Warhammer 40K: Space Marine 2 je přes dekádu očekávané pokračování. Nyní vyvstává otázka, jestli se druhý díl aspoň trochu vyrovnal svému předchůdci.

Reklama

Když v roce 2011 vyšel první Space Marine, vzbudil rozporuplné reakce. Byla to první pořádná akce ze světa W40K od tehdy velmi populárního studia Relic. Ti stáli za velmi podařeným Dawn of War 1 a 2 (třetí díl nikdy nevznikl). Očekávaní byla velmi vysoká a rovnou se mluvilo o celé trilogii her. Bohužel, hra si v recenzích nevedla extra dobře a v prodejích to taky nebyla žádná sláva. Nicméně, po těch letech někoho napadlo polozapomenutou záležitost oživit a dát ji plnohodnotné pokračování. Na Warhammer 40K Space Marine 2 jsem se z počátku moc netěšil, ale jakmile se blížilo datum vydání, očekávání narůstala.

Krátké ohlédnutí do historie

Ruku na srdce, první Space Marine nebyl extra dobrá hra. Nebyla ale úplně špatná. Lehký nadprůměr na dvě odpoledne. Před recenzováním dvojky jsem si pro jistotu celý první díl prošel, abych je mohl co nejlépe porovnat. To budu dělat během recenze celkem často.

První díl jsem prošel a přes oči mě praštila spousta problémů. Absence cover systému hru dost ztěžovala, orkové byli tupí, zabugovaní a spousta dalších věcí. Celá hra dnes působí jako ořezaný reskin v té době populárních Gears of War. Osobně si pamatuju pachuť a hořkost ze zklamání v době vydání. Prostě to nebylo tak dobré, jak jsem si přál. I po letech hra nepůsobí jako nic moc, ale pořád má své jisté kouzlo. Osobně mě tedy velmi zajímalo, jak si s druhým dílem poradí jiní vývojáři.

Titul totiž nestvořil Relic, ale Saber Interactive, kteří kdysi dávno stvořili celkem zajímavou fps Timeshift, nebo coop akci World war Z. Nejedná se o žádné nové studio, ale o dlouhá léta fungující pardály s pár slušnými zářezy. Navíc, Timeshift mám rád a patří do mých guilty pleasure her, které i spoustu let po vydání, jednou za čas projedu.

Po 13 letech zpět

Nejenom v reálném světě, ale i ve světě W40k uběhlo od prvního dílu hodně času. A to rovných 100 let. Hlavním hrdinou je pořád vesmírný mariňák Titus. Ten byl po událostech prvního dílu degradován a odsouzen ke službě v jakési obdobě trestného praporu (Hlídka Smrti). Je vysazen na Kadaku, jedné ze dvou planet, na kterou si dělají zálusk Tyranidi, hmyzovitá rasa s kolektivním vědomím.

Po celkem dlouhém, ale epesním prologu je Titus raněn, omilostněn a v hodnosti poručíka navrácen do služby u Ultramarines. První věc, co zde musím pochválit – autoři dali od prvního dílu velký časový rozestup a události prvního dílu se z počátku jeví jako nepodstatné. Prostě, pokud jste nehráli, nic se neděje, hra vám to časem vysvětlí.

Postupem příběhu se ale události s prvním dílem čím dál více provazují, ale nepůsobí to rušivě. Autoři si tady citlivě vyhráli se scénářem a příběh na hráče sypou volnějším tempem. Nechávají ho pomalu rozkoukat a zvyknout si. Místo vržení bez jakéhokoliv vysvětlení nechávají příběh pomalu rozjet. To se ale nedá říci o akci. Ta je od první minuty vysokooktanová.

Zároveň musím pochválit druhou změnu a tou je přístup k celé látce. Warhammer 40k je hodně specifické, bohaté universum. Oproti prvnímu dílu je tu viditelná změna v citlivosti. Oproti pár narážkám a pár nezajímavým poznámkám spolubojovníků zde máte opravdu živé a zajímavé charaktery. Každá z postav není vysloveně prázdná. Všichni mají své motivace, cíle. To je jedině dobře. Dokonce se váš doprovod i navzájem špičkuje. Což takhle v textu může působit jako pěst na oko, ale funguje to a atmosféru to neboří. Naopak. Dává to vašemu okolí další živou vrstvu.

Velkou pochvalu zasluhuje struktura příběhu. Už nejste odkázáni na jednu planetu a celý příběh není v podstatě pěší přesun z bodu A do bodu B. Příběh sice celkem prostý, ale ne chudý. V prvním díle jsem s přesností odstřelovače dokázal odhadnout, co se stane v dalších 5 minutách, nebo animaci. Tady ne. Jasně, nejprve bráníte soustavu před Tyranidy, ale je vám jasné, že se musí objevit i chaos. Zde jeho nástup na scénu není na sílu tlačený zvrat. Jeho přítomnost se ukazuje pomalu a zlehka. O to jejich nástup na scénu je poměrně nečekaný.

Od druhého dílu se očekává víc všeho, než bylo v prvním díle. Tady to platí desetinásobně. Všeho je víc, zbraní, nepřátel, epických scén. V podstatě každá mise obsahuje minimálně jednu scénu, při které jsem zůstal užasle zírat na brutální válečnou mašinérii. V prvním díle těchto scén bylo minimum, tady jich je opravdu hodně. Za mě to je jedině dobře.

Nekonečná jatka

Doposud jsem se věnoval příběhu, nyní je na čase říci, jak se Space Marine 2 vlastně hraje. Na první dobrou řeknu, že výrazně lépe než 1. Na jednu stranu tomu pomohla změna nepřátel. Tyranidů jsou mraky a málokdy se to obejde bez kontaktního boje. Houfy i nejslabších nepřátel jdou na vás v množství větší než velkém. I když se vám podaří z dálky hordu nahlodat, vždy to skončí rubáním na blízko.

V prvním díle mě houfy nepřátel vysloveně štvaly, tady to bylo skvělé. Celý soubojový systém zůstal v základu stejný. Nicméně, autoři na něj sáhli a vyladili ho. Boj je plynulejší a intuitivnější. Rychle přejde do krve a člověk milující akci si jej užije.

Zbraní je zde víc než v prvním díle a i když si před misí vyberete startovní výbavu, za každou misi ji několikrát obměníte. Nejenom kvůli občasnému nedostatku munice, ale proto, že hra vás nutí experimentovat. Dává vám dost variant k masakrování nepřátel, ale do žádného vás nenutí. Žádná zbraň mi nepřišla vysloveně přepálená. Já si našel po dvou, třech misích oblíbenou sestavu, ale občas jsem to obměnil, když mě začali nudit. Hra za to netrestala.

Koukatelný spektákl

Hru jsem testoval na Intel Core i5 9400, 32GB ram, 3060 RTX 12GB RAM. I když můj PC splňuje minimální požadavky, o nějakých vysokých detailech jsem si mohl nechat zdát. Naopak, musel jsem si s nastavením dlouho hrát, abych počítač neupekl. Hra vypadá skvěle i na nejnižší detaily. Na mé sestavě jela plynule a bez větších zádrhelů. Esteticky i technicky hra v ničem neselhává.

Technická stránka je na velmi dobré úrovni. Optimalizace se povedla a na mém starém stroji hra jela bez sekání. Hře byla věnována opravdu pořádná porce péče a z každého pixelu je to vidět.

Jediný problém, který jsem zaznamenal, byl členitější terén a horda Tyranidů. Tam se mi občas stalo, že v chumlech slabších nepřátel se jeden silnější kousek zasekl za kus suti a nebyl schopen se pohnout. Extra tragédie to není, ale někdy to praští přes oči.

Ve více se to lépe bojuje?

Warhammer 40K: Space Marine 2 nabízí i coop a klasický PVP režim. V prvním díle byl coop zastoupen pár mapami s vlnami nepřátel. Zde se jedná o delší coop mise pro 3 hráče. Tyto mise doplňují hlavní příběh a hrajete za týmy, které se v příběhu mihly.

Bohužel, v době testování se mi povedlo připojit do jedné hry. Podle toho si opravdu nemůžu utvořit nějaký ucelenější názor, takže jsem se rozhodl, že po vydání věnuji těmto módům samostatný článek.

Závěr

Warhammer Space Marine 2 jsem hodně srovnával s prvním dílem. Autorům se povedlo vymanit z nálepky nepovedeného reskinu Gears of War a naservírovali opravdu kvalitní zážitek. Výrazně delší a zábavnější kampaň bez hluchých míst překonává nejenom jedničku, ale taky leckterá poslední Call of duty. S klidem můžu říci, že hru si užijí nejenom milovníci W40K a fandové prvního dílu, ale i běžní hráči, tímto univerzem nepolíbení.

Verdikt

Hra pro jednoho hráče do puntíku napravuje vše, co sliboval a nedodržel první díl. Nabízí úžasný válečný epos ze světa Warhammer 40k, který se nejenom dobře pozoruje, ale i hraje. Autoři si vzali k srdci všechny výtky k prvnímu dílu a napravili vše. Po Dawn of War 1 je tohle asi nejlepší herní zpracování tohoto světa.