Dying Light: The Beast – recenze parkourového masakru v Alpách
Série Dying Light se po více než 3 letech opět vrací v plné síle a přináší mnohé vítané změny. Jaké novinky si pro nás vývojáři přichystali a jak si pokračování vede oproti předchozímu dílu?
Spolu se sérií Resident Evil je Dying Light moje srdcovka a byl jsem rád, že místo přídavku pro druhý díl jsme se dočkali plnohodnotného pokračování, které si z předchozích dílů bere to nejlepší a navrch se snaží přinést i mnoho nových mechanik.
Dying Light: The Beast sice nenavazuje přímo na druhý díl, ale dějově se odehrává krátce po skončení příběhu Dying Light 2. Hlavní postavou je i nyní sympaťák Kyle Crane, který byl poslán organizací GRE do středovýchodního města Harran zamořeného zombíky. Dalo by se říct, že se jedná o pokračování prvního dílu a jeho rozšíření, navíc s českou lokalizací.
Pokud jste titul nějakou dobu nehráli a tolik si z něj nepamatujete, nemusíte mít obavu, protože i na to vývojáři mysleli a v hlavním menu připravili krátkou rekapitulaci nejdůležitějších událostí, a to nejen z první hry, ale i z následného DLC Dying Light: The Following.
Dying Light 1 se odehrává v roce 2015 a Dying Light 2 o dost později, v roce 2036. Právě v mezičase těchto dílů, v roce 2023, se stává Crane vězněm, a to po dlouhých 13 let, až do konce Dying Light 2. The Beast začíná v okamžiku, kdy se Cranovi poštěstí a po dlouhých letech uvěznění se mu s pomocí osoby zvenčí podaří z vazby utéct. Na začátku vidíte několik sekvencí, ve kterých je na Cranovi experimentováno, a poprvé spatříte i hlavního záporáka, vědce Barona.
Po útěku se ocitnete v malebné krajině uprostřed Alp a vyhledáte útočiště v blízkém kostele, kde se setkáte i se svou parťačkou, která vám pomohla s útěkem. Ta vás navíc uvede do obrazu a vysvětlí, co se stalo. Crane však z laboratoře neutekl bez následků a za léta experimentů se z něj stal hybrid člověka a monstra s nadlidskou silou podobnou nočním volatilům (speciálním nočním zombíkům).
Hlavní zápletku tu nebudu vyzrazovat, ale naznačím, že se točí okolo pomsty a vypracování se k tomu, abyste mohli porazit Barona, který má k dispozici téměř neomezené zdroje, osobní armádu a nejspíše dále pokračuje ve svých experimentech, jen v jiném komplexu.
Nové gameplayové mechaniky
Užijete si mnoho tradičních mechanik, jako je nekonečné lootování opuštěných budov, mrtvých těl nebo zabezpečování úkrytů, ve kterých se můžete vyspat a hlavně v nich jste v bezpečí v noci před volatily. Systém craftování se téměř nezměnil, ale jednotlivé blueprinty můžete i vylepšovat na vyšší raritu, a to platí jak pro spotřební věci jako lékárničky, tak i pro zbraně. Suroviny pro craftování naleznete po celé mapě nebo si je můžete koupit od obchodníků.
Svou postavu si opět můžete přizpůsobit dle sebe pomocí schopností a na výběr máte celkem čtyři linie postupu s unikátní specializací. Můžete si v ní například odemknout plamenomet, granátomet a mnoho útočných schopností, přičemž jedna z nejzajímavějších je abilita Větrný Mlýn, kdy se točíte dokola velkou rychlostí a tím likvidujete se zbraní na blízko nepřátele okolo sebe.
Tři linie si vylepšujete tradičním levlováním, ale dovednosti bestie mají oddělený postup a najdete v nich vše pro vylepšení v „Beast“ modu, tedy režim, kdy vás na krátkou dobu ovládne vnitřní monstrum a získáte nadlidskou sílu, rychlost i odolnost.
Beast režim se aktivuje automaticky po naplnění speciálního ukazatele Beast modu (lze obejít schopností dostupnou později), který se naplňuje při boji a likvidaci nepřátel. Schopnosti monstra můžete vylepšovat pouze skrze likvidaci chimér (ve hře jich je osm typů), což jsou unikátní mutanti, ze kterých po zabití odeberete krev, kterou si následně vpravíte do vašeho krevního oběhu.
S lovem chimér je spjatá i část příběhu, kdy se postupně dozvídáte, čeho chtěl Baron dlouhým experimentováním na lidech dosáhnout. Dozvíte se dokonce i to, že nejste jediné monstrum s nadlidskými schopnostmi a lidským uvažováním.
Vozidla se opět vrací
Přestože oba díly Dying Light původně neobsahovaly žádná vozidla a museli jste se spoléhat na maximální využití parkouru, po aktualizaci se vše změnilo. Výhodou The Beast je tedy rozhodně to, že se v tomto novém díle svezete už od vydání, stejně jako v DLC prvního dílu The Following. Po celé mapě můžete najít obvykle v okolí úkrytů rozmístěná vozidla, která jsou na mapě pokaždé označená, i když je později opustíte.
Ve vozidlech však nemůžete jezdit donekonečna, protože silnice jsou plné zombíků a narážením do nich vozidlo poškozujete. Řešit musíte i dostatek benzínu, takže je dobré mít s sebou vždy plný kanystr, spotřebu paliva a poškození při nárazech můžete snížit pomocí schopností. Automobily doporučuju používat jen během dne, jinak přilákáte obrovské množství nebezpečných zombíků.
Během cestování automobily jistě oceníte i funkci navigace, podle které nikdy neminete místo, kam jedete. To je však dopředu nutné označit na mapě a pojedete vždy pouze po silnici plné nemrtvých.
Brutalita na vyšším levelu
Série Dying Light se vždy chlubila velkou mírou brutality, kde končetiny nepřátel létaly vzduchem, a jinak tomu není ani v případě nového dílu. Tentokrát si však vývojáři dali více záležet a krájení končetin je realističtější než kdy dříve. Odsekávat můžete ruce, nohy, hlavu a zombíky lze i rozseknout napůl, jen si dejte pozor, že ne vždy je tím zabijete a poté se za vámi stále mohou plazit ze zálohy.
Nejvíce uspokojivé je likvidování nepřátel pomocí zbraní na blízko a těch ve hře najdete opravdu hodně. Při mlácení do nepřátel odpadají kousky kůže a každá zbraň má trochu jiný dopad na to, jak dobře nemrtvé „okrájíte“. Při mlácení zombíků do hlavy dokonce můžete i vidět jejich mozek, což je rozhodně pěkný detail, který není pro slabé žaludky.
Největší jatka rozhodně zažijete po aktivaci Beast modu a během pár sekund se z vás stane nezastavitelné monstrum, které je schopné holýma rukama porcovat těla jako nejlepší řezník. Ani početná horda vás v tomto berserk modu nezastaví, protože z nich jednoduše naděláte sekanou. Je zde však jedna poněkud zásadní nevýhoda, a tou je nemožnost používat v tomto modu zbraně na blízko i na dálku.
Velký výběr zbraní
Podobně jako u druhého dílu vývojáři stále dbají na zbraně zblízka a kosit nepřítele můžete se 140 různými druhy. Tentokrát jsou ihned na začátku dostupné i střelné zbraně a těch je ve hře 17. V průběhu hraní se mi však vždy osvědčilo používat zbraně zblízka, protože jimi přilákáte méně nepřátel, ale dobře se mohou hodit i na likvidaci lidských nepřátel nebo dodělávání speciálních infikovaných, chimér či bossů bez ochrany hlavy.
Na likvidaci nejobtížnějších nepřátel rozhodně přijde vhod granátomet nebo plamenomet, ale obě tyto těžké zbraně jsou náročné na výrobu a munice ubývá velmi rychle, tím pádem se s nimi rozhodně neprobojujete z každého problému. Pokud i tak chcete bojovat na dálku a nepřilákat tolik pozornosti, můžete využít luk s klasickými nebo zápalnými šípy.
Rozdělení mapy a aktivity
Herní svět je rozdělen do několika sektorů s předem danou obtížností, a tak je třeba dávat si pozor, jaké části mapy navštívíte, alespoň ze začátku. Naštěstí hra vás viditelně upozorní na to, že jste se dostali do oblasti nad rámec dosaženého levelu. Zpočátku je celá mapa skrytá a postupným odhalováním objevujete nové lokace, při čemž se vám může hodit i dalekohled.
Objevit můžete temné zóny zamořené zombíky, ve kterých naleznete cenný loot (suroviny ke craftování, unikátní předměty), nebo třeba konvoje se zásobami a hlavně bezpečné zóny, místa s postelí, craftovacím stolem a ochranou UV lamp a můžete se zde schovat před nočními nemrtvými. Situačně však mapa může působit prázdně. Hlavní a vedlejší úkoly tradičně rozdávají NPC postavy a na mapě se objeví až po konverzaci s nimi.
Objevená místa však musíte po nalezení zabezpečit, pozabíjet všechny zombíky poblíž a hlavně zapnout proud, což obvykle vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti při šplhání, protože často se musíte dostat na těžko dostupná místa a přitom ještě táhnout kabel z generátoru do pojistkové skříně. To může být frustrující, kabeláž má totiž omezenou délku a každý metr se počítá. Stát se může, že narazíte i na časově omezenou misi, kdy máte za úkol zachránit přeživšího poblíž.
Příkladná optimalizace a téměř žádné bugy
Vývojáři z Techlandu se rozhodli Dying Light: The Beast odložit ze srpna na září a toto rozhodnutí se na hře rozhodně podepsalo v dobrém směru, protože během hraní jsem narazil jen na jedinou chybu, kdy se pár zombíků teleportovalo do vnitřku budovy, kde jsem byl. Nevšiml jsem si žádného problikávání textur, chybějících modelů ani na chyby v animacích u NPC postav. Dokonce jsem se ani jednou nedočkal oblíbeného bugu z minulých dílů, kdy bych se propadal pod mapu.
Stěžovat si nemůžu ani na optimalizaci a na mé sestavě s grafikou Geforce RTX 4060 TI a procesorem Intel Core i5-12400F mi hra běží v rozmezí od 80 do 150 fps při zapnutém DLSS (kvalita) a povolenému generování snímků. To vše v 2K rozlišení a při kombinaci nastavení detailů Vysoké a Střední. Na středním presetu jsem měl nastavené pouze odlesky a stíny.
Musím však podotknout, že jsem neměl zapnutý ray tracing, který by hra měla podporovat, ale já přepínač pro jeho zapnutí nikde v nastavení nenalezl. Pokud bych ho zapnul, nejspíše by mi radikálně klesla průměrná fps, jak je zvykem téměř u každé jiné hry.
Stojí hra za váš čas?
Za mě jako fanouška zombie her rozhodně Dying Light: The Beast stojí za odehrání, dobře se v něm vyblbnete při cestování po mapě i v boji s lidmi i nemrtvými. Příběh je sice relativně předvídatelný, ale takto nemusí působit na každého, protože ne každý odehrál desítky akčních příběhovek. Opět platí, že po dohrání úvodní mise si kampaň můžete zahrát celou v co-opu. Oproti druhému i prvnímu dílu při vydání zde najdete podobný počet zbraní a vlastně i schopností. Velkou přidanou hodnotou je rozhodně režim bestie, který je nesmírně zábavný a cítíte se při jeho použití jako zombie Hulk.
Pochválit můžu i velkou variabilitu nemrtvých a už o dost méně potkáváte stejně vypadající zombíky než v předchozím dílu. Líbilo se mi i samotné prostředí alpského města, které působí dost odlišně než předchozí lokace. Po grafické i zvukové stránce se vše opět povedlo na jedničku a při nočním hraní se sluchátky se může u hry bát i ostřílený fanoušek hororů.
Délka hlavní kampaně se pohybuje okolo 20 hodin v závislosti na tom, jak obratní budete ve využití parkouru. Pokud budete hrát celou hru s přáteli v co-opu, můžete dojít k závěrečné misi o dost rychleji. Vzhledem k pravidelným aktualizacím u minulých dílů lze očekávat, že Techland si pro nás připraví mnoho dodatečného obsahu a třeba se dočkáme i zasněženého prostředí, když se titul odehrává v horském údolí.
Dying Light: The Beast si můžete zahrát na PC, Playstationu 5 a Xbox Series X/S. Do konce roku je plánované vydání portu pro Playstation 4 a Xbox One. Hra je dostupná zdarma pro majitele Dying Light 2 Stay Human Ultimate Edition na všech podporovaných platformách.
Za poskytnutí klíče k recenzi děkujeme polskému studiu Techland.
Verdikt
Dying Light: The Beast jde ve šlépějích předchozích dílů a snaží se přidávat mnohé vítané změny. Příběh sice nenadchne veterány akčních her, ale jedná se o parádní zombie hru s pořádnou dávkou brutality a zajímavým prostředím.
