Call of Duty: Modern Warfare 4 – recenze příběhové kampaně
Call of Duty: Modern Warfare 4 jde do světa s očekáváním, že se jí podaří napravit předchozí katastrofy. Kupodivu se jí to podařilo nad očekávání.
Recenzovat Call of Duty je poněkud nevděčná práce. Vždy se najde dostatek lidí, kteří tuto sérií milují, nebo nenávidí až za hrob. Uznávám, že moje názory jsou čistě subjektivní a někdo se mnou nemusí souhlasit a já mu to neberu. Dá se říci, že recenzovat Call of Duty je jako vyhrát na paralympiádě, nebo vyhrát hádku s ženou. Kdo zná, jak tenhle bonmot pokračuje, ten ví.
Každopádně, rebootovaná série Modern Warfare začala v roce 2019 velice slibně. V té době to vypadalo, že nás čeká další trilogie, která vychová další generaci virtuálních válečníků. Bohužel, druhý díl byl při nejlepším v pohodě a spoustě lidem už tolik nesedl. Já ho měl rád, ale po 100 hodinách jsem si uvědomil, že už mě prostě tolik nebaví. Kampaň byla fajn, ale nebylo to nic, z čeho bych spadl ze židle. No a třetí díl… tam to snad nejde popsat ani slušně. Kampaň absolutní bída, kde z každého pixelu řvala uspěchanost a zoufalost vývojářů. Když prasklo, jak tento zmršený díl vznikl, bylo mi vývojářů spíš líto, než abych na ně byl naštvaný.
Od čtvrtého dílu se očekávalo, že napraví chyby předchozího dílu a celou tuto rebootovanou ságu aspoň nějak rozumně uzavře. Tady rovnou můžu říct, že se mu to povedlo na jedničku. Po mnoha letech jsme se dočkali opravdu výborné kampaně s dobře napsaným příběhem, který je sice taková klasika, ale má svoji atmosféru, nápad a je na jednu stranu škoda, že jím tato dějová linka končí. Na druhou stranu, všechny postavy dostaly důstojné uzavření svých dějových linií. I když je trochu vidět, že série kdysi ztratila směr a vývojáři se snaží napravit, co se dá.
Válka dvou Korejí začíná
Rebootovaná série Modern Warfare se doposud snažila o usedlejší, realističtější a pomalejší tempo. No, autoři se na to zde z vysoka vybodli a na závěr série nabídli pořádný akční spektákl. Zůstala špinavější a temnější atmosféra, která zde funguje na výbornou. Po příběhové stránce tu máme celkem uvěřitelný, zábavný akční spektákl moderního střihu bez jakýchkoliv zbytečností. Většinu času se hra pořád tváří strašně vážně a vypadá to, že se snaží něco sdělit, ale tohle jí moc nejde. Když nastane akce, je skvělá a baví a to je hlavní. Příběh navazuje s určitým odstupem na třetí díl. Vzhledem k tomu, jak byl třetí díl nepovedený, bere si na paškál jen stěžejní události a krom dějové linky s kapitánem Pricem a jeho týmem, na něj prakticky neodkazuje. Navíc, je možno si před kampaní přehrát hezkou rekapitulaci, která vám řekne vše potřebné. Hlavní dějová linka se tentokrát motá okolo konfliktu v Koreji.
Jak už to tak bývá, Severní Korea napadne tu Jižní. Útok zde je překvapivý, drtivý a většina misí, které sledují obyčejné vojáky se odehrává během bitvy o jedno město. Ač jsou mise za jihokorejského vojáka ty nejakčnější, jejich příběh je kupodivu ten jednodušší. Druhá dějová linka se točí tradičně okolo kapitána Price a jeho týmu. Zatímco voják Park je tahán válečným peklem, Price to schytává takříkajíc za oponou a jeho dějová linka vysvětluje vše důležité.
Materiál na fanfikce
Všeobecně linka kapitána Price je zvláštní. Po divném konci předchozího dílu se musí skrývat a ve finále se musí spojit s nepřítelem. Tím oním nepřítelem je šéfka drogového kartelu Valerie, která dost zazářila v druhém díle. Tady je starší, unavenější a její spojenectví s Pricem je taková zoufalá nutnost. A tady začíná pořádná jízda. Valerie byla vždy představovaná jako „ostrá holka“ a tady opravdu perlí. Nikdy bych to od Call of Duty nečekal, ale vývojáři buďto nevědomky, nebo úmyslně, poskytli internetovým hovadům materiál na fanfikce všeho druhu. Holt pravidlo 34 u tohoto dua rozhodně nebude ochuzeno. Proč? Valeria a Price rozhodně nejsou duo, které by spolu vycházelo. Nesnáší se a tolerují se jen s vypětím všech nervů. To, že Valerie je v Modern Warfare 4 neskutečně urejpaná, cynická mrcha, asi moc lidi nepřekvapí. Chemie mezi ní a Pricem je ale excelentní. Valerie Price permanentně sekýruje, každá druhá její věta jeho směrem obsahuje dvojsmysl a výrazy typu: Taťulda, Medvídek, nebo hodný chlapec jsou oslovení, kterými Price častuje většinu času. Price to většinou komentuje nějakou kousavou poznámkou, nebo otráveným zabručením. Prostě ti dva jsou perfektní materiál na pár a fandové na internetu už vytváří obrázky z jejich svatby. Tady prostě pravidlo 34 a fantasie fandů bude úřadovat ještě hodně dlouho.
Já se při jejich hašteření neskutečně bavil a užíval si, jak je to přirozené. Není to na sílu, nesnaží se to o žádné morální poselství. Prostě dva protivníci, co spolu musí spolupracovat, ale ve finále se ukáže, že toho mají hodně společného. A funguje to na jedničku. Člověk si po dvou jejich společných misích začíná i chvílemi říkat, že kampaň bude končit jejich svatbou, kde v roli Ghosta budete shánět snubní prstýnky. To se samozřejmě nestane, ale nepochybuju, že se objeví nějaká autorka dark romance, která toto téma zpracuje opravdu do hloubky.
Skvěle napsané charaktery
V Modern Warfare 4 dostane prostor prakticky každá postava z předchozích dílů. Chybí jen Farah a Alex, ale upřímně? Po třetím díle jsem jejich absenci spíš uvítal. Příběh se posunul do jiného místa a jejich přítomnost už nebyla potřeba. Vladimir Makarov, hlavní záporák původní trilogie a třetího dílu zde dostane dostatek prostoru, aby bylo vidět, jak moc byl jako postava nevyužitá a ve finále, i celkem zbytečná. Jelikož mám pořád rád původní trilogii, toto zpracování mi nebylo po chuti. V původní trilogii to byla celkem záhadná, chladnokrevná osoba, co si šla tvrdě za svým cílem. Zde to byl typický ruský oligarchický spratek, trousící podivná moudra a jeho charisma bylo prakticky nulové. Prostě jeho nové zpracování mi těžce nesedlo už v třetím díle a je dobře, že se ho scénáristé zbavili velice střízlivým a osobitým stylem hned na začátku. Herec hrající Makarova ovšem odvedl dobrou práci. Špatný třetí díl ho prostě pohřbil.
Nový záporák Archer hraný Madsem Mikkelsenem ho velice rychle nahradí a i když se o něm většinu času jen mluví, dokáže působit tajemně a nebezpečně. O to větší hrůza z něj jde, když se konečně objeví na scéně. Mads Mikkelsen zde odvedl opravdu dobrou práci a záporáci mu prostě jdou. V rámci žánru se práce s postavami jedná o neskutečný nadstandard a já jsem rád, že se rebootované sérii Modern Warfare podařilo napravit reputaci. Aspoň částečně, pachuť z třetího dílu sice trochu zůstala, ale pokud se přes ni přenesete, užijete si výborný akční film. Scénář, postavy a zpracování jsou na úrovni, kterou Call of Duty nenabídlo dlouhé roky. Modern Warfare tuplem. A opravdovou ironií ve vyznění příběhu Modern Warfare 4 je, že největším chudákem na světě je vlastně Severokorejský diktátor.
Kontroverzní scéna
Jelikož už je prakticky celá kampaň dostupná k „odehrání“ na youtube, spoustě lidem neunikla drsná scéna s oběšením (video) uprchlíka. Dost lidí bylo touto scénou poznamenáno, narušeno a myslí si, že do Modern Warfare nepatří. Upřímně, těmto lidem bych dal zahrát Spec Ops: The line, kde se upalují civilisté bílým fosforem. Nebo masakr civilistů na letišti v Modern Warfare 2 z roku 2009. Asi jsem prostě okoralý, ale se mnou ta scéna nehnula. Pochopil jsem, že má v příběhu svou roli a je dost dobrý „foreshadowing“ pro budoucí události. Ukazuje zároveň zrůdnost režimu, proti kterému bojují hlavní postavy. Není tam na sílu dodána na poslední chvíli, zapadá na své místo v ději a není přehnaně dlouhá. Navíc je vícero možností, jak dotyčnou misi splnit. Já s tím prostě nemám problém a necítím se nějak poznamenaný touto scénou.
Někdo znovuobjevil kvalitní mise
Všechny mise ve hře mají svojí šťávu a není tu žádná vysloveně nudná. Všechny jsou dobře nadesignované, nejsou tu problémy se skripty a na různé obtížnosti nebyl problém je odehrát. Někteří hráči si určitě pamatují na bídné open world mise z třetího dílu. Ty tu naštěstí nejsou. Je tu jen jedna větší open world mise, která připomene Black ops 6, konkrétně misi z Iráku. Tato mise je obdobná, ale není tak zdlouhavá a navíc jde při ní použít rychlé cestování přímo k úkolům. Líbí se mi ta možnost, že můžete prozkoumávat, improvizovat a zlepšovat si vybavení. Na druhou stranu, nejste do toho vůbec nuceni, takže pokud chcete pokračovat v koridorové akční jízdě, nic vás tu moc nezdržuje. Ostatní mise jsou klasický předem naskriptovaný koridor s jedinou možnou cestou vpřed. Třetí díl měl kampaň neskutečně odfláklou, tady jí byla věnována neskutečná péče. Vývojáři si vyhráli s prostředím a gradací jednotlivých misí opravdu do detailu.
Šílené zbraně
Pokud jste milovníci zbraní, něco o nich víte a možná jste si i něco odstříleli, doporučuju ignorovat design zbraní v Modern Warfare. Netrénované oko si ničeho nevšimne, ale člověk s aspoň základním povědomím o tématice bude trpět. Všechny zbraně jsou různě upravené a nelicencované. Některé jen vzdáleně připomínají reálný předobraz. Můžou za to dva důvody.
Tím prvním je gunsmith systém z multiplayeru. V druhém díle se představil systém platforem, který v multiplayeru Modern Warfare umožňoval vytvářet absolutně nepříčetné kreace, které by si rozumný voják do akce nevzal.
Tím druhým důvodem je původ vývojářů. Infinity Ward mají sídlo v Kalifornii, kde platí některé dost šílené zákony. Jedním z nich je používání reálných zbraní ve hrách, respektive žalovatelnost vývojářů, pokud je někde použita nějaká zbraň. Příklad: Někdo vystřílí školu pomocí báze AR-15. Vy jste měli ve své hře bázi AR-15. Můžete být žalováni, že jste svoji hrou střelce navedli k použití této zbraně. To samé platí pro vozidla. Vývojáři se takto chrání před možným postihem za něco, za co ani nemohou. Nejsem expert na zbraňové zákony v Kalifornii, jen si pamatuju obhajobu nelicencování zbraní z roku 2022, když se fandové pustili do vývojářů. Vývojáři tento zákon použili jako argument. Střelba ze všech zbraní není problém. Je sice arkádová, ale zábavná a nechává vám možnost si najít svůj vlastní styl. Záleží čistě na tom, co preferujete. K chování zbraní nemám výhrady. Na arkádovou akci se chovají dostatečně realisticky, aby to pěkně vypadalo, ale ne tolik, aby se virtuální válečník střelil do nohy při prvním stisknutí spouště.
Bojiště se uzavřelo
Kampaň Modern Warfare 4 napravuje chyby předchozího dílu a ukazuje, že ve vývojářích je stále pár dobrých nápadů. Do singl kampaně sice proniklo doplňování plátů do vesty z Warzone, ale není to nic tragického a mě to osobně nevadilo. Příběh důstojně uzavírá sérii a osudy většiny postav jsou zakončeny. Po dlouhé době kampaň v Call of Duty, ze které jsem opravdu nadšený. Není to kousek, co si odehrajete jednou a už se nevrátíte. Tentokrát budete mít chuť si ji po čase zopakovat.
Verdikt
Kampaň Modern Warfare 4 důstojně zakončuje sérii, která někde uprostřed ztratila směr a vizi. Uzavírá všechno podstatné a nabízí kvalitní a zábavné mise bez hluchých míst. Takové už tu nebyly zatraceně dlouho.
