Kingdom Come: Deliverance 2: Mega recenze historického eposu
Naše upřímná recenze vám odpoví na všechny otázky i kontroverzní tvrzení kolem Kingdom Come: Deliverance 2.
Upozornění: Tato recenze je nechutně upřímná, což se nemusí zamlouvat citlivějším osobám.
Popravdě, když jsem se dozvěděl, že bych mohl recenzovat Kingdom Come: Deliverance 2, byl jsem hodně nešťastný. Ne proto, že bych se na hru netěšil, ale byly tu velké obavy z HW náročnosti. Moje chuť si hru zahrát se vzájemně rušila s limitací mého hardware. Mám skoro 6 let starý stroj, který dneska už lehce zaostává. Po odhalení minimálních požadavků jsem nicméně na recenzi kývnul a modlil se jak mnich okolo roku 1403. Hru jsem aktivoval, spustil… a nevyšel z údivu do sepsání posledního řádku této recenze. Z modlícího mnicha se během chvíle stal Gott na Slavících, protože tohle jsem opravdu nečekal.
Kontroverzní vývojář opět na scéně
První problém, který spousta hráčů bude s druhým dílem mít, je poněkud kontroverzní osobnost Daniela Vávry. Režisér hry je znám svými názory a tím, že vždy říká vše na plnou hubu, přesně jak si myslí. Spoustě lidem to není po chuti, což chápu. Já osobně nemám s jeho osobou žádný problém, i když s ním v některých ohledech nesouhlasím. Nemám potřebu házet špínu na práci několika stovek lidí, což Kingdom Come: Deliverance 2 je. Nutno podotknout, že opravdu dobré práce.
Předchozí řádky jsem mířil hlavně na osoby, které na hru kvůli dotyčnému plivali už od začátku a měli notorickou potřebu ji všude možně zesměšňovat. A popravdě, v mém okolí jich bylo přehršel. Proto tyto dva, celkem zbytečné odstavce.
To samé, jen znovu a lépe
Těmito slovy bych mohl recenzi začít a taktéž ukončit. Nebo bych mohl použít: Kingdom Come: Deliverance 2 je pecka, jděte do toho. Autoři vzali vše z původní hry a vylepšili. Všechno je lepší, větší, epičtější. Vezměte si vše, co nabízel první díl a vynásobte desetkrát. Skvělý příběh, zábavné questy, neokoukané prostředí a nemilosrdnou hratelnost. Vše tu je a ve větší míře než předtím.
Kovář Jindra a Jan Ptáček opět na scéně
Už při psaní preview jsem si mohl dovolit zmínit návrat úvodní dvojice hrdinů, tedy Jindry a Jana Ptáčka. Ti dva si během prvního dílů vytvořili jakýsi pseudopřátelský vztah, který se od prvních, dosti ostrých momentů postupně vyvíjel. V prvním díle se ukazovalo, z jakého jsou oba těsta a jejich přátelství se teprve formovalo. Tady se už jedná o otevřenou bromanci. Nic sexuálního, ale prosté obyčejné přátelství dvou čerstvě dospělých chlapů z rozdílných sociálních vrstev ukuté v ohni společných dobrodružství.
Příběh druhého dílu začíná přesně tam, kde končil první díl. Ústřední dvojice vyráží na hrad Trosky předat poselství a dojednat spojenectví. Jak už to u takových příběhů bývá, něco se pokazí. No, po krátkém úvodu u rybníka se situace pekelně vyostří. Autoři vám dali na začátek vcelku nabušenou postavu jen proto, aby jste si osahali základní herní mechaniky. Pak, v rámci děje, je Jindra raněn a přichází o většinu svých dovedností. Zpět je získáte tvrdým tréninkem a postupem v příběhu. Tenhle postup jsem viděl mnohokrát, akorát tady nepůsobí jak pěst na oko. Ono, spousta běžných klišé tu působí přirozeně.
Dva Japonci v Čechách roku 1403
Asi tak by se daly popsat první hodiny ve hře. Relativní klid je velmi rychle nahrazen masakrem a vy, jakožto hlavní hrdina jste doslova vláčeni od jednoho průšvihu k druhému. Sranda je, že když se konečně zastavíte, abyste zjistili, co se vlastně stalo, zmůžete se jen na: Ono se to, a ono samo… se to prostě nějak… podělalo…
Hra vás zahltí takovým množstvím událostí, že si připadáte jen jako osoba, která událostmi proplouvá, nebo se k nim nachomýtne. Ve spoustě hrách, knihách a filmech to působí divně, tady kupodivu přirozeně. Prostě syn kováře a šlechtický spratek chtěli poznat velký svět a svět jim dal pořádně po čuni.
Celý příběh působí realisticky, uvěřitelně a kupodivu, i neskutečně lidsky a obyčejně. Vše je podáno stylem: Může se to stát i vám. Teda, pokud jste kovářský synek v roce 1403…
Živé Kutnohorsko
Jestli v něčem první díl opravdu exceloval a byl unikátní, bylo to skvěle živé prostředí. Žádná papundeklová kulisa, která při blízkém prozkoumání přestane fungovat (STALKER 2, Starfield), vše promyšlené do neuvěřitelné míry.
Autoři si s realismem vyhráli téměř psychopaticky. Ve hře se nachází opravdu věrná replika Kutnohorska z roku 1403 přesně podle dochovaných pramenů. Jakožto člověk pocházející z daného kraje poznávám některá místa i dnes. Péče historické věrnosti a živosti prostředí je enormní. Díky tomu tu máme hru, jejíž míra imerze pohltí opravdu velké množství lidí. První díl byl touto vlastností proslulý, dvojka to povyšuje do zcela nové dimenze.
Roleplay se vším všudy
Nejenom příběh a prostředí udělá dobrou hru, to je jasné každému. Je na čase se podívat, jak je na tom gameplay. V jádru se od minula nic nezměnilo. Pořád tu máme tvrdou, nemilosrdnou hratelnost, která potrápí spoustu hráčů a odešle pár klávesnic/gamepadů do popelnice.
Rozdíly mezi prvním a druhým dílem jsou sice patrné na první dobrou, ale člověk, co prošel jedničku, bude ve dvojce hned jako doma.
Největší změnou prošel soubojový systém. Nebyl změněn úplně, ale prošel velice masivním vyladěním. Je plynulejší, intuitivnější, ale vůbec ne lehčí. Zejména ze začátku jsou všechny souboje těžké a chvíli potrvá, než se vaše postava dostatečně otrká, a vy se naučíte v boji taktizovat.
Nebo se mu vyhýbat, záleží na vás. Hra vám dává neobyčejně velkou míru volnosti, jak dané úkoly řešit, málokterý je vysloveně koridorový a ve většině z nich jsou minimálně dvě řešení.
A aby překážek nebylo na vaší cestě málo, dalším vylepšením prošla umělá inteligence
Její kvality jsou vidět vidět zejména ve stealth pasážích. Nejméně třikrát se mi stalo, že jsem někde nezavřel dveře, nějaký strážný to šel prohlédnout a našel tam mrtvolu. A spustil poplach. To, že AI bazíruje na jakémkoliv detailu a hledá, co je špatně. Navíc, neváhá kvůli sebemenšímu podezření spustit poplach, což znamená dost drsnou loveckou sezónu na vaši osobu a téměř okamžitou smrt.
Popravdě, první díl byl jedna z mála her, které mě donutily přemýšlet nad tím, jak ji takříkajíc „přečůrat“. Musel jsem vymýšlet postupy a taktiky, které by mě mohly posunout. Prostě nešlo jen tak prosekat, ale musíte mnohdy zapojit mozek.
Druhý díl v tomto zdárně pokračuje. Jsou pasáže, které se zvládnou snadno a pak jsou pasáže, kdy po desátém úmrtí/neúspěchu vymýšlíte čím dál bizarnější postupy. Nakonec nějaký zabere. Hra vás nutí zkoušet, uvažovat. Není šance, že byste se přes všechno prosekali, jak to bývá u většiny ostatních RPG. Minimálně ze začátku je vaše postava opravdu slabá a i střet s agresivním žebrákem vás může stát život.
Člověk prostě musí chtě nechtě přistoupit na hru vývojářů. V prvních momentech si toho asi nevšimnete, ale psychologie celé hry je jednoduchá, ale je těžké se s ní smířit. Všichni, krom úzkého kruhu přátelských NPC se vás pokouší okrást, podvést, nebo zabít. Prostě drsný český středověk se vším všudy. I když, jakožto rodilý Čech můžu říci, že se za těch pár století moc nezměnilo…
Nejvíc česká hra do dalšího dílu…
Když už jsme u toho češství, vývojáři neopomněli do hry zakomponovat naši nejryzejší vlastnost – smysl pro humor ve všech jeho variantách. Od běžného slovního, po tak černý, že by rovnou mohl sklízet bavlnu. Do toho je celá hra prošpikována různými narážkami na jiné hry, filmy a knihy, nebo historické události. Upřímně, hlášky typu: “Rozmohl se nám tu takový nešvar”, a podobně jsou zlidovělé a nepřekvapilo mě, že tu jsou. Čistokrevná parafráze na scénu z Pelíšků, mě už překvapila. Vypečenost a promyšlenost humoru dost napomáhá už tak dobrému scénáři. Autoři do hry zakomponovali takové množství narážek, až jsem si dělal čárky na papír, kdy nějakou objevím. Hráč neznalý českých reálií ale trpět nebude, jen se asi tak nezasměje.
Černoch v Čechách
Už od půlky ledna, kdy hra byla u recenzentů, se začaly objevovat zvěsti a screenshoty o kontroverzních událostech ve hře. Tou první byl screenshot černocha. Ano, černoch v Kingdom Come: Deliverance 2 je. JEDEN! Spousta lidí si pamatuje prohlášení Dana Vávry ohledně jedničky, že v Čechách v té době černoši nebyli. První díl se odehrával v zapadlejších částech českého království, kde výskyt takového jedince byl opravdu velmi nepravděpodobný. Musíme si uvědomit, kde se odehrává druhý díl. Na Kutnohorsku. Kutná hora byla v té době jedna z dopravních tepen a královské město. Navíc, historie dané postavy je funkční a jeho pobyt dává smysl. Prostě cizinec, co se dostal do Čech s cizí armádou. Dále, je v ději šikanován, kvůli svému původu, takže nepůsobí jako nějaká narychlo přidaná osoba. Má smysl a zapadá do děje, není to jen uměle přidaná figurka.
PS: Osobně si myslím, že tuhle postavu dali do děje tak trošku na troll, aby se klávesnicoví válečníci zbláznili…
Kontroverze nekončí
K urychlení praskání cévek všech možných jedinců na svět vyplynula další informace. Údajně nepřeskočitelné gay scény. Jakožto člověk, který prošel hlavní dějovou linku, můžu říct, že jsem nic takového nepotkal. Všechny animace jdou v klidu přeskočit a hra vás do tohoto typu scén nenutí. Ono, hra vás nenutí prakticky do ničeho, veškerá rozhodnutí jsou čistě na vás. Já si průchod užil jako heterosexuál a nebylo mi nic předhazováno.
Mini spoiler: Jen jedna postava mi nabízela svoji uherskou klobásu, jako poděkování za záchranu. S díky jsem odmítl a nic dalšího se nestalo.
Žádná propagace podle moderních měřítek se nekoná. Autoři si s tím opravdu vyhráli a hráči prvního dílu nebudou překvapeni, kdo je ve hře vlastně homosexuál. Ono, byli už v prvním díle, ale nebylo to tam jasné, pokud jste po tom nepátrali.
Ke konci trošku tuho
Hlavní linku mám dohranou a vím, že mi zbývá toho ještě hodně objevit a najít. Už jsem zmínil lepší balanc a přístupnější hratelnost. Bohužel, ke konci hry dost znatelně přituhuje a posledních pár questů je tak trošku bugfest. Hrál jsem review verzi hry a tam se mi několikrát stalo, že při závěrečných rozhovorech se hra zasekla a já musel celou hru vypnout. Vzhledem k tomu, že tyto scény následovaly po těžkých bojích a bez uložení, dostavila se slušná várka frustrace. Poslední část hry mě málem stála klávesnici, zejména některé souboje.
Když k tomu připočtu moje problémy se sejvovicí zmíněnou v preview, usiluje poslední část hry opravdu o titul ničitele klávesnic. Nepochybuju, že spousta hráčů podobné problémy mít nebude, protože vývojáři to stihnou brzo opravit.
Dodatek: Těsně po dopsání recenze vyšel update, který některé souboje dobře vybalancoval. Ne všechny bohužel.
Nové hračky na scéně
Krom upraveného bojového systému prošel změnou i arzenál zbraní. Konkrétně pořádným rozšířením střelných zbraní. Krom luků z prvního dílu přibyly kuše a píšťaly (jedna z prvních palných zbraní.) S píšťalou jsem si během hry moc nerozuměl, ale za to s kuší, to bylo o něčem jiném. Po krátkém tutoriálu na obě zbraně jsem si našel svého oblíbence a do konce hry se ho nevzdal. Myslím tím kuš. Jejich ovládání je překvapivě snadné a velmi rychle mi přešlo do krve. Díky kuším se hra mnohdy stává dost jednoduchou, zejména ve stealth pasážích. Určitě pamatujete meméčka ze Skyrimu, jak strážnému trčí šíp z obličeje a on řekne: To se mi jen zdálo. No, tak jde to i tady.
Jak u kuší, tak u píšťal je neskutečně dlouhá doba přebíjení, což znamená, že nemůžete zběsile pálit. Ve vřavě je vždycky lepší prostě vytáhnout zbraň na blízko, než zdrhat a pak zkoušet nepřítele nahlodat z dálky. Věřte mi, nejde to, zkoušel jsem to.
Luky jsou na tom s přebíjením lépe, ale i pro ně platí výše uvedené.
Český dabing české hry odehrávající se… v Čechách
První díl dostával velkou porci kritiky za absenci českého dabingu. Ten byl nakonec dodán skupinou nadšenců, kteří si s nim dali opravdu slušnou práci a byl do hry přidán jako bezplatné DLC. Ve dvojce je dabing již v základu. Já jej ozkoušel a musel uznat, že je opravdu povedený, i když se mi stal vtipný bug – všechny postavy byly dabované, ale jediný Jindra permanentně mlčel. Pomohlo až přepnutí do angličtiny. Nechci snahu vývojářů a dabérů nějak zlehčovat, je vidět, jak si s ním vyhráli. Já jsem už bohužel zvyklý na hlasy v angličtině a české titulky, takže jsem většinu hry odehrál v tomto nastavení.
Optimalizace na jedna z hvězdičkou
Hru jsem hrál na stejné sestavě jako první díl.
- Intel Core i5 9400F 2.90 ghz
- RAM 32 GB dual channel DDR4
- GeForce RTX 3060 12gb RAM
- SSD disk
- Windows 10
Překvapilo mě, že druhý díl jede výrazně lépe, zejména v hektičtějších pasážích. Žádné záškuby, poklesy fps se u mě nekonaly. Sice na nejnižší detaily, ale vše naprosto plynulé a ani z toho nezačal hořet počítač. Což je zázrak.
Co říci závěrem?
Kingdom Come: Deliverance 2 se opravdu povedl. Nabídl v jádru to samé, co první díl. Akorát v desetinásobném měřítku. Bitvy jsou větší, příběh rozmáchlejší a z každého pixelu je vidět brutální cit pro detail. Mám pár výtek ke pár věcem, většinou na osobní úrovni. To ale neznamená, že tu nemáme hru, která bude žít dalších 5-7 let, než se dočkáme pokračování. Těším se na DLC a další průchod, protože možností je opravdu spousta.
Za mě je Kingdom Come: Deliverance 2 druhá nejlepší hra za posledních 5 let. Tou první je pořád Cyberpunk 2077, zejména proto, že preferuju sci-fi zasazení. Ale to je věc vkusu, pro spoustu lidí to bude hra dekády a já jim to neberu. Vývojáři na sebe můžou být po právu hrdí.
Verdikt
Verdikt: Druhý díl Kingdom Come Deliverance 2 je přesně takový, jak má správné pokračování vypadat. Ve všem lepší než první díl. Napravuje jeho neduhy a je přístupnější většímu množství hráčů. Skvěle napsaný příběh, vybalancovanější hratelnost a perfektní optimalizace. Tohle je hra opravdu na dlouho.
