Kreslená řežba bez slitování. Recenze Royalty Free-For-All
Royalty Free-For-All sází na rychlé souboje, známé postavy a chaos v arénách. Sólo ale brzy ukáže, že mu k delší zábavě něco podstatného chybí.
Když se klasika porve v jedné aréně
Royalty Free-For-All mě vrací do dob, kdy člověk nepotřeboval desetiminutový úvod, strom schopností a mapu posetou otazníky. Stačilo vybrat postavu, dát někomu virtuálně pár kopanců a doufat, že si to kamarád nevezme osobně. Přesně na tuhle jednoduchou radost hra od AAAA Games sází.
Jde o platformovou bojovku, která si bere známé postavy, převléká je do ulítlé kreslené podoby a posílá je proti sobě v arénách. Výsledkem je titul, který na první pohled působí jako něco, co jsem mohl před lety objevit v zapadlé herně mezi automatem s formulí a strojem, který vám za deset korun nikdy nedal plyšáka.
Samotný koncept je možná trochu praštěný, ale právě proto funguje. Hra se nesnaží brát své hrdiny ani sama sebe příliš vážně a od první chvíle je jasné, že hlavním cílem je rychlá a nenáročná zábava.
Třináct způsobů, jak někoho vyhodit z mapy
K dispozici je třináct bojovníků a každý má vlastní sadu útoků a komb, takže nejde jen o výměnu vzhledu nad stejnou šablonou. Chvíli mi samozřejmě trvalo, než jsem přestal mačkat tlačítka zběsilým tempem, ale postupně jsem si mezi postavami našel oblíbence a začal využívat jejich možnosti trochu cíleněji.
Hodně pomáhají také arény. Těch je celkem devatenáct a nejsou jen barevnou tapetou za soubojem. Dá se skákat na plošiny, využívat různé části prostředí a někde se mohou plošiny dokonce rozbít. Ve volném režimu se mohou proti sobě postavit až čtyři hráči, případně lze prázdná místa zaplnit CPU. U počítačem řízených protivníků jsem navíc mohl nastavit úroveň od jedné do pěti, takže hra dokáže nabídnout jak pohodovou nakládačku umělé inteligenci, tak situaci, kdy začne nakládat ona mně. Tady je podle mě největší síla Royalty Free-For-All. Je jednoduché rychle pochopit, co se děje, a během chvíle se dostat k tomu hlavnímu - k chaosu na obrazovce.
Výzvy ano, kariéra nikde
Kromě klasických zápasů jsou připravené také čtyři další režimy. Arcade kombinuje souboje s rozbíjením terčů ukrytých po mapě, Target Test jde rovnou k věci a nechává mě likvidovat létající cíle. Platform Run zase mění bojovku v menší překážkovou dráhu, kterou je potřeba proskákat v co nejlepším čase. Poslední je Training, tedy klasický trénink, kde se dají bez většího stresu zkoušet postavy, mapy a jednotlivé komba.
Jako zpestření to funguje dobře. Když jsem měl dost obyčejných zápasů, mohl jsem si na chvíli odskočit rozbíjet terče nebo nahánět lepší čas. Jenže zde jsem narazil na největší problém celé hry. Chybí mi kariérní nebo nějaký příběhový režim. Třináct rozdílných postav si o něco takového vyloženě říká. Chtěl bych s nimi postupovat, něco odemykat, dozvědět se o nich víc a mít pocit, že hraním mířím k nějakému cíli.
Místo toho jsem po čase začal mít pocit, jako bych vyzkoušel většinu atrakcí někde na pouti a teď už jen přemýšlím, na kterou půjdu podruhé. Výzvy jsou fajn, ale nejsou tím, kvůli čemu bych u hry sám strávil desítky hodin. V recenzní verzi navíc a zcela pochopitelně, nebyl aktivní online režim s nějakým lobby, takže ten jsem nemohl pořádně vyzkoušet. Právě hraní proti živým soupeřům, ale podle mě může výsledný dojem výrazně zlepšit.
Kreslená herna se vším všudy
Po vizuální stránce se žádný technologický převrat nekoná, ale to vlastně vůbec nevadí. Grafika je pěkná, přehledná a hlavně dobře podporuje celkové kreslené pojetí hry. Místy na mě působila trochu monotónně, jenže Royalty Free-For-All se nesnaží ohromit počtem polygonů nebo realistickým nasvícením. Chce vypadat jako sobotní ranní TV animák, který někdo nacpal do arkádového automatu, a to se daří.
Podobně jsem to měl s hudbou. Některé skladby se poměrně často opakují a po delším hraní už samozřejmě nepřekvapí, ale kupodivu mi to nevadilo. K arkádové mlátičce tenhle kolotoč melodických motivů vlastně sedí. Hudba mě nerušila a společně s kreslenou prezentací pomáhala vytvářet atmosféru starých heren.
Royalty Free-For-All tak dělá velmi dobře hlavně jednu věc: ví, čím chce být. Nesnaží se předstírat obrovskou bojovku na stovky hodin jako Tekken nebo Street Fighter. Nabízí rychlé zápasy, dostatek postav, slušnou zásobu map a několik vedlejších výzev. Největší problém je, že po chvíli začne být citelně znát absence hlubšího režimu pro jednoho hráče. Pokud ale online funguje tak, jak by měl, a člověk má s kým hrát, dokážu si představit, že se z nenápadné kreslené řežby stane překvapivě dobrý důvod, proč se s kamarády zase pohádat o to, kdo koho jako první shodil z plošiny.
Verdikt
Royalty Free-For-All je povedená arkádová mlátička, která baví hlavně rychlými souboji a pestrými arénami. Nejvíc ji ale sráží chybějící kariéra, kvůli které sólo hraní brzy ztrácí tah.
