Recenze Killing Floor 3
Pokračování zombie akce Killing Floor vychází po dlouhých devíti letech. Čekali jsme více, ale nějaké ty inovace tu jsou.
Když jsem poprvé viděl Killing Floor 3, vypadalo to jako parádní kooperační zombie akce, kterou bych si užil s kamarády podobně, jako třeba oblíbené Left for Dead. Jenže jsem byl poněkud zklamán. Už smíšené recenze na Steamu dávaly najevo, že se tady něco nepovedlo. Po několika hodinách musím opravdu konstatovat, že Killing Floor 3 působí jako sámoška, kde polovina regálů zeje prázdnotou.
Zombie budoucnosti
Nějaký příběh tu nečekejte. Ani zápletka není složitá a nese se v duchu předchozích dílů. Vy a další hráči proti vlnám zombie. Jen je to celé zjednodušené a svižnější. Žádnou kampaň tedy nečekejte. Osobně mi to přišlo na škodu. Veškerý příběh se odehrává skrz kodexy, kde se dozvíte prakticky všechno o příběhu, nových zombií i korporaci Headline. Říkám si, že třeba i kratší kampaň by byla zajímavým osvěžením oproti předešlým dílům a možná by to přitáhlo i větší pozornost. Tím spíš, že toho hra jinak tolik nenabízí. Jenom ve zkratce. Máte tu 6 tříd hratelných postav, 3 bosse, 30 zbraní a 13 druhů nepřátel na 8 mapách. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že Killing Floor cílí zejména na nové hráče a ne na fanoušky nebo veterány druhého dílu.
Málo muziky
Skutečně, ten největší problém, který jsem s Killing Floor 3 měl, bylo rychlé vyčerpání obsahu. Během pár hodin totiž uvidíte vše, co vám vývojáři nabízí a bojoval jsem s pocitem, že hraji hru v předběžném přístupu. Chyběla mi atmosféra předchozích dílů. Ačkoliv některé mapy se snaží působit děsivě, bylo to slabé. Střelba ze zbraní působila zvláštně a oproti betě se nezměnilo prakticky nic, grafické zpracování není oproti druhému dílu nijak zvlášť lepší a ani animace se příliš nepovedly. Ale nechci být jen negativní. Budu mluvit i o tom, co se mi líbilo.
Kosení a kosení
Vývojáři udělali tu dobrou věc a v novém Killing Floor můžeme konečně popoběhnout, ze sprintu přejít do skluzu a vylézt na vyvýšené místo, pokud to je potřeba. Zabíjení hordy nepřátel je pak přece jen uspokojivější. V klidu můžete odstřelit končetinu a po mrtvých nepřátelích zůstávají kaluže krve. Zombie jsou také chytřejší, když reagují na útoky způsobem, který vypadá a působí realističtěji díky novému a vylepšenému fyzikálnímu systému. Krví pak může být pokrytá i vaše zbraň, nebo i nůž, což také vypadá dobře. Výběr zbraní je poměrně široký a je do celkem zábavné.
Šest tříd, šest schopností
Na výběr máte šest tříd postav. Máte tu komando, odstřelovače, medika, ninju, inženýra a demoličního experta. Každý z nich má pak svůj vlastní styl hraní a unikátní schopnosti. Třeba komando může zpomalit čas. Inženýr má zase k dispozici nástroj, díky kterému může na určitých místech nainstalovat obléhací věže a ninja je zase nejlepší, pro boj z blízka. Velmi uspokojivý ke také systém dovedností pro jednotlivé postavy. Celkově vzato je tohle asi to nejlepší, co vývojáři udělali. Jenže tohle všechno šlo na úkor systému vylepšování zbraní. Ten totiž působí velice divně a chaoticky. Máte tu systém zbraní od šedé, která je nejhorší až po fialovou, která je nejlepší. Jenže základní šedé zbraně si po pár zápasech můžete vylepšit na takovou úroveň, že překonávají i ty fialové. Kvůli tomu může být postup v polovině hry nudný, protože drahé věci, na kterých máte pracovat, se v daném okamžiku jeví jako snížení úrovně.
Co říci závěrem
Killing Floor zažil hodně rozpačitý návrat a třetí pokračování je vskutku průměrné. Pokud by šlo o hru v předběžném přístupu, dalo by se ledacos prominout, ale hra za 40 euro v základní verzi mi opravdu přijde, že je toho ve hře zatím hodně málo. Není to rozhodně žádná tragédie, nicméně pokud vývojáři chtějí, aby se na tuhle hru rychle nezapomnělo, musí pravidelně přidávat nový a nový obsah. Pokud nemáte kamarády, pravděpodobně si hru tolik neužijete.
Verdikt
Killing Floor 3 působí jako solidní verze předběžného přístupu, kterou si užijete akorát tak na víkend. Vývojáři musí začít přidávat především nový obsah a předělat systém zbraní. U druhého dílu se jim to podařilo, tak věřme, že uspějí i nyní. Ale po devíti letech čekání je to přece jen zklamání.
