Starfield - upřímný názor jednoho hráče po 100 hodinách hraní
Od vydání dlouho očekávaného Starfieldu od Bethesda Game Studios uběhla již nějaká doba. Nyní, několik měsíců po vydání, je na čase se podívat, jak naplnila obří sliby.
Starfield, hra která měla obrovský potenciál a před vydáním se na ni spousta hráčů vysloveně těšila. Po vydání se odehrálo pár kontroverzí, třeba kradená čeština, nebo odpovědi Bethesdy na negativní recenze na steamu.
Hře stále klesá hodnocení a v době psaní článku (19.1.2024) bylo celkové hodnocení smíšené a nedávné recenze spíše záporné.
Hráči samotní, aspoň v dosahu mé sociální bubliny rozdělili na dva tábory.
Hlasití – hejtujou hru kde můžou. Málokterý z nich hru obhajuje, nebo přizná, že se mu líbila. Hra je většinou srovnávána s Baldurs Gate 3 a paradoxně fanoušci Balduru mají nepřekonatelnou chuť si do Starfieldu rýpnout.
Je pravda, že Starfield získal ocenění za inovativní gameplay, i když je jasné, že spousta hlasujících svoji volbu myslela ironicky.
Tišší – na hru mají vlastní názor a nikomu ho obvykle necpou.
Já se nyní přesunu z té tiché skupiny, ale nemám v plánu se stát tím hlasitým haterem, který na hře strhá úplně vše.
Proč?
Protože já si Starfield užil a hodlám užívat dále. V době psaní tohoto článku jsem v něm strávil přes 100 hodin a vůbec mi to nevadí. Mám rozjeté New Game+ a dokončenou hlavní linku
Hra mě pohltila svým způsobem a díky tomu ji mám rád.
Starfield se pro mě stal jakousi inspirativní blbárnou, kde si v podstatě ve sci-fi prostředí mohu dělat co chci, jak chci a proč.
Žiju si ve hře svůj vlastní život, dělám co mě baví a na ostatní nehledím.
Za těch sto hodin jsem si všiml spousty plusů a mínusů a rozhodl jsem se je hezky vypsat a říct k nim svoje. Jedná se o čistě subjektivní názor jednoho hráče, ne manifest absolutní pravdy.
Takže, začneme nejprve tím špatným.
1: Starfield je ukázka technické zastaralosti
Ano, přiznejme si to všichni, co se technické stránky týče, Starfieldu prostě ujel vlak.
Tak před patnácti lety.
A i v té době měl zpoždění...
Graficky se mi hra osobně líbí, stylisticky také a univerzum samotné je osobité a mě se přesně trefilo do vkusu.
Pokud budu hodně hnusný, Starfield vypadá po technické stránce dokonale pouze na screenshotech. V momentě, kdy se pěkné obrázky dají do pohybu, jde kvalita výrazně dolů. Obličeje postav jsou mrtvé, mdlé a nezajímavé. Ze hry se do 20 hodin stane loading simulator, protože Creation Engine nezvládá to, co třeba takový RedEngine (Cyberpunk 2077) zvládá dokonale.
Když už jsme u toho srovnání s Cyberpunkem, na dravé a akční přestřelky můžete taktéž zapomenout. Boj, zejména ten pozemský působí místy neskutečně prkenně a staticky.
Do toho občas hapruje AI a já osobně vypozoroval, že pokud je v oblasti větší množství NPC, chovají se neskutečně hloupě. Je docela vtipné pozorovat, jak s počtem ubývajících nepřátel se přeživší začínají chovat chytřeji a kryjí se.
To ovšem neznamená, že poslední přeživší bude génius, který vás sundá.
Taková událost opravdu nehrozí.
Obtížnost bojů je zde způsobená hlavně tím, že nepřátelé jsou prostě houby na munici. Pokud je protivník o pár levelů výš, jeho výdrž drasticky stoupá a když jsem narazil na někoho o 20 a více levelů výše, skončilo v něm třeba i 100 nábojů.
Navíc, nejde s loděmi přistávat, ani startovat. Je na to animace a následuje loading. Skok hyperprostorem? Ano, animace a loading. Na zasedání do sedačky je kupodivu jen animace. Plynulost přechodů jako třeba ve Star Citizenu zde není. Na jednu stranu škoda, ale vzhledem k tomu, jak Star Citizen občas (ne)funguje, je lepší si přiznat – méně je někdy více.
Dalším technickým problémem jsou z části vesmírné bitvy – lépe řečeno, jejich malost. Co jsem si tak všiml, tak se do sebe ve vesmíru pustil do sebe maximálně tucet lodí. Asi i v Bethesdě znají výraz: Dvanáct? Tak to je pohoda.
Nějaký wow moment, kdy se vám na monitoru řezaly dvě velké flotily se bohužel nekonal. Na jednu stranu škoda, na druhou stranu jsem si neupekl počítač.
Když už jsme u toho počítače, za sebe musím říci, že hra samotná mi nepřišla o tolik náročnější než Fallout 4 a na rozdíl od něj mi hra poprvé spadla po nějakých 40 hodinách, když jsem začal experimentovat s módy.
Na 5 let starém PC, Core i5 9té generace, 32gb ram a RTX 3060 12gb ram jela hra na vyšší/střední detaily naprosto plynule a ještě se na ní hezky dívalo. Nebyla to sice špička moderních technologií, ale mě se to líbilo.
Co říci závěrem k technické stránce hry?
Starfield je z technického hlediska opravdu zastaralý a je to jeho největší mínus. Spousta hráčů to nedokáže překousnout, mě to prostě nevadilo. Já byl rád, že to funguje a nepídil se dál.
Teď si vezmeme na paškál neutrální bod analýzy.
Proč neutrální? Protože obsahuje jak pozitiva, tak i negativa.
2: Svět, příběh a univerzum celkově
Opět začnu tím negativním.
Průzkum.
Každý, kdo aspoň trochu sledoval dění okolo hry, musel slyšet Todda Howarda říkat velkohubá prohlášení, jak průzkum bude hlavní náplní hry? Jak vás bude bavit zjišťovat, co je za každým kamenem na neznámé planetě?
Jo?
Tak si udělejte laskavost a všechno hezky zapomeňte.
Průzkum ve Starfieldu je neskutečně otravný, nudný a já se mu za těch 100 hodin věnoval jen minimálně. Síla univerza nespočívá v průzkumu neznámého, ale známého.
Mě osobě bavily hlavně vedlejší questy, politika, lovení lidí, zjišťování historie členů posádky a dostávání některých z nich do pelechu, nebo k oltáři.
Prostě ty běžné lidské osudy ve sci-fi hávu. Žádné velké neznámo mě prostě nelákalo.
Za to pátrání Sarah po osudu členů posádky její bývalé lodě byl můj šálek kávy. Procházet na oko opuštěnou stanici a vnímat děsivé kovové zvuky? Nasávat atmosféru zničeného Londinionu, vnímat vichr mezi budovami vybombardovaného města a mít nervy nadranc z každého křupnutí sněhu pod botou? To byly přesně ty momenty, kdy jsem se do hry naplno položil.
Vedlejší questy se Bethesdě vždy dařily. Krátké doplňkové příběhy dokreslující bohatost univerza.
Hlavní linka byla už od dob Skyrimu přinejlepším průměrná, nebo aspoň mě netáhla natolik, abych zvědavě plnil jeden její quest za druhým. U vedlejších linek jsem byl obvykle zklamaný, že se jejich příběh uzavírá a je třeba se věnovat jiné.
Ve finále univerzum působí celkem uvěřitelně a zajímavě. Vše, co se týče jeho bohatosti působí promyšleně a má i jistou hloubku. Jasně, nejedná se o nic extrémně originálního, ale z klišé umíchaný koktejl může chutnat výborně.
Když to umíte.
Design samotného univerza od lodí, přes obleky, po zbraně nechám na každém. Mě se takzvaný „NASApunk“ líbil, ale stejně jsem velice brzy začal modovat. Přece jenom, moddeři jsou aktivní a už vzniklo několik tisíc módů.
A ne všechny patří do kategorie 18+.
3: Gameplay
I sebelepší univerzum může být zazděno mizerným gameplayem. Tady bych vše, co se týče gameplaye shrnul do jedné věty: Musí vám to sednout.
Ve spoustě věcí to pokračuje v trendu Fallout 4, tedy hodně levelů, hodně skillů, hodně… prostě všeho. Autoři zde v prostě totálně přestřelili a osobně si myslím, že trošku menší vesmír s menším procentem náhodně generovaných událostí hře prospěl mnohem více.
Zároveň tuhle monstrózní velikost objevujete neskutečně pomalu.
Levelování postavy je šíleně zdlouhavé a dodaná xp za jakoukoliv činnost až směšně malá. Zdlouhavé expení naznačené Fallout 4 je zde vystřeleno až do samotného absurdna. Do 20-30 levelu to ještě jde, ale poté počet potřebných zkušeností drasticky zvyšuje.
Ještě, že jsou mody.
Když už jsme u těch módů, je na čase se přesunout k hlavní přednosti Starfieldu a tou je:
4: Modovatelnost
Jako každá Bethesda hra je i Starfield modovatelný až do samotného sesypání hry. Nepochybuji, že budou experti, co do něj narvou 400, 500, nebo i 1000 módů a pak na yt budou ukazovat, jak to vypadá. Já osobně mám ve Fallout 4 cca 250 módů a nečekám, že u Starfieldu to v budoucnu bude jiné.
Starfield je pro mě něco jako relaxační platforma. Můžu si ji upravit jak chci, dát do ní sebešílenější módy a hrát dál. V tom je hlavní síla téhle hry. Mody se teprve vyvíjejí, ale rostou plynule a je vidět, že spoustu modderů vytváření obsahu do Starfieldu baví. A nemyslím jen módy na zvětšení poprsí, nahé skafandry a sex. Myslím hlavně praktické módy jako zbraně, lodě a úpravy hratelnosti.
Chcete, aby proti sobě šly lodě z Expanse a Star Wars?
Žádný problém.
Vyměnit ne zrovna pohledné zbraně za kousky z Halo, SW a jiných?
Ano, už i takové kousky jsou.
Ze Starfieldu se stává díky módům jiná hra, která se dá přizpůsobit dle chuti a nálady.
5: Suma sumárum
Je mi jasné, že teď jdu hodně proti proudu, ale i přes hromadu záporů, se Starfield pro mě stal skvělou prokrastinační hrou. Rád si u ní odpočinu, hraju si s různými jejími aspekty a jsem spokojený.
Spousta lidí se mnou asi nebude souhlasit a já je chápu. Ono, spousta negativních recenzí je od hráčů, kteří mají nahráno 50 a více hodin. Z valné většiny si stěžují na věci, které zmiňuji výše.
Není to nejlepší hra všech dob, a já čekám, že se bude ještě vyvíjet dál.
Máme čekat 10 let obsahu, tak jsem na něj zvědavý.
A taktně doufám, že to nedopadne jako třeba Halo Infinite.
