Egypt Frontiers - recenze simulátoru egyptského stavitele
Egypt Frontiers vás nechá okusit tvrdou realitu stavby pyramid, kde každý krok stojí úsilí. Promyšlený simulátor baví, ale občas zakopává o vlastní limity.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Tvrdý, ale promyšlený simulátor
Egypt Frontiers na první pohled působí jako další z řady budovatelských simulátorů, které vás nechají v klidu si vystavět vlastní civilizaci. Jenže už po prvních minutách je jasné, že hra vám nedá nic zadarmo a každý posun vpřed si musíte poctivě odpracovat. Zapomeňte na pohodové kliknu a hotovo. Tady si i ten kámen musíte skoro osobně vytesat.
Základem je důsledný management zdrojů a celého zázemí. Nestačí jen těžit materiály a stavět monumenty. Musíte řešit i zdánlivě jednoduché detaily, jako je příprava jídla nebo zajištění dostatku surovin a dělníků pro každodenní fungování. Právě v tomhle směru působí Egypt Frontiers překvapivě promyšleně a dokáže vás vtáhnout do pomalejšího, ale uspokojivého tempa budování.
Hra je rozdělena do několika lokací, mezi kterými se postupně posouváte. Každá nová oblast přináší jiné podmínky a jiné stavby a nutí vás upravit herní strategii, což pomáhá udržet hratelnost svěží i přes jinak poměrně repetitivní základ. Pocit, kdy se vám podaří rozjet fungující systém a sledovat, jak vaše stavba roste téměř sama, patří k nejsilnějším momentům celé hry.
Velkou roli hraje také samotné tempo hry, které je spíše pomalejší a klidnější. Egypt Frontiers vás nenutí spěchat, ale zároveň vás neustále drží v pozoru, protože každá chyba v plánování se dříve nebo později projeví. Právě tahle kombinace klidu a nutnosti přemýšlet dává hře její specifický charakter.
Jednoduchá grafika a základní hratelnost
Na první pohled Egypt Frontiers nevypadá vůbec špatně. Prostředí je přehledné, barevně příjemné a dokáže navodit atmosféru starověkého Egypta. Jakmile se ale podíváte blíž, je znát, že jde spíš o low budget projekt, který náročnější hráče po vizuální stránce příliš neosloví.
Hratelnost pak doplňuje systém zkušeností a levelování. Za postup ve hře získáváte zkušenosti, s každým levelem pak obdržíte body, které můžete investovat do různých vylepšení. Ta zahrnují například rychlejší pohyb, větší kapacitu přenášených surovin nebo rozšíření inventáře, což postupně zpříjemňuje a zefektivňuje celé hraní.
Zajímavým a lehce bizarním prvkem je práce s otroky. Ti za vás mohou vykonávat část činností, i když jejich energie rychle dochází. Hra to ale řeší po svém - stačí jim “dodat motivaci” bičem a pokračují dál. Jde o moment, který působí trochu úsměvně, ale zároveň dobře zapadá do herní mechaniky a odlehčuje jinak poměrně seriózní tón hry. Upřímně, málokterá hra vás přiměje přemýšlet nad tím, jestli jste náhodou nepovýšili z manažera na dozorce.
Atmosféra ano, detaily pokulhávají
Velkým plusem je zmiňovaná atmosféra starověkého Egypta. Prostředí působí uvěřitelně a hudební doprovod k němu skvěle sedí. Problém ale nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že hudba se po čase začne opakovat. Zpočátku příjemný podkres se tak postupně mění v rutinu, která už nedokáže udržet stejnou míru ponoření do hry. Po pár hodinách budete mít pocit, že tu stejnou skladbu slyšíte častěji než vlastní myšlenky.
Zklamáním je také absence mluvených dialogů. Hra sice předává informace jinými způsoby, ale chybějící dabing ubírá na živosti světa a celkovém vtahujícím efektu. Egypt Frontiers tak místy působí až příliš staticky a odtažitě. Zkrátka absence dabingu a repetitivní hudba vás dřív nebo později donutí si zvuk vypnout a pustit si vlastní playlist. Ideálně něco, co vám připomene, že svět je přece jen o něco živější.
Největší slabinou jsou za mě některé nelogické postupy při stavbě. Hráč se občas dostane do situací, kdy jednotlivé kroky nedávají úplně smysl nebo nejsou dostatečně intuitivní. Střechu například drží pohromadě čtyři kusy lana, ale na stavbu mi stačí kusy dva. Na okno ale pak použiju čtyři kusy kamenů, i když by logicky stačil jeden a tak dále. Místo přirozeného toku práce tak přichází zbytečné zdržení a frustrace, která dokáže narušit jinak dobře nastavený základ hry. Fyzika si tu zjevně bere dovolenou pokaždé, když začnete stavět něco složitějšího.
K tomu se přidává i určitá míra repetitivnosti, která se začne projevovat hlavně při delším hraní. I když jednotlivé lokace přinášejí nové výzvy, základní principy se skoro vůbec nemění a hra se tak může začít točit v kruhu. Pro někoho to bude uklidňující rutina, pro jiného naopak důvod hru vypnout. A možná si jít postavit něco reálného - třeba na kafe.
Egypt Frontiers je titul, který si najde své publikum především mezi hráči, kteří mají rádi pomalejší, systematické budování a nevadí jim postup krok za krokem. Nabízí zajímavý a místy velmi uspokojivý simulátor, který stojí na pevných základech, ale zároveň ho brzdí opakování, technické nedostatky a občas nelogické mechaniky. Jestli vás tedy láká představa, že si vlastní pyramidu skutečně odmakáte, Egypt Frontiers vám tenhle zážitek dokáže nabídnout, i když ne vždy úplně bez zádrhelů.
Verdikt
Pokud vám nevadí opakující se hudba a herní mechaniky, nepříliš oslnivá grafika a chcete prostě jen vypnout, je Egypt Frontiers hra pro vás. Jestli očekáváte nějaký druh výzvy a nudí vás zdlouhavé procesy stavby, rozhodně vás tento simulátor bavit nebude.
