Nobody Wants to Die Vás donutí přemýšlet nad otázkou života a smrti
Co se stane, když spojíte noirovskou atmosféru a přidáte krapet cyberpunkového sci-fi? U Nobody Wants to Die budete rozhodně přemýšlet nad smyslem nesmrtelnosti.
Do nové adventury Nobody Wants to Die jsem šel s čistým štítem. Viděl jsem trailery, nicméně neměl jsem žádná velká očekávání a nenechal se nahypovat.
Jedná se o detektivní příběh zasazený do New Yorku v 24. století, kde smrt prakticky neexistuje díky vyspělé technologii, která dokáže přenášet vědomí člověka do nového těla a tak pokračovat ve svém životě. Pokud na to tedy daný jedinec má peníze, jinak zůstane jeho vědomí v tzv. paměťové bance.
Hrajeme za detektiva jménem James Kara, který posledních pár let bojuje s alkoholismem a depresivními myšlenkami kvůli ztrátě své ženy a kvůli tělu, ve kterém má vědomí. Vypadá to, že naše kariéra je skoro u konce, když dostaneme případ smrti osoby s vysoce důležitým politickým postavením. Rozplétání celého případu je velmi jednoduché a zvládnete ho bez větších obtíží.
Během vyšetřování dostáváme spojku jménem Sara Kai, která je nám neustále k dispozici na telefonu a poskytuje nám cenné informace a rady.
Samozřejmě, jedná se o adventuru, takže příběh a celkový motiv celého případu jsou hlavními taháky hry. Vytváření vztahu mezi Jamesem a Sarou je klíčovým lákadlem. Hráči mají možnost vybírat, co James řekne, a podle toho se příběh odvíjí dále, což přidává hře na hloubce a znovuhratelnosti.
A jak se to vlastně hraje?
Hratelnost je velmi jednoduchá a místy až nudná, protože vás vývojáři celou hru vedou za ručičku a ukazují, jak postupovat dále. Nečekejte žádné těžké přemýšlení jako například u L.A. Noire nebo Sherlocka Holmese. Vše vám hra naservíruje na zlatém podnose.
Kde hledat důkazy, jak sestavovat sled událostí a jak používat vaše nástroje, jako jsou X-Ray lupa, UV baterka, foťák pro identifikaci a reconstructor. Ten vám ukáže, co se na místě činu stalo, pomocí dostupných stop.
Vše toto není těžké na pochopení a už vůbec ne na hledání. A to je vlastně jediná výtka k hratelnosti, kterou bych měl. Nemám rád, když mi hra vlastně pomáhá hrát a nenechá mě na věci přijít samotného. Jediný rozdíl je možná vytváření závěrů, které získáte spojováním různých stop a vodítek, kde máte spojit různé důkazy k sobě, aby dávaly smysl. Ovšem i tady je bohužel tento neduh, kdy vám hra pomáhá. Ať už dialogama při interakci s vodítkem nebo faktem, že špatné spojení stop není nijak trestáno. Místo přemýšlení, co by mohlo spolu nějak souviset, tak prostě zkoušíte spojovat vodítka a doufáte, že se vám najednou objeví fajfka indikující správné spojení.
Když se vrátím k těm dialogům, ty jsou naprosto úžasně napsány. Jsou chytré, vtipné a některé vás donutí se i pořádně zamyslet. Můžete vybírat závěry podle toho, co vám jako hráči dává největší smysl, a podle toho se bude příběh dál odehrávat.
Dále Vás mohou možná i překvapit občasné QTE, které teda hráči moc v oblibě nemají, ale zde jsou umístěny na správné části hry, kde dávají smysl.
Některé z vás už možná napadlo, zda hra nabízí více konců na základě výběru dialogů. Odpověď zní ano. Hra má celkem 9 různých konců, které závisí pouze na vašich volbách, odpovědích a závěrech, které učiníte během řešení případu nebo při konverzaci se Sarou. Důvodů, proč se vracet ke hře, je tedy více než dost.
Jinak hru pravděpodobně nedoporučujeme hrát, pokud neovládáte angličtinu, protože Nobody Wants to Die je velmi dialogově zaměřená. Nebereme to jako zásadní mínus, ale je to faktor, který by mohl některé české hráče odradit. Je možné, že se v budoucnu objeví fanouškovský překlad, ale k datu psaní této recenze česká lokalizace bohužel dostupná není.
Pokud jde o hratelnost a dialogový systém, už asi máte představu z mého povídání. Nicméně, mám ještě pár věcí, které bych chtěl dodat ke grafické stránce.
Shoří mi z toho počítač?
Noirovský New York spojený s kyberpunkem vypadá opravdu úžasně a některé scenérie jsou skutečně pastvou pro oči. Unreal Engine 5 je zde skvěle využitý, ale jakmile se dostanete blíže k texturám, všimnete si občas rozostřených detailů, které mohou kazit celkový dojem ze hry. Hru jsme hráli na nejvyšší detaily při Full HD rozlišení se zapnutým DLSS v režimu kvality, a i přesto jsme měli místy pocit, že hra vyšla tak 5 let zpátky.
Tyto problémy se však vyskytují pouze výjimečně. Jinak musíme vývojářům složit poklonu za grafický kabátek, který na vás dýchne atmosféru celého světa. Chvílemi máte pocit, že hrajete remake první Mafie, a hned poté se přenesete do světa Observera od Bloober Team. Když jsem se dozvěděl, že hra kombinuje tyto dva žánry, byl jsem skeptický, ale vývojáři si s tím poradili na výbornou.
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, je optimalizace. Na sestavě s RTX 3060 Ti, Intel Core i7-11th a 64 GB RAM jsem měl problém udržet stabilní snímkovou frekvenci, zejména v otevřenějších lokalitách. Na místech činu nebo v menších oblastech se hra držela kolem 50 FPS, ale jakmile jsme se ocitli na větších prostranstvích, složených převážně z menších kulis, snímková frekvence klesla až na pouhých 35 FPS.
Optimalizace se však dá zlepšit pomocí patchů, takže to nebereme jako zásadní mínus, zvlášť s ohledem na malý tým vývojářů.
Verdikt
Nobody Wants to Die Vás vtáhne do skvělého detektivního příběhu o vraždě členů městské smetánky za doprovodu úžasných dialogů mezi Jamesem a Sarou. Sem tam místy rozmazané textury a nudná hratelnosti Vás může odradit, ale za ten příběh a nízkou cenovkou to rozhodně stojí za to.
