Borderlands 4 – Recenze zklamání roku?
Dlouho očekávaný čtvrtý díl série Borderlands konečně dorazil. Po ne zrovna dobrém třetím díle si tvůrci snaží napravit reputaci. Bohužel, něco se nepovedlo.
Borderlands mám celkem rád. Nepatří mezi moje nejmilovanější série, ale první dva díly považuju za slušnou scifi akci, která i po těch letech má stále co nabídnout. I když oba první díly měli v době vydání okolo sebe vždy jistou kontroverzi. Minimálně pro mě. První díl pohřbil slušnou druhoválečnou sérii Brothers in Arms, druhý zase vysosal veškerý rozpočet pro Aliens: Colonial Marines a podle toho ta hra taky dopadla. Každopádně se jednalo o dvě hry, ve kterých jsem sám, nebo s kámoši nahrál pár desítek, možná stovek hodin a nemám potřebu na ně házet špínu.
První díl byl prostá looter shooter rpg coop akce, která ve své době působila jako zjevení. Osobitým grafickým stylem (nazývá se Cellshade), přiblblým humorem a zábavnou hratelností se nesmazatelně zapsala do srdcí spousty hráčů. Druhý díl na to šel trochu jinak. K tomu předchozímu přidal hromadu prvků a příběh zhutněl a potemněl. Vývojáři nám tehdy nabídli drsnou satiru ve stylu filmů Paula Verhoevena, režiséra legendárního Robocopa a Hvězdné pěchoty. Vložka s názvem Presequel byla taktéž fajn a přinesla pár nových prvků. Série adventur Tales from Borderlands si taky našla spoustu příznivců.
Jenže… pak už to začalo jít z kopce. Vyhlížený třetí díl nebyl přijat zrovna nejlépe. Hratelnost se sice moc nezměnila, ale příběh parodující youtubery, influencery a další podobná internetová individua působil jako vaření z vody a navíc, nebyl zrovna dobře napsaný. Nejednalo se o vysloveně špatnou hru a znám lidi, co ji hráli raději, než první dva díly. Zejména díky skvěle vybroušeným herním mechanikám. Jen už to prostě nebyla taková pecka. A aby série Borderlands dostala pořádnou facku, vzniknul filmový propadák.
Takže tu máme sérii, která má všechny atributy legendy herního průmyslu. Dobré díly, slabé díly a mizerné filmové zpracování. Teď vychází čtvrtý díl, který této sérii s ambicí, že vlije do ní novou krev. Bohužel, ve finále to vypadá, že do ní vlil spíš levnou čínskou polívku…
Generický příběh z pomocné školy
Jednou z hlavních deviz Borderlands byl příběh plný fekálního a satirického humoru, který se nezastavil před ničím. Ano, uhodli jste, nadpis této sekce není překlep. Borderlands vždy těžily z toho nejhnusnějšího, nejnechutnějšího humoru a navíc to uměly podat opravdu perfektně. Když k tomu přidáme ve dvojce charismatického skvěle napsaného záporáka, je jasné, že laťka je opravdu vysoko.
A tady začínají problémy. V intru vám je starým dobrým Marcusem nastíněn děj a planeta, kde se odehrává. Tentokrát se nebudete pohybovat po známé Pandoře, ale po planetě Kairos, jejíž hlavní rozdíl oproti té první je zalesněnost. Poušť z klasického post-apa nahradily hlavně louky a lesíky. To je asi hlavní změna, které si všimnete. Na jiné planety se tentokrát nepodíváte, což je trochu škoda a byla to asi největší přednost třetího dílu.
Marcus vám řekne nejenom o planetě, ale o strašlivém tyranovi Timekeeperovi, který ji vládne. No a vy jako Vault hunter ho musíte sesadit. Asi tak by se dala premisa příběhu popsat. Samozřejmě, že po své cestě za likvidací a osvobozením planety potkáte různě bizarní postavičky. Nechybí ani neskutečně otravný Claptrap.
Jak jsem řekl, humor byl vždycky hlavním tahounem série a první dva díly uměly opravdu dobře rozchechtat, nebo vás donutily plácnout se do čela. Tady je humor… prázdný, suchý, bez nápadu. Postavy se vyjadřují různě a mají různé hlášky. Jejich úroveň je ale kolísavá. Výbuchy smíchu se nekonají. Možná tak lehké ušklíbnutí, nebo úsměv. Celá nová planeta působí jako přeskinovaná Pandora prohnaná přes ždímačku. Kairos nemá kouzlo, šarm, či cokoliv, co by vás donutilo mermomocí odhalovat jeho tajemství.
Předchozí odstavce platí i pro čtveřici hlavních hrdinů. I když mají v zásobě spoustu bojových hlášek, ani jeden prostě nezaujal. Do hry jsem se vrhnul s pseudovikingem Amonem a musím říct, po 5 hodinách mi jeho bojové hlášky začaly lézt na nervy. Všeobecně těch hlášek není mnoho a postavy je trousí pořád dokola. A nemůžu se zbavit dojmu, že nejsou reakcí na děj okolo, ale smyčkou, která se opakuje. Jen můj dojem, nic víc.
Ubisoft si stěžoval, že ho někdo vykrádá
Ač planeta Kairos není kdovíjak kouzelná, jako prostor pro hraní poslouží adekvátně. Co se týče herních prvků, tady není moc co popisovat. Většina věcí zůstala při starém. V jádru tu pořád máme zábavný mix RPG/FPS/lootershooter ujetými zbraněmi v množstvím větším než megalomanském. Většina starých prvků byla vybroušena a funguje více než dobře. Opět, problém se vším novým. Nejsem konzerva, nové prvky na staré kostře mi nevadí, pokud jsou udělány správně. Což bohužel zde nejsou. Proč? Protože jsou na férovku vykradené odjinud. A inspirace je nezvládala taky zrovna slavně.
Ano, Borderlands 4 vykrádá generické hry od Ubisoftu. Dojde vám to na první dobrou v momentě, kdy se dostanete z prologu do otevřeného světa. Všude je něco, kde musíte něco sebrat, osvobodit stanoviště, odemknout nový úkryt. Když jsem to uviděl poprvé a došlo mi, o co se jedná, dobrou minutu jsem zíral a nevěřil vlastním očím. Dokonce jsem se musel na Steamu ujistit, jestli tohle nedělal Ubisoft. Tak špatné to je. Tohle přepálené prozkoumávání světa není nutně špatně, pokud je udělané dobře. Tady je ale děsně generické a chvilkama jsem se nemohl zbavit dojmu, že hraju hru od Ubisoftu.
Lidi, co si chtějí jen projít příběh čeká utrpení. Po čase vám dojde, že pokud nebudete prozkoumávat a lootit všechny možné hromádky odpadků, plnit vedlejší questy, moc daleko se nedostanete. V prvních dvou dílech to bylo sice taky, ale tady vás hra k tomu vysloveně nutí a každá další příběhová kapitola vyžaduje vyšší úroveň. Obvykle tak jednu dvě výš, než na jaké skončíte v předchozí misi. Pokud doslova negrindíte úrovně na vedlejších misích, připravte se, že vás budou ničit nepřátelé o několik úrovní výš už po dvou, třech hodinách hraní.
Doom se vzteká taky
Design nepřátel taktéž patří do sekce: Tohle už jsem někde viděl. Hlavní záporná frakce, The Order (jak originální) vypadá designově jako směska Dooma a Destiny. Jeden z hlavních bossů nápadně připomíná finálního bosse z druhé zmíněné hry. Popravdě, nevím, jestli to byl účel a narážka, nebo autoři už fakt nevěděli, jak dál. Vzhledem ke stavu hry to vidím na druhý případ.
V Borderlands 4 v podstatě platí jediné – nové věci jsou vzaty odjinud a většinou nefungují moc dobře. Výjimkou jsou bič, kterým se můžete přitahovat na nedostupná místa, nebo přitahovat předměty z dálky. Dá se opravdu dobře využít pro pohyb a boje díky tomu mají opravdu šťávu.
Druhou novou a dobrou věcí jsou trysky. Nejedná se žádný jetpack alá Starfield, Titanfall a podobně. Vyskočíte a trysky vás udrží ve vzduchu o pár vteřin výš. Ale musíte být ve vzduchu než je zapnete. Nedá se s nimi stoupat, jen udržovat výšku a řízeně klesat. Oba tyto prvky hru dost oživují a já si je užíval.
Expresní dodávka bugů ze Zóny!
Autoři se ve vykrádání slavných her nespokojili jen s designem a herními mechanikami. Pamatujete, jak šíleně byl zabugovaný Cyberpunk 2077 a Stalker 2? No, tak Borderlands 4 jsou na tom podobně. Vývojáři si zabugovanost hry vzali asi jako výzvu. Spousta hráčů si stěžuje na padání hry, propady fps a další libůstky. Jelikož jsem hned po zapnutí hry omezil spoustu detailů a upravil si hru tak, aby mi nestoupaly teploty v PC, pády a grafické glitche se mi naštěstí vyhnuly. Hru jsem testoval na sestavě: Core Ultra 7 265k, 64gb DDR5 RAM a RTX 5070 12gb a díky omezení FPS jsem neměl ani jejich propady.
Tyto známé problémy jsem sice neokusil, ale dostal jsem plný pekáč jiných. Úplně běžně se mi stávalo, že se protivníci zasekávali o předměty, zasekávali ve křoví, či stromech. Když jsem umřel po třetí na jednom a tom samém místě díky tomu, že protivník se propadl pod mapu a odtamtud na mě střílel, měl jsem co dělat, abych hru nevyprovodil s 1/10. Ostatně, kolize objektů je na spoustě míst prostě katastrofa. Nepřátelé a občas i vy se zaseknete o neviditelnou hranu zdi, která je vizuálně půl metru od vás. Stává se to opravdu často při běžném průzkumu světa. V koridorových pasážích také, ale ne tak hodně.
Má cenu vyrazit na Kairos?
I přes všechno špatné, co jsem tu zmínil, musím uznat jednu věc. Borderlands 4 není vysloveně špatná hra. Boj je fajn, má šťávu a člověk se u něj odreaguje. Hratelnost je dost návyková a já se od hry nemohl odtrhnout mnoho hodin. Pod hromadou bugů a divných ptákovin tu je pořád staré dobré Borderlands. Má to šťávu, člověk se občas usměje, a s přáteli to bude jízda. Jen je vidět únava materiálu celé série, která se už očividně nemá kam posunout. Krade všude možně a moc jí to nevychází. Vzato kolem a kolem Borderlands 4 jsou pro mě zklamání roku. Celkem jsem se na ně těšil. Zůstala jistá pachuť, že místo očekávaného pořádného bifteku jsem dostal třikrát vyvařenou čínskou polívku.
Verdikt
Borderlands 4 nejsou vysloveně špatným titulem. Jen až moc krade jinde a nové změny obvykle nejsou moc k lepšímu. Ne zrovna zajímavý příběh, nezajímavé postavy a divný humor srážejí hru dost do průměru. Pokud vývojáři rychle opraví bugy, bude tu dobrá coop akce pro partu kámošů. Dobrá, ale ne výborná.
