Raymanovy končetiny, prsa Lary nebo Silent Hill mlha. Nejlepší videoherní prvky, které vznikly náhodou

V dnešní době vznikají desítky her každý den, a přijít s něčím originálním nebo dokonce revolučním je už téměř nemožné. Občas ale stačí obyčejná náhoda nebo chyba, díky které vznikne něco, co převezmou všechny hry potom, nebo vytvoří něco geniálního, co už jen tak něco nepřekoná.

Proč nemá Rayman žádné končetiny?

Rayman je hrdina, který za pomoci přátel zachraňuje svět, který je v ohrožení monstry a padouchy všeho druhu. Kdo by neznal tuhle postavičku, která si z vlasů udělá vrtuli, má obrovský frňák a hlavně, nemá žádné končetiny? Málokdo ale ví, že to byla jen náhoda. Původní Rayman totiž končetiny měl a nikoho by ani nenapadlo, že by je neměl mít. V roce 1995 měl ale Ubisoft velké potíže. I při nečinném stání Rayman vypadal blbě a nepřirozeně. Z toho důvodu se rozhodli krk a končetiny jednoduše odstranit. Vznikla tak podoba Raymana, kterou známe všichni. Raymana si všichni zamilovali a on se stal oficiálním maskotem Ubisoftu, dokud nepřišli Raving Rabbits a s tím pozvolný Raymanův pád…

i Zdroj: Ubisoft

Mlha v Silent Hill

Ikonický prvek z her, který převzaly i filmy. Mlha, přes kterou toho moc nevidíte a neustále vás drží v napětí a nejistotě, zda se v ní neukrývá nějaké nebezpečí. Pokud si myslíte, že tohle byl geniální tah, pak vás zklameme. Šlo vlastně jen o chytré krytí první, ne příliš výkonné PlayStation konzole. Ta měla velký problém s načítáním polygonů v pozadí. Konami to proto vyřešilo tím, že celý prostor pokrylo mlhou. Asi nikdo v tu chvíli nečekal, jak velký úspěch to bude mít a že si to hráči zamilují. To je tak, když chcete něco zakrýt a vznikne vám z toho něco legendárního.

i Zdroj: Konami

Quake akrobacie

Speciální typy pohybu ve střílečkách mají svůj původ v klasické sérii Quake. Hráči totiž zjistili, že když chodí a souběžně dělají úkroky do strany a pohybují přitom myší, bylo možné rychlost zvyšovat. Soutěživější hráči toho hned využívali a autoři je proto do druhého i třetího dílu zahrnuli jako herní prvek a řada titulů se v nich inspirovala. Série Unreal podle toho udělala přímo úskoky a komplexní pohybové možnosti od té doby přebírali a vylepšovali další a další hry. Přitom šlo původně jenom o chybu.

i Zdroj: id Software

Chyba, která zachránila GTA

Málokdo to už dnes ví, ale Grand Theft Auto měl jako titul namále a nebyl daleko od svého zrušení. Hra se původně jmenovala Race’n’Chase a ani po několika letech vývoje nepůsobila dobře. Testery hra unavovala a titul sužovala řada problémů technického rázu. Navíc se mělo jednat o čistě závodní hru, ve které jsme plnili mise za policii či padouchy. Hráče ale hra jednoduše nebavila. Pak se ale stal zásadní moment pro celou sérii. Programátor při úpravách omylem nastavil policii jako příliš agresivní. Najednou se nás policie snažila za každou cenu zastavit. Bourali do nás, nebo i rovnou sráželi. A právě plnění misí v otevřeném světě, kde vás nahání policie, se stalo hlavní náplní série, která inspirovala mnoho dalších značek.

i Zdroj: Rockstar North

Lara a její poprsí

Lara Croft je jedna z nejznámějších videoherních postav vůbec. Žena v těsných kalhotách s arzenálem, dlouhým copem, atletickým nadáním a chutí najít veškeré ztracené artefakty světa, která to dotáhla až do časopisu Playboy. Málokdo ale ví, že její velká prsa vznikla vlastně chybou. Hlavní designer Toby Gard totiž při vytváření Lary zadal chybný kód a tím zvětšil její hrudník o 150 %. Při prezentaci si toho sice všimli, ale Tobyho přesvědčili, aby tak už Laru nechal. No, dobře udělali, že? :)

i Zdroj: Eidos Interactive

Metal Gear a Stealth

První Metal Gear z roku 1987 byl zamýšlen jako akční titul, ve kterém se s nějakým plížením nebo schováváním vůbec nepočítalo. Jenže pak tvůrci z Konami narazili na neřešitelný problém. Nedokázali naprogramovat postavy tak, aby střílely a zároveň se vyhýbaly střelám. Vše vyřešil tehdy ještě ne příliš známý Hideo Kodžima. Navrhl řešení, aby se místo střílení náš hlavní hrdina kolem nepřátel proplížil. Tím vznikla nejen videoherní série Metal Gear, ale i celý žánr. Štěstí, že tehdejší počítače nebyly ještě tolik výkonné.

i Zdroj: Konami

Zvyšující se obtížnost

Dnes docela běžná věc, řeknete si. Nebýt ale Tomohira Nishikada a hry Space Invaders, možná bychom si na to počkali o nějaký ten rok déle. Tomohiro Nishikado tehdy pomáhal navrhovat hardware pro arkádový kabinet, na kterém původní verze Space Invaders běžela. V arkádovce Space Invaders máte za úkol odrazit hordu mimozemských útočníků, kteří se po obrazovce sesouvají dolů. Problém byl, že čím menší počet nepřátel byl, tím rychleji klesali dolů. Šlo o chybu, ale Tomohirovi se to natolik líbilo, že se to rozhodl ve hře ponechat. To se nakonec stalo inspirací pro řadu arkádových her a podobně elegantní zvyšování obtížnosti návrháři využívají dodnes.

i Zdroj: volně k užití/ Tomohiro Nishikado

Komba

Hry jako Mortal Kombat nebo Tekken si snad ani nelze představit bez kombinací několika tlačítek, které provedou speciální úder. Tahle novinka přišla se Street Fighter II. Několik testerů totiž přišlo na chyby v animacích postav. Postavy měly vždy provést jen jeden úder. Testeři však zjistili, že některé pohyby a útoky šlo spojit dohromady a vzniklo z toho combo, které si hráči velmi oblíbili. Capcom i další bojové hry pak tento prvek využívají dodnes. Přitom tehdy šlo vlastně jen o chybu, která se neměla dostat do hry.

i Zdroj: Capcom