Recenze Blood of Dawnwalker: upírského RPG od bývalých tvůrců Zaklínače
Blood of Dawnwalker má být podle mnoha předpokladů kandidátem na hru roku. A my na to už nyní máme jasnou odpověď.
Spite vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Blood of Dawnwalker byla na mém seznamu očekávaných her na čelním místě. Hra od bývalých tvůrců Zaklínače slibovala velké RPG s temným nádechem a podle zpráv, které se k nám dostaly, mělo jít o horkého kandidáta na hru roku. Měl jsem jen jednu obavu. Hra byla už od začátku označována za upírského Zaklínače a trochu jsem se bál, že podobností se hrou bude až příliš. Inu, moje obavy se po pár hodinách rozptýlily jako upír na světle.
Vítejte v údolí Sangora
Příběh hry se odehrává v alternativní středověké Evropě ve 14. století a začíná de facto tak, jak nám ukázal trailer hry. Stará šlechta v údolí Sangora je nahrazena upírem Brencisem a jeho bojary. Obyvatelé pak neplatí daně penězi, ale vlastní krví. Celé údolí je poměrně velké a rozlehlé. Desítky vesnic, bažiny, husté lesy i menší hrady a pevnosti. Celá oblast si pak žije vlastním životem. Obyvatelé pracují, cestují a na cestách spolu bojují bandité a vojáci. Ať už jdete kamkoliv, máte opravdu pocit, že celé údolí skutečně dýchá.
Po událostech v tutoriálu, kde se seznámíte s celým příběhem a místními poměry, pak do samotného údolí vyrážíme.
Tic Tac
Není žádným tajemstvím, že vaším hlavním cílem je záchrana vaší rodiny ze spárů Brencise. Na to máte omezený čas - třicet dní a třicet nocí. A právě čas je ta nejdůležitější věc, kterou ve hře máte. Už v tutoriálové části se velmi rychle dozvíte, že nemůžete prostě stihnout všechno. Celý den i noc mají osm dílků času, které se spotřebují s každým vaším úkolem nebo akcí. Něco stojí dva dílky, něco klidně šest. Musíte si tak dobře rozmyslet, do čeho svůj čas investujete. Vždyť i obyčejné přidělování perků a učení nových schopností stojí jeden dílek času. Pro někoho tak může být třicetidenní lhůta moc, pro někoho málo. Ale nebojte se toho. Žádná cesta není špatná, což říkají i sami tvůrci.
Hlavní hrdina Coen je totiž formován podle vašich činů a podle toho, co děláte, a je spousta cest, jak svou rodinu zachránit a Brencisovi škodit. Můžete například zvolit cestu vědění a magie a hledat po světě nadpřirozené způsoby, jak se obávanému protivníkovi postavit. Můžete se přidat k místnímu odboji, který už nějakou dobu upírům škodí, nebo můžete zvolit cestu osamělého vlka, který škodí ostatním bojarům a tím oslabuje jejich vliv a Brencisovu moc.
V tomhle Blood of Dawnwalker funguje naprosto parádně. Hra vám neříká, co máte dělat, co má větší přednost nebo prioritu. Dokonce se vám ani nemusí podařit rodinu zachránit. Tohle je příběh Coena a ten je takový, jaký ho vy uděláte. Vždyť se můžete klidně rovnou sebrat a vyzvat Brencise na souboj hned na začátku.
Vaše volby ovlivňují svět
Další silnou stránkou hry jsou pak samotné volby. Blood of Dawnwalker totiž můžete hrát mnoha způsoby a každé vaše rozhodnutí má skutečný dopad na svět. Já měl například úkol, kde jsem měl zachránit určitého vězně v pevnosti. Jak to ale provést? Budete předstírat, že se chcete přidat k vojákům? Nebo rovnou na pevnost zaútočíte? Počkáte raději na noc a využijete svých upírských schopností? Nebo budete v pevnosti podplácet, vyhrožovat či krást, abyste se dostali ke svému cíli?
Možností volby je snad v každém questu několik a jejich dopady rozhodně pocítíte. Pokud se například rozhodnete škodit Brencisovi, ten na to bude reagovat tím, že na vás vypíše odměnu, zesílí stráže a hlídky. Také obyčejní vesničané vás pak budou poznávat, což může být na škodu i k užitku. Byl jsem nemile překvapen, když mě v obyčejné cut-scéně dav lidí poznal, zděsil se a já musel rychle pryč. Takových dopadů je ale ve světě víc. Když jsem v rámci úkolu osvobodil skupinu vězňů, našel jsem je o pár dní později, jak přepadávají lidi na cestě. Ale budu se opakovat, když řeknu, že opět záleží na vašich vlastních rozhodnutích. Každý hráč tak bude mít jiné dopady na svůj příběh, a to podle toho, co bude dělat.
Den a noc
Coen je Dawnwalker, napůl člověk a napůl Vrakhen, tedy upír, což znamená, že se na rozdíl od běžných upírů může pohybovat i pod rouškou denního světla. Za bílého dne je ale obyčejný člověk, což znamená, že má úplně jiné dovednosti než upír. Například jeho životy jsou podstatně menší, nemůže používat žádné upírské schopnosti a musí se spolehnout čistě na sebe.
Také některé úkoly lze plnit pouze ve dne nebo v noci. Jako člověk má pak úplně jiné spotřební předměty v inventáři než upír, který jen těžko bude jíst česnek. Ten si raději dopřeje lahvinku vychlazené krve. Také v tomhle mi přišel Blood of Dawnwalker vlastně úžasný. Rozhodně nemůžete více investovat do jedné stránky Coena a tu druhou nechávat slabší. Musíte najít ideální balanc, abyste zvládli v údolí Sangora přežít jako člověk i jako upír. Což hlavně na začátku může být pro někoho problém, protože Coen na samotném začátku není zrovna silák. A tím se dostáváme k dalšímu bodu.
Souboje
Když došlo na samotné souboje, byl jsem poněkud mírně šokován tím, že i dva obyčejní nepřátelé vám mohou bez problému nakopat zadek. Boj s nepřáteli je totiž podobný například Kingdom Come. Útoky nepřátel musíte vykrývat ve směru, odkud přichází útok, v lepším případě je zablokovat a v tom nejlepším odrazit a sami zaútočit. I na nižší obtížnost mají nepřátelé poměrně tuhý kořínek a boj s větší skupinkou se tak stává opravdovou výzvou. Coen není Geralt a chvíli mu trvá, než svého protivníka zabije, a to i s lepším vybavením a schopnostmi. Ale znovu jde o velmi dobře zvládnutou část hry, kde se vývojáři nebojí ani brutality. Takže useknuté končetiny nebo hlava budou během bojů běžnou věcí.
Celkem pak můžete použít v souboji schopnosti až ze tří různých odvětví. Šermířství, čarodějnictví a upírství, díky kterým budete moci nepřátelům zasadit silnější ránu, nebo silněji kousnout, popřípadě jim pomocí magie způsobit silné krvácení.
Zaklínač Flashback
Hrozně nerad porovnávám dvě různé hry, ale během hraní Blood of Dawnwalker se zkrátka najde několik věcí, které jsou jako ze Zaklínače. Například inventář a spotřební předměty jsou téměř přesnou kopií, což ale v tomhle případě není vůbec na škodu. Inventář, rozdělování perků, sledování úkolů, kodex nebo mapa samotného údolí, to vše také vypadá jako ve třetím Zaklínači.
Znovu to ale není na škodu. Naopak je vše velmi přehledné a díky tomu, že je celá hra v češtině, tomu budeme rozumět úplně všichni. Mě už jako staršího hráče potěšilo, že jsem ihned viděl, který item je lepší, co se hodí lépe do noci a který zase do dne. Samotný Coen toho pak stejně jako Geralt poměrně dost unese, ale i tak si musíte hlídat váhový limit. Naštěstí jsou všude kolem obchodníci, kteří rádi koupí to, co jim prodáte. Ať už to jsou zbraně, zbroj, knihy nebo zbytečné harampádí, které se vám postupem hraní hromadí. Kdo potřebuje k životu osm lopat v inventáři?
Největší neduh hry, jaký se mi za celou dobu hraní stal byl trochu paradoxně právě s inventářem. Hra mi totiž sama od sebe občas přehodila předměty za jiné. Místo zbroje jsem měl najednou košili a v ruce úplně jinou zbraň, což není příjemné zjištění v důležitém boji.
Cítím tady krev
Nemusím vám asi říkat, že Coen jakožto upír potřebuje k životu pít krev. Protože v noci vás nic jiného nevyléčí. Naštěstí pro vás může náš hlavní hrdina vysát prakticky všechno, co se mu dostane pod tesáky. Krysy, králíky, jeleny nebo vlky. V lesích i všude kolem se toho potuluje víc než dost.
Čím více krve pak přijímáte, ať už formou vysávání vašich obětí, nebo prostřednictvím lahviček, zvyšuje se postupně vaše nákaza. Díky tomu získáváte přístup k lepším schopnostem a větší síle, ale na druhou stranu tím nad sebou stále více ztrácíte kontrolu. Ta se ještě umocňuje tím, kolik máte životů. Pokud například mluvíte s nějakou postavou a máte málo životů, můžete nad sebou ztratit kontrolu a danou postavu napadnout. Tohle osobně považuji za hodně dobrou mechaniku a musím říct, že jsem byl nemile překvapen, když dialogové možnosti během rozhovoru náhle zmizely a Coen se vrhl na svého spojence jako na nepřítele. Následky si dokážete domyslet.
Lamač srdcí
Také Blood of Dawnwalker se nahoty nebojí, ačkoliv Coen nemá takový zástup žen jako Geralt. Tolik se jich tu zase nepotuluje, které by o našeho hrdinu měly zájem, takže žádné sbírání karet tu nečekejte. Osobně si myslím, že to není na škodu. Alespoň nemusíte řešit žádné dilema, koho si vybrat.
Nástrahy údolí
Poměrně široký je i seznam našich nepřátel, i když takhle z hlavy bych dokázal vyjmenovat všechny, se kterými jsem se potkal. V lesích se potulují vlci a medvědi. Narazit tu můžete i na divočáky. Mezi příšery bychom mohli zařadit i Uriáše, podobné čertům, na které můžeme narazit mezi Brencisovými vojáky.
Střetneme se i s koboldy, což je druh, který bych přirovnal ke Glumovi z Pána prstenů, a to jak vzhledem, tak povahou. Narazit ale můžete na nemrtvé, přízraky, pekelné psy nebo zvláštní druh zdivočelých upírů. Mezi vzácnější nepřátele, na které tak často nenarazíte, patří třeba gargoylové nebo salamandři. Tím největším nebezpečím ale pro vás budou Brencisovi vojáci, kteří jsou prakticky všude.
Vedlejší aktivity
Blood of Dawnwalker nabízí celou řadu vedlejších aktivit, které ale stojí čas. Můžete například lovit nebezpečné příšery, opravovat kaple, které slouží k rychlému cestování, pomáhat obyčejným lidem na cestách nebo plnit vedlejší úkoly, kterých je po celém údolí víc než dost. Nebo si můžete jen prozkoumávat celé rozlehlé údolí. Je tu opravdu dost věcí, které se dají dělat, a ani v tomhle není asi co vytknout.
Hra má ale i vtipné momenty, kde si ráda bere reference a narážky na jiné slavné série. Tím, že ve hře neuvidíte jediného koně, jste sami sobě dopravním prostředkem. V noci se měníte na rychlonohého vlka, ve dne zase rychle sprintujete. Právě na absenci čtyřnohých dopravních prostředků si pak nejedna postava přímo ve hře stěžuje.
Velkolepá podívaná
Po grafické stránce je Blood of Dawnwalker jeden velký, úžasný zážitek a je vidět, že si tvůrci dali opravdu záležet i na detailech. Celé údolí je nádherně zpracované. Potoky, skály, lesy, vesnice, bažiny i samotné město jsou krásně graficky zpracované a nic nepůsobí odfláknutě.
S tím se ale pojí jeden problém, slabší sestavy budou mít problém hru rozjet. Já s tím problém neměl, protože jsem hrál na této sestavě:
- Grafická karta: NVIDIA GeForce RTX 4070 SUPER (12 GB)
- RAM: 32 GB
- Procesor: Intel Core i5-14600KF (3,50 GHz)
- Disk: SSD
- Operační systém: Windows 11
Na druhou stranu mi audiovizuální stránka hry tak silná nepřišla. Zaklínač nebo i Kingdom Come bych řekl, že to zvládli lépe. Neříkám, že byla špatná, ale u dvou zmíněných titulů to za mě bylo lepší. Možná se jedná pouze o můj názor, ale mně to tak zkrátka přišlo.
V čem má hra momentálně horší optimalizaci, jsou samotné cutscény. Samotná hra mi běží bez problémů na 120 FPS, ale v některých cutscénách má hra propad i pod 60 FPS. Není to ale tak, že by vám to nějak zkazilo zážitek nebo že by to bylo něco, co by jeden patch nedokázal opravit. Blood of Dawnwalker nabízí také obtížnosti pro ty, kteří hledají výzvy, až po ty, kteří si chtějí užít hlavně příběh. Obtížnost se týká pouze samotných soubojů, čas pro úkoly pak ubíhá na všech úrovních stejně.
Začátek série
Ještě před vydáním hry bylo řečeno, že Blood of Dawnwalker má odstartovat celou trilogii, a upřímně mohu říct, že vývojáři nemohli začít lépe. Hra rozhodně není bez technických chyb a dala by se místy vylepšit. Jedná se ale o vynikající hru, která by fanouškům RPG her, kteří milují Zaklínače, neměla chybět. Dost možná jsme tak svědky zrodu velmi úspěšné trilogie, která má to nejlepší ještě před sebou. Strávil jsem v údolí Sangora už přes 30 hodin a ještě pěkných pár hodin tam určitě zůstanu.
Verdikt
Blood of Dawnwalker oslní velkým, otevřeným světěm. Úžasným příběhem, který si hráč od základů tvoří sám. Skvěle napsanými postavami a možnostmi, které temné údolí Sangora nabízí. Kandidáta minimálně na RPG roku rozhodně máme.
