Silica – recenze povedeného žánrového mixu
Silica je projekt jednoho jediného vývojáře se zajímavým nápadem a velkými ambicemi. Podařilo se to autorovi, nebo si ukousl moc velké sousto?
Silica patří mezi druh indie projektů od jednoho vývojáře, který na první pohled vypadá jako nefunkční mišmaš dvou nesourodých prvků. Ostatně spojit FPS a realtimovou strategii není jednoduchý cíl. Pár takových pokusů bylo, ale ne vždy dopadly zrovna dobře. Z hlavy mě napadá akorát Call to Arms a jeho pokračovatel Gates of Hell. Silica není zajímavá jenom svoji premisou, ale i tím, že na ní pracoval jen jediný člověk. Martin "Dram" Melichárek na Silice pracoval nejprve jako na módu pro Emperor: Battle for Dune. Později se Silica osamostatnila a po pár letech v Early Accessu vychází konečně ve verzi 1.0.
Na první dobrou musím před autorem smeknout. Zvládnout takovýto projekt sám (a menší podporou dalších lidí), byť za trochu delší dobu, to je opravdu něco. Hned na první dobrou je vidět, že autor je bývalý pracovník Bohemia Interactive. Nejenom proto, že hra vyšla za podpory jejich “Bohemia Incubator” programu. Jejich série Arma je pro mě srdcová záležitost a paradoxně Arma má se Silicou společného víc, než by se dalo na první pohled čekat. Máme tu detailní a promyšlenou hru, která je ve spoustě ohledech opravdu vypiplaná do sebemenšího detailu. Když jsem Silicu rozehrál poprvé, dost mě překvapilo, že tohle zvládl jeden člověk. O to větší respekt pak má za to, že tuhle hru dotáhl do verze 1.0. Detailnost a pečlivost vývojáře je vidět hned, ale je Silica i zábavná? No, asi jak pro koho, ale o tom později.
Inspirace odevšad
Silica se nepokrytě inspiruje Dunou, Starcrafty a dalšími známými scifi tituly a kupodivu nepůsobí jako splácanina všeho možného. Univerzum je zde funkční a nic zde nepůsobí jako pěst na oko. Sice se jedná o běžnou klasiku, kdy se dvě frakce řežou o látku na planetě (v Duně to bylo koření, tady je to Balterium) a do toho se na ně šklebí rozevřené tlamy místní fauny, náramně připomínající Zergy ze Starcraftu a Arachnidy ze Starship Troopers. Potěšující je, že vývojář vzal to, co funguje jinde a smotal to funkčního balíčku, aniž by měl po příběhové stránce ambice rozehrát nějakou originální space operu. Osobně mě vyhovuje klasika, než nějaké nepovedené experimenty. Po příběhové stránce Silica nevyniká, ale ani nezahambuje. Příběh dvou frakcí se dočká pár zákrut, pár zvratů ale není to nic, z čeho by si člověk hledal čelist pod stolem. Je ale dostačující a není to nic, co by hru sráželo.
Generál na vlastních nohách
Silica v kampani začíná přesně tak, jak čekáte. Nový velitel přebírá místo. Tady doslova, protože první misi absolvujete částečně na vlastních nohou jako FPS. Takových pasáží je ve hře docela dost a líbí se mi, že jejich dávkování není přemrštěné. Příběhové animace jsou většinou z pohledu vašich očí a to vám pomáhá se dost vžít do situace. Díky tomu má celý příběh dost osobní a uvěřitelnou notu. Jakmile převezmete velení, máte možnost se přepnout do jakékoliv herní jednotky, nebo velet celým armádám. Tady máme zase klasickou strategii, nejvíce evokující Starcraft a Command and Conquer. Z designu některých vojáků jsem jasně cítil inspiraci druhým zmíněným. Po stránce FPS, kdy se přepínáte do jednotlivých jednotek Silica funguje velmi dobře. Jen z počátku jsem trochu bojoval s ovládáním, ale nic, na co bych si nezvykl do pár minut. Střelba ze všech možných zbraní je zábavná, dostatečně přesná a boje větších uskupení jsou z pohledu vlastních očí dostatečně adrenalinové. Bohužel, strategická část má jeden trošku větší problém.
Cesta? Jaká? Kudy?
Jestli má někde Silica opravdu problém, je to patfinding jednotek. Na větších plochách to není takový problém, ale jakmile se boje přesunou do úzkých kaňonů, nebo měst, většina vojáků a vozidel je schopna velice rychle zabloudit, nebo se zaseknout o nějaký šutr. V tu chvíli jsem to přepínání do jednotlivých mužů dost ocenil, protože mi pomohlo je navést zpět na cestu, nebo zvládnout situaci bez větších ztrát na jednotkách. V prvních misích kampaně si toho moc nevšimnete, ale je tu pár misí, které díky členitému terénu dost trpí tímto problémem. Stačí někde jeden hloupý šutr, tank se vám zasekne a není schopen pokračovat dál. Tohle bude chtít ještě doladit a popravdě, je to asi ten největší problém.
Chcete těžit Balterium?
Silica v jádru není špatná hra, naopak. Je na ní vidět dost péče. Na to, že se jedná o práci jednoho člověka, je takřka husarský kousek, že verze 1.0 je funkční více než solidně. Jsou studia, které vydají hru v horším stavu ve verzi 1.0, než toto. Silica má ale ještě jeden menší problém. Stejně jako hry od Bohemia Interactive, je dosti komplexní a celkem detailní v každé svojí vrstvě. Vyvstává tak problém s přístupností. I přes to, že tutoriály jsou jasné a srozumitelné, je trošku problém se do hry ponořit. Chvíli to trvá, ale jakmile Silica přejde do krve, máme tu fajn neotřelý zážitek. Za sebe můžu jedině doporučit. Musím podotknout, že se jedná o malý indie titul, žádná velká produkce. Ze Silicy je vidět nadšení a péče jednoho jediného vývojáře. A ještě jednou před ním smekám. Tohle se mu fakt povedlo.
Verdikt
Silica je zajímavý a zábavný mix žánrů, který různým hračičkům nabídne dostatek možností, jak se vyblbnout. Jen je trochu škoda toho patfindingu jednotek.
