Luto: Recenze slušné a krátké hororové jednohubky
Luto je poměrně neznámý indie hororový titul, který vyšel před pár dny. Je to zajímavá jednohubka, nebo předražený nedovařený počin?
O hře Luto jsem neslyšel do té doby, než mi ve schránce přistál kód na recenzování. Ač nejsem fanda hororových her, některé tituly z tohoto žánru mám rád. Třeba dnes již stará SOMA, což je titul, který mě uvízl v paměti na dlouhá léta. Psychologický horor s dusivou atmosférou, po jehož dohrání zůstala spousta filozofických otázek. Od Luto jsem očekával něco podobného. Autoři se jasně inspirovali PT, což bylo demo lákající na nikdy nevydané Silent Hills s Normanem Reedusem. Máte tu úzké koridory domu s mizerným osvětlením, tajemné postavy mizející rychle z vašeho pohledu, prostě klasický horor v uzavřeném prostoru. Kupodivu na malém a celkem obyčejném prostoru se autoři slušně vyřádili.
Trochu to svědí
Co musím pochválit, je atmosféra. Tajemná, divná, neříkající nic naplno. Nejlépe by se dala popsat jako nepříjemná, nebo svědivá. Jste muž jménem Sam a žijete sám. Chodíte každý den do práce a máte psychické problémy. A přesně od tohoto momentu se začíná odvíjet zajímavý příběh o depresích, smutku a smrti. Autoři si vyhrály s náznaky, takže krutou realitu dávkují postupně. Je milé vidět ten pomalý posun. Od začátku máte sice pocit, že je něco špatně, ale plná velikost problému se ukáže až na samém konci. A to je jedině dobře. Vše navíc dokresluje komentář vypravěče, který s postupem v příběhu ztrácí soudnost a i přes veškeré snahy se mu příběh sype pod rukama. V tomto případě úmyslně a funguje to.
Jednoduchá hratelnost
Luto je jednoduchá adventura spoléhající zejména na atmosféru a stísněné prostředí. Ovládání je klasické a jednoduché. Prostě procházíte jednu místnost za druhou a občas vyřešíte nějaký rébus. Hra vás nechává vychutnávat ponuré depresivní prostředí a když přijde lekačka, je vcelku slušně načasovaná. Pomalá chůze, kdy i sprint není nikterak rychlý, nemožnost se skrčit, to vše je udělané se slušným citem.
Popravdě, když jsem hru hrál ve tři ráno ve zhasnuté místnosti, měl jsem neustále pocit, že mi někdo kouká přes rameno, nebo něco sleduje. Nemohl jsem se ale odtrhnout od obrazovky a neustále postupoval hrou vpřed. Takže si asi dokážete představit moje vyděšené zařvání, když mi moje kočka nečekaně skočila do klína a dožadovala se něčeho dobrého. Nemusel jsem sice nic prát, ale mnoho nechybělo. Autoři si tedy za atmosféru a zpracování zasluhují jedničku s malou hnědou hvězdičkou.
Indie titul se vším všudy
Luto je indie titul, takže někde se neduhy malého studia projevit musely. Naštěstí jsem během hraní nenarazil na žádné bugy a hra mi ani jednou nespadla. Problém je jinde. Hra byla očividně od začátku plánována jako rychlá, hororová jednohubka, kterou si zahrají fandové žánru a streameři na Twitchi. Nenáročná hratelnost a slabé 4 hodiny herní doby jsou asi hlavní slabiny tohoto titulu. Jasně, pořád je to delší než kampaň Modern Warfare 3 z roku 2023, ale i zde platí, že po dohrání nemáte moc důvodů se ke hře vracet. Projdete jednou a krom pár zajímavých momentů vám v hlavě moc věcí neutkví. Prostě titul na jedno dohrání. Dobrý, ale ne moc výjimečný. Za 20 éček mi to přijde trochu málo, ale pokud hru chytnete ve slevě za polovic, jen do toho. Za takovou částku jednoznačně stojí.
Verdikt
Luto v jádru není vysloveně špatný titul. Je to prostě jednohubka na jedno dohrání. Na chvíli zabaví a to je asi tak všechno, co se od ní dá očekávat
