “Přízvisko”, které sice čeština zná, ale ruku na srdce, kdy jste ho naposledy použili v normální konverzaci? Korunu tomu nasadila “Suspenzace” místo "Suspendace” a sem tam se zatoulal i špatný rod. Nejde samozřejmě o problém, který by ničil samotné hraní. Spíš o drobnosti, nad kterými se člověk pousměje. U hry této velikosti a ceny bych ale čekal o něco důkladnější kontrolu.
Fotbal ano, revoluce někdy příště
Nastavená cena a očekávání jsou podle mě největším problémem FC 27. Kdybych se na hru podíval čistě jako fotbalový fanoušek, vlastně se bavím. Dám si pár zápasů, na chvíli rozehraji kariéru hráče, potom zkusím trenéra a nakonec se přesunu do The Grounds. Je tu dost obsahu na to, aby si každý našel něco svého. Jenže jako hráč už jsem podstatně méně nadšený. Hráčská kariéra stojí prakticky na místě, trenérský režim sice dostal několik vítaných změn, ale pokud chci skutečně řídit klub, raději sáhnu po zmiňovaném Football Manageru. FUT pokračuje ve svých zajetých kolejích a samotná hratelnost se přes dlouhý seznam změn posunula jen velmi opatrně.
Přitom FC 27 není hra, kterou bych po recenzi smazal. Na mém disku v PS5 svoje místo najde. Dokážu si představit, že ji zapnu ve chvíli, kdy nebudu vědět, co hrát, dostanu chuť na fotbal nebo si budu chtít jen na hodinu vyčistit hlavu několika zápasy. A právě v tom je série pořád zatraceně dobrá.
Jen ji už nevnímám jako plnohodnotnou novou hru, na kterou bych se každý večer těšil. Spíš jako starého známého, který se jednou za rok ukáže v novém dresu, nechá se trochu ostříhat a dalších deset minut mi vysvětluje, jak moc se od našeho posledního setkání změnil. Přitom oba dobře víme, že je pořád prakticky stejný.
Verdikt
EA Sports FC 27 je pořád zábavný fotbal, který si své místo bez problémů obhájí. The Grounds příjemně osvěžuje nabídku a trenérská kariéra se posunula správným směrem. Většina ostatních změn je ale příliš opatrná. Pro fanouška fotbalu fajn, jako plnohodnotná novinka už méně.
