Recenze DLC - Destiny 2: The Edge of Fate | Kapitola 2
Seznam kapitol
V minulé sáze jsme byli legendy, nyní je načase stát se zbraní. Počátek nové Fate ságy Destiny 2. Přinášíme recenzi očekávaného DLC.
Bungie ve svých streamech před vydáním rozšíření tvrdilo, že Edge of Fate bude podobného rozsahu jako Rise of Iron z Destiny 1, kde jsme dostali rozšířenou oblast, jeden raid a přibližně čtyřhodinovou kampaň. Podle mého je však Edge of Fate rozhodně větší než Rise of Iron. Kampaň obsahuje 14 příběhových misí, které jsou poměrně dlouhé, a při postupu se odemyká i několik vedlejších úkolů rozvíjejících příběh, to vše na zbrusu nové lokaci.
Ta je opravdu rozlehlá a konečně ji lze volně prozkoumat, aniž by některé části byly přístupné jen během misí – doslova se tu dá ztratit. Přestože se jedná o planetoid na okraji sluneční soustavy, ve výsledku tu nenajdete nic zásadně nového, co byste už někde v Destiny neviděli. Spousta věcí slouží pouze příběhu a celkově Kepler nijak neoslní.
Když říkám, že se tu dá ztratit, myslím to doslova – mnoho cest je si natolik podobných a propojených, že kolikrát zjistíte, že jdete špatně, až na další křižovatce. Na druhou stranu je to ale vítaná změna a prostředí je opravdu nelineární, což Bungie slíbilo. Mnoho misí vás vrací na známá místa, ale díky jinému přístupu působí nové průchody přirozeně a nenudí. Nechci ale úplně chválit – cestování po Kepleru už po čase není tak zábavné.
V průběhu kampaně si osvojíte schopnosti temné hmoty: dokážete se proměnit na malou kuličku nabitou Arc energií ("Matterspark"). Díky ní se dostanete do úzkých prostor a tímto způsobem překonáváte překážky – často je to jediná cesta dál. První polovina kampaně vás učí ovládání této schopnosti: jak s ní nabíjet zařízení, překonávat překážky nebo ničit stroje Fallenů. Tenhle způsob pohybu je v Destiny úplná novinka a je výhradně vázán na tuto lokaci, není to tedy globální nová schopnost.
Ve druhé půlce kampaně se naučíte ještě ovládat okolní prostor (“Mattermorph”): rozmáčknutím specifického ovoce získáte na pár sekund možnost přesouvat předměty. Není to však volná manipulace s okolím. Přesunutý předmět se jen posune tak, aby šlo přeskočit na druhou stranu, nebo si otevřete další trasu pro cestu v podobě "kuličky". Osobně tuto druhou schopnost hodnotím spíš jako uměle vloženou – samozřejmě přidává na obtížnosti hádanek, ale nezdá se mi úplně přínosná.
Celkově je kampaň postavená na hádankách a hledání cest Keplerem s využitím kuličky i přemisťování předmětů. Ač mě to ze začátku spíš otravovalo, nakonec si na to člověk zvykne.
Co mě ale překvapilo, byla obtížnost. Od rozšíření Witch Queen si můžete vybrat Legendary obtížnost kampaně – má být těžší a za její dokončení jsou lepší odměny a garantovaná exotika. Každoročně jdu právě po této výzvě, letos však Legendary verze vůbec nebyla náročná. Většinu bossů jsme zvládli na první pokus, často bez ohledu na vybavení. Například loňský souboj s Witnessem jsme nezvládli několik dní, tady finální boss padl okamžitě. Přisuzuji to tomu, že nyní jsou dostupné další dvě vyšší obtížnosti (Fable a Mythic), přičemž, dle mého, Mythic odpovídá loňské Legendary.
Vyšší obtížnosti však nelze zapnout hned, protože jsou uzamčené za vyšším powerem, kterého ani po dokončení kampaně ještě nedosáhnete. Po jeho získání vás čeká na Fable a Mythic další quest, ve kterém projdete zjednodušenou verzi příběhu, posbíráte několik předmětů v rámci patrol.
Celkově hodnotím kampaň jako zábavnou. Přes slabší začátek přináší něco nového a některé hádanky umí příjemně potrápit, ať už kvůli vlastní chybě, nebo kvůli zmatenému směrování v nelineárním světě.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
