Recenze soulsovky Onimusha: Way of the Sword
Onimusha: Way of the Sword je už třetí velkou hrou od Capcomu v letošním roce. Byly tu i lepší akční RPG, ale rozhodně nejsme zklamaní.
Japonská společnost Capcom letos opravdu vaří. Po hrách Pragmata a Resident Evil vydala už třetí velkou hru, Onimusha: Way of the Sword, která navazuje na stejnojmennou sérii. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy. Původní díly jsem nikdy nehrál, takže jsem do hry nevstupoval s nostalgií ani očekáváním. Těšil jsem se na dobrou souls hru, žánr, který zbožňuji.
Vy nespolehlivý čuně
Onimusha: Way of the Sword se odehrává v japonském městě Kjóto na začátku 17. století a z podsvětí se právě na svět valí démoni. Hlavním hrdinou je Miyamoto Musashi, nadaný samuraj, který jako jeden z mála dokáže démony poslat tam, kam patří. Ovšem s každým dalším padlým nepřítelem pomalu ztrácí sám sebe a náš hrdina tak během hry řeší dilema a hledá vůli dál bojovat.
Je to i tím, že náš panáček není žádný vznešený samuraj. Je drzý, přehnaně sebevědomý a má tak daleko k tomu být vznešený a moudrý. Překvapivě to ale funguje dobře. Onimusha je drsný svět a Musashi sem sedí. Osobně se přiznám, že příběh hry mi moc nesedí. Viděl jsem docela dost scén, které působily bizarně. Na druhou stranu má příběh silné momenty, ačkoliv nejde o nijak komplikovaný příběh. Postavy, které potkáte, dostávají dost prostoru, aby jejich osudy nepůsobily jen jako záminka pro další souboj. Hra má takových částí víc, o to je škoda, že si laťku příběhu nedokáže udržet po celou dobu.
Vy jste ale prase
Souboje s šílenými bossy a boj celkově jsou hlavním tahákem hry. Načasovat útok a správné odražení je alfou a omegou všeho, podobně jako u jiných soulsovek. Na druhou stranu chce být Onimusha: Way of the Sword jiná. Hra nechce, abyste se zasekli hodiny na jednom místě. Boje s nepřáteli jsou svižnější a rychlejší. Když uděláte chybu a nepřítel vás zasáhne, nebolí vás to tolik. Celkově máte větší volnost a to mi přišlo super. Neříkám, že Onimusha nenabízí výzvu, ale netrestá vás jako jiné soulsovky.
Souboje s bossy pak patří k tomu nejlepšímu v celé hře. Protože je to hra od japonského studia, vývojáři popustili uzdu své fantazii. Změnit ale musíte také strategii proti nim. Na některého bosse je potřeba více útočit, na jiného se zase více bránit. Hra zkrátka nechce, abyste ke každému bossovi přistupovali stejně. Onimusha má navíc tu touhu vám záporáky ukázat. Jejich osobnosti, jejich příběh. Nemáte pocit, že jste naběhli do bosse, který se tu jen tak vyskytl. Právě kombinace soubojového systému a bossů držela moje tempo hraní nejvíc.
Sprosťáku
Onimusha: Way of the Sword má bohužel problém, který mají i ostatní podobné hry, třeba Nioh. Když dojde na vedlejší obsah, je to vlastně slabota. Hra se odehrává v polootevřeném světě, který na první pohled vypadá skvěle. Kjóto a jeho okolí, plus výprava, to všechno patří k silným stránkám hry.
Jenže hra vás často nutí k tomu, abyste plnili vedlejší obsah, který se bohužel často opakuje. Někam jít, někoho zabít, něco přinést. Tohle je bohužel výrazněji vidět v druhé polovině hry, kdy jsem už poměrně snadno uhádl, co bude následovat. Je to určitě škoda, protože mi přišlo, že tvůrcům už došly nápady, anebo se jim vedlejší obsah vyloženě dělat moc nechtěl. Vůbec by mi nevadilo, kdyby tam podobné aktivity vůbec nebyly. Chápu, že vývojáři chtějí dát oddech příběhu, ale říkám si, že by to možná bez nich bylo lepší. Vedlejší aktivity nejsou originální, brzy se začnou opakovat a nebyl by to asi takový problém, kdyby vás do toho místy hra vyloženě nenutila.
Okamžitě se omluvte
Přijde mi taky trochu škoda, že hra graficky nepůsobí tak dobře, a přijde mi to škoda, když se podívám na hry jako Pragmata nebo Resident Evil. Onimusha oproti tomu vypadá nejhůře. Nejde o vyloženě graficky špatnou hru, ale textury místy nepůsobily úplně dobře a Capcom umí udělat graficky moc hezké hry. Na druhou stranu budu vždycky brát horší grafiku před horší optimalizací a ta žádné problémy nemá. Hra mi celou dobu běžela naprosto plynule, bez problémů. Po celou dobu hraní jsem nenarazil na žádnou chybu nebo bug, který by mi zkazil zážitek z hraní.
Ne, já se neponížím
Onimusha: Way of the Sword lze průměrně dohrát za 15–20 hodin a přijde mi to naprosto ideální. Hra je bohužel bez české lokalizace, ale to mi nijak výrazně nevadilo. Celkově šlo o výborný zážitek. Hra rozhodně není dokonalá a má své chyby, které se objevují v podobných titulech. A přestože jsem ji já sám osobně označil za souls titul, není to úplně pravda. Nabízí rychlé souboje s důrazem na parry a protiútoky, výrazné boss fighty a démonické Japonsko. Optimalizace je parádní a celkově po technické stránce nebudete mít žádné problémy. Troufnu si říct, že i slabší sestavy hru rozjedou, ale to je jen můj názor.
Potkat vás ještě jednou v životě, tak to bude moje smrt
Onimusha mi celkově nabídla to, co jsem očekával. Intenzivní souboje s bossy, které se vám rychle vryjí do hlavy. Syrový svět a poněkud nevšedního hrdinu. A po téhle stránce jsem zklamaný nebyl. Nejde o hru roku, o to se ani vývojáři pravděpodobně nesnaží. Jde o velmi dobrý akční RPG titul se souls prvky, které fungují skvěle. Nepůsobí nejlépe graficky ani vedlejším obsahem, není to ale nic, co by mělo zkazit zážitek z hraní.
Verdikt
Onimusha: Way of the Sword se silnou akční stránkou, zapamatovatelnými bossy, která vám nic nedaruje, ale také vám odpustí chyby. Má své slabé stránky, které by vám ale neměli znepříjemnit celkové hraní. Takže これはかたじけない samuraji
